Člověk by si mohl lámat hlavu, proč vlastně Vain nikdy nedosáhli takového věhlasu jako devadesát procent hairmetalové scény, když jejich alba byla vždy vysoce kvalitní a v případě debutu „No Respect“ i dokonce v pravý čas na pravém místě. Tehdy byli cool, byli skvělí a díky charismatickému a naprosto nezaměnitelnému vokálu principála Davyho Vaina měli i zaděláno na velkou kariéru. Z té ale brzy sešlo a tak vrchol si tenhle soubor zažil, když se svezl do Evropy s tehdy silně nastupujícími Skid Row. Přestože v dalších letech se Davy Vain a jeho parta snažila na svůj debut zapomenout a desky „Move On It“ a „Fade“ měly mnohem alternativnější vyznění, od comebacku v roce 2005 s deskou „On The Line“ jsou přece jen Vain opět spíše hustou rock n`rollovou partou než alternativními náladotvůrci.
Od comebacku drží i sestava, kdy už bicí soupravu napevno opanoval Louie Senor (kolem roku 1991 byl bubeníkem Vain i Steven Adler, tehdy čerstvě vyhozený z Guns N`Roses) a nakonec se vrátila i původní kytarová dvojice Danny West a Jamie Scott. Takže to vypadá na takovou malou kapelní idylku. Pravděpodobně s Westem a Scottem (od roku 1994 a 2000 tvořili kapelu pouze Davy Vain, bubeník Senor a basista Ashley Mitchell) se do kapely také vrátil duch konce osmdesátých let a novinka „Rolling With The Punches“ má ze všech tří postcomebackových alb nejblíž k jejich debutu. Dá se to tedy brát jako pozitivum nebo ne?
Toť otázka. I když Vain prudce (zejména na desce „Fade“) uhnuli k alternativě, měla jejich alba vždy vysoký standard, tak proč se někam vracet? Ono to naštěstí v případě novinky „Rolling With The Punches“ není tak, že by tupě kopírovala jejich tvář z konce osmdesátých let, ovšem je to atmosférou, jakou dokáže tohle album navodit. Titulní otvírák sice není rychlopalným rock n`rollem, jaký tehdy uváděl jejich debut, ovšem kapela hraje přesně tak, jako kdyby o nějakých těch pětadvacet let omládla a sám principál Vain sází přesně ty melodie, pro jaké si je tehdy jejich fanoušci zamilovali.
Zklamán proto bude snad jen ten, který by čekal, že se na novince dočká stejných hitů, jako byly kdysi „Beat The Bullet“ a „Who`s Watchin` You“. Ne, na to už Vain skutečně dnes tolik nesází, protože je jasné, že komerční úspěch se jim opět obloukem vyhne. Novinková desetiskladbová kolekce (s jedenáctou bonusovkou) ale nabízí velice vyrovnaný materiál, kterému dominují jak rychlejší věci typu „Deliver The Passion“ nebo „Long Gone“ (právě v těchto dvou skladbách rezonuje debut „No Respect“ nejvíce) nebo střednětempé kousky „Bury Some Pain“ či „Inside Out“. Zde je nutné podotknout, že se nejedná o žádné balady, jakými svého času byly „Without You“ nebo „Family“, ale spíše o zatěžkané kompozice, kde opět dominuje typický Vainův rukopis a v případě „Bury Some Pain“ až úchvatné spojení zpěvu a kytar v refrénu. Takže tedy na „Rolling With The Punches“ nejsou žádné balady? Ne. Ale na těch stejně Vain nikdy nestáli. Jejich přednost jsou úplně jinde.
Může být tedy vůbec někdo touto deskou zklamán? Může, a to fanoušek alb „Move On It“, „Fade“ a Vainovy sólovky „In From Out Of Nowhere“. S nimi se dalo ještě na minulé „Enough Rope“ (i když ta už také hodně směřovala ke kořenům kapely) najít jisté pojítko, spočívající zejména v pomalých skladbách, které měly nádech mlžných devadesátých let, což na „Rolling With The Punches“ definitivně chybí. Ovšem fanoušek původních Vain bude dozajista nadšen, protože se mu dostává ve vrchovaté míře toho, co mu kapela delší dobu odpírala.
Červíček pochybnosti ale přece jen trochu zahlodá (i když ne nad samotným materiálem), když si člověk uvědomí, že deska měla vyjít už před rokem. Od té doby se stále posouval termín vydání a když album konečně vyšlo, kapela nejenže zařízla své oficiální stránky, ale dokonce neaktualizuje ani ty facebookovské. Při kvalitě „Rolling With The Punches“ se pak nechce podobná nečinnost snad ani věřit, natož si přiznat, že se může jednat o labutí píseň. Byla by to veliká škoda, protože tak kvalitních desek v hairmetalovém ranku poslední dobou moc nevychází.
|
