„To máme hrát věc, co zpívá ta buzna ze Slade?“ Tenkrát v roce 1983 se takhle zeptal Kevin DuBrow, zpěvák těžce nastupujících Quiet Riot, když mu vydavatelská firma předhodila „Cum On Feel The Noize“. O pár měsíců z toho byl hit non plus ultra a desku „Metal Health“ to vystřelilo k šestinásobné platině. DuBrow byl rocker každým coulem a jak naplno tím způsobem života žil, tak také předčasně v roce 2007 zemřel. Možná dobře, že se nedožil toho, jak jeho někdejší spoluhráči dnes zachází se jménem kapely. Té, kterou na konci sedmdesátých let postavil s dalším dávno už dávno svatořečeným. S Randym Rhoadsem. Co jsou tedy Quiet Riot dnes?

Na mysl se mohou drát nějaká slova o hudební prostituci, o hazardování se jménem (jestli však dobrým…) kapely, o pohřbení DuBrowových ideálů deset let po jeho smrti. Že se od DuBrowova skonu střídají v kapele zpěváci jak na běžícím pásu, na to už si člověk zvykl, ale že se někdy název Quiet Riot bude jedním dechem vyslovovat se soutěží American Idol (obdoba naší SuperStar), to asi čekal jen málokdo. Jistě, pro kapelu je to silný marketingový tah, který je vrací do médií pro puberťáky, ovšem ztráta vlastní identity v tomto případě může být veliká. Není sporu o tom, že nový frotnman James Durbin umí zpívat, ale otázkou je, jak přijmou staří fandové pecek „Bang Your Head“, „Slick Black Caddilac“ nebo „Breathless“ hezounka s moderní patkou a výrazem ublíženého emo-teenagera. Našinec se pak může jen dohadovat, jak by to dopadlo, kdyby třeba ke Kabátu najednou nastoupil Sámer Issa...

Pepsi Stone, 8. 3. 2017