Pražský klub Roxy hostil akci, kterou bych se nebál označit jako prog metalový koncert roku. Vystoupili totiž Leprous, Between The Buried And Me a Devin Townsend Project. Tedy tři interpreti, kteří patří k absolutní žánrové špičce.

Jako první zahráli zcela plnému Roxy norští experimentátoři Leprous. Jejich hudba je komplexní a velmi expresivní. Fanoušci je už dobře znají a tak to nevypadalo jako na koncertu předkapely, ale takřka hlavního vystupujícího. Musím vyzdvihnout vynikající zvuk a neuvěřitelný výkon bubeníka Baarda Kolstada. Rovněž zpěvák Einar Solberg zněl naprosto fantasticky. Šest skladeb uteklo jak voda. I přesto dokázali Leprous navodit atmosféru jakou umí jen oni.
Setlist: Third Law, The Price, The Flood, The Cloak, Rewind, Slave

Between The Buried And Me k nám příliš nejezdí a tak byli pro mě asi největším tahákem koncertu. Jejich hudba je mohutná, masivní, stejně jako nápaditá a melodická. Měli trochu těžké zvolit takové skladby, aby se vešli do poměrně krátkého času. První tři skladby tak byly jejich tradiční desetiminutové opusy, zatímco zbývající tři kousky patří k jejich nejkratším věcem. Na rozdíl od Leprous neměli Američané takový ohlas a řekl bych, že i pro publikum byli možná příliš neuchopitelní či extrémní. Brutální death metalové pasáže střídali často bláznivé klávesové nápady, či se hudba zvrhla téměř do reggae. Jindy převládali prog rockové postupy. Hudba BTBAM je barevná, svým způsobem šílená a tak není pro každého. Instrumentální umění kapely bylo doslova dechberoucí a zpěvák Tommy Rogers se snažil ze všech sil publikum rozproudit. A protože Američané nedělali mezi skladbami téměř žádné pauzy, večer ubíhal velmi rychle, a tak mohl kanadský hudební génius jít na scénu o něco dříve, než bylo původně v plánu.
Setlist: Fossil Genera - A Feed from Cloud Mountain, The Coma Machine, Lay Your Ghosts to Rest, Bloom, Option Oblivion, Life in Velvet

A právě Devin Townsend byl pochopitelně vrcholem celé akce. Publikum bylo nadšené a Devin jim nadšení oplácel. Svou dobrou náladou, nasazením a ochotou se pro lidi doslova rozdat. Začátek jeho setu byl svižný. Ať už „Rejoice“ nebo „Night“ lidi příjemně rozproudilo. Zvuk byl v pořádku až na nazvučený Devinova zpěvu. Přinejmenším první polovinu koncertu mi přišel až nepříjemně hlasitý. „Stormbending“ a „Failure“ jsou kousky z nové desky a naživo fungují výtečně. Zejména druhá jmenovaná je prostě nádherná a Devinovo kytarové sólo dává připomenout, že není jen skvělý bavič a zpěvák, ale i fantastický muzikant. Hodně se mi líbí, že Devin na koncertech střídá řekněme ty „zábavnější“ kousky se složitějšími a progresivnějšími. Koncert má díky tomu skvělou dynamiku a není šance se nudit.

Koncert nabral ještě větší obrátky ve svém středu, kdy se přitvrdilo. Složitá a dlouhá skladba „Planet Of The Apes“ pořádně přitopila pod kotlem a jediné co vytknu, je fakt, že se jí nezúčastnil Tommy Rogers z BTBAM, který v ní na desce hostuje. Velká škoda, když už byl na místě. Naprosto mě potom smetla „Ziltoid Goes Home“. Thrash metalový začátek a brutální bicí Ryana Van Poederooyena udělaly ze skladby skutečný masakr. Velkou radost udělala ne tak často hraná „Suicide“. Sázkou na jistotu byly hity jako „Supercrush!“ či „Kingdom“. Po malé přestávce před „přídavky“ si zahrál Devin na Honzu Nedvěda a vsadil na akustickou notu. Překvapivě zazněla „Let It Roll“ a poté už oblíbená „In-Ah“ kterou zpívali skoro všichni v klubu. Úplným závěrem pak už byla plně metalová „Higher“ z nové desky „Transcendence“. Pořádně tvrdý kousek, který je však rovněž povznášející a trochu mi přijde, že převzala roli skladby „Grace“ z předchozích koncertních šňůr. Jako by Devin chtěl závěrem koncertu předat určité poselství.

Po celu dobu koncertu rozdával Devin do publika dobrou náladu. Nechyběly jeho typické žertíky, nejpovedenější byl ten, když si všiml, jak ho dívka z publika natáčí na telefon. Tak ten telefon vzal a začal se s ním natáčet při zpěvu a přidal pár hezkých ksichtíků. Myslím, že dotyčná má naprosto unikátní video. Setlist: Rejoice, Night, Stormbending, Failure, Hyperdrive, Where We Belong, Planet of the Apes, Ziltoid Goes Home, Suicide, Supercrush!, March of the Poozers, Kingdom, Let It Roll, Ih-Ah!, Higher

Všechny tři kapely předvedly skvělý výkon. Zvuk nebyl nejdokonalejší, ale zároveň žádná tragédie. Spíš je v Roxy pořádné vedro a člověk si až připadá, že není na koncertu, ale v sauně. Přesto si myslím, že žádný fanda neodcházel nespokojen, protože tenhle večer byl oslava progresivní hudby.