Když se na začátku milénia Unruly Child po dlouhých letech trápení rozpadli, vypadalo to na konec definitivní. Čas ale ukázal, že tomu tak není a ač se to mohlo zdát jakkoliv nepravděpodobné, neskončila jejich kariéra comebackovou deskou „Worlds Collide“, ale pokračuje i v roce 2017 celkem šestým studiovým počinem. S ním pochopitelně Unruly Child stojí absolutně mimo jakýkoliv hlavní proud (i co se současné rockové muziky týká), ale na druhou stranu poskytují záruku slušně odvedené řemeslné práce a i pár dobrých nápadů, které v rámci AOR budou leto rozhodně patřit k tomu lepšímu, co bude ke slyšení.
Ač se to může zdát podivné, největší devizu mají Unruly Child ve svém zpěvákovi/zpěvačce Marcie Free (někdejší frontman King Kobra Mark Free, který v listopadu 1993 podstoupil změnu pohlaví), protože jeho/její hlas je stále velice silný (navíc chvílemi nevíte, jestli zní víc mužsky než žensky a obráceně) a dodává hudbě Unruly Child jakýsi pocit expresivity. Free tak dává skladbám jako „The Only One“, „Driving Into The Future“ nebo „Ice Cold Sunshine“ slušný rozměr a tím je odlišuje od současné (v drtivě většině zbytečné) AOR produkce, kterou tvoří spíše bůhvíjak splácané projekty, za kterými stojí různá vydavatelství.
Tímto typem kapely ale byli na začátku devadesátých let Unruly Child také, protože jejich členové byli předtím členy Hurricane, Asia, World Trade, Stone Fury či už zmíněných King Kobra. Unruly Child ale dokázali, že mají právo být nazýváni regulérní kapelou, a to zejména v současnosti, kdy ji skutečně tvoří a na novince „Can`t Go Home“ je to slyšet. Nahrávka je to totiž sevřená, stylově neobsahuje žádné nesmyslné výpadky a experimenty, které by jen jméno kapely diskreditovaly a proto je kvalitativně srovnatelná s pětadvacet let starým debutem. Ten sice zůstane v jejich diskografii i po „Can`t Go Home“ stále jedničkou, ale jeho pozice už není tak jednoznačná.
„Can`t Go Home“ tak posluchače potěší svou uvolněnou atmosférou, která směřuje právě do dob debutu a také někoika skutečně silnými skladbami, ke kterým patří už výše zmíněné „The Only One“, „Driving Into The Future“ a „Ico Cold Sunshine“, mezi něž lze zařadit i skutečně vkusnou (skoro)titulní věc „She Can`t Go Home“, která obsahuje bluesový závan a především závěrečnou „Someday Somehow“, což by mohl pro Unruly Child být jejich novodobý hit. Na druhé straně ale stojí až moc zasněná a vlezlými melodiemi nasycená balada „Point Of View“, jenž ukazuje odvrácenou tvář kapely a shromažďuje v sobě většinu klišé současné AOR scény.
Jinak se ovšem „Can`t Go Home“ vcelku povedla. Do přelomového díla má sice daleko, ale ani samotní Unruly Child nebyli nikdy revoluční kapelou. Jejich novinka udržuje jméno skupiny při životě a tím Free a spol. své příznivce dozajista uspokojí. Ba co více, ukázali, že ve věku kolem šedesátky je tahle parta schopná vytvořit dobře znějící album, které je sice hodně staromilské, ale rozhodně nezní jako nějaká vykopávka.
|
