Danko Jones je prostě dělník. Dvacet let vede svou stejnojmennou kapelu a rozhodně mu nelze upřít fakt, že se s ní dostal ze zaflusaných putyk v domovském Torontu do celého světa. Dnes hraje na těch nejprestiženějších festivalech světa a předskakuje největším kapelám, takže jeho hudbu slyší desítky tisíc lidí. Na Dankovi je pak sympatické, že tohle všechno dokázal bez toho, aby někdy dělal jakékoliv ústupky. Na začátku kariéry hrdě prohlásil, že má rád Motörhead, AC/DC, Guns N`Roses, Ramones a Hanoi Rocks a lásku k těmto legendám se jal předvádět na svých deskách. V podstatě to trvá dodnes, i když zbrusu nová „Wild Cat“ je už osmým počinem. Za patnáct let od debutu „Born A Lion“ je to slušné číslo.
Diskografie Danko Jones nikdy netrpěla výkyvy. Jejich alba nesou jasný punc skladatelské dovednosti hlavního představitele, stylově rozněž nevybočují z kolejí zmetalizovaného rock n`rollu s patřičným punkovým drajvem, zdobí je vždy výborný, moderní zvuk. Kvalitativně se vždy také jednalo o jistou úroveň, pod kterou samozřejmě nepodleze ani novinka „Wild Cat“, přestože se, jak je už po několikerém poslechu jasné, nebude jednat o favorita diskografie tohoto kanadského pošuka. A určitě to není jen tím, že předchozí „Fire Music“ se ukázala jako trvalka a jedna z nejlepších položek v albovém seznamu. Ono je to vlastně prosté. Na „Wild Cat“ si Danko Jones a jeho dva spoluhráči prostě jen vybírají slabší hodinku a nepodařilo se jim nashromáždit dostatek kvalitních nápadů jako v případě minulé desky.
Nelze však říct, že by „Wild Cat“ byla špatná. Jen prostě ani věci jako „I Gotta Rock“ a „My Little RnR“, na které se sázelo nejvíce, nefungují tím způsobem, jak by měly. I když kytary řežou, rytmika šlape přesně jako švýcarské hodinky, sám Danko podává opět výborný výkon, energie se trochu ztrácí. A ta byla u Danko Jones vždycky nejdůležitější, jelikož jejich hudba sama o sobě není nijak objevná. „Wild Cat“ jí ale postrádá. Přestože se nedá říct, že by na desce byla nějaká vyloženě špatná skladba, není tady na druhou stranu žádná, která by nad jiné zaujala.
Když taková přijde, jako v případě motörheadovského kvapíku „Let`s Start Dancing“, zase schází nosný motiv či stadionový riff, který by tu kterou věc vykopl u level výše. Právě refrény jsou na této desce také problém. Silné nápady z „Fire Music“, které jely v pekelné rychlosti nadupané testosteronem, jsou tytam a zbývají už jen lehce nefunkční popěvky. Drobečky po hostině? Dost možná. „Wild Cat“ totiž opravdu zní jako sbírka skladeb, které zbyly po nahrávání minulého alba a kapele jim bylo líto je odložit, přestože si sami muzikanti museli být vědomi, že takové úrovně nedosahují.
Co tedy s „Wild Cat“? K zahození tak úplně není, ale nutné je si přiznat, že se tentokrát jedná jen o lehký nadprůměr a že, jak se mohlo zdát u minulé desky, s tím zráním jako víno to až tak slavné nebude. Na „Wild Cat“ je nejdůležitější to, že poskytne Dankovi důvod vyjet na další turné a že alespoň částečně ozvláštní playlist. Nikde totiž není psáno, že skladby (zejména zmíněné „I Gotta Rock“ a „My Little RnR“) které na desce až tak úplně nefungují, nemohou být naživo jasnou tutovkou.
|
