Nepokradeš. Tak zní jedno z deseti přikázání, na kterých stojí křesťanská historie. Jenže Papa Emeritus, předák donedávna ještě tak mysteriózních Ghost, se Desaterem rozhodně neřídil. Proč taky. Jeho kapela nalezla zalíbení v okultních a satanských věcech, tak k čemu se obracet k nějaké Bibli. Ovšem to by si nesměl sáhnout do vlastních řad, nebo spíše nakálet do vlastního hnízda. To je potom oheň na střeše hned a celá tajemná aura kapely jde najednou k šípku. Skoro až raketovou rychlostí. Každá bublina musí jednou splasknout a z té po Ghost to vypadá ještě na pořádný smrad.

Celá věc je prostá a stala se už u tolika kapel. Vždyť si můžeme vzpomenout na případy, kdy si jeden z členů nechal jméno kapely zaregistrovat na své jméno a pak pod tímto názvem prováděl různé obchodní transakce a někdy se neváhal zbavit i nepohodlných spoluhráčů. U Ghost se vlastně přihodilo něco podobného, jen kvičení ublížených spoluhráčů je o to větší, oč zmíněný Papa Emeritus více mlaskal. Bezejmenní Ghoulové si najednou vzpomněli na svá pravá jména a celý případ ženou k soudu. Tobias Forge vulgo Papa Emeritus jim údajně nevyplácel pravidelnou mzdu a při některých rozhovorech se sám oblékal do masky Bezejmenného Ghoula a mluvil jejich jménem. Prostě, jak jde o prachy, kamarádství musí stranou. Soud samozřejmě ještě nerozhodl, takže je předčasné házet vinu na jednoho či na druhé. Tento případ však ukazuje jen jednu věc, a to, že mystično v hudbě může fungovat, ovšem stále musí být kryto zlatem.

Pepsi Stone, 9. 4. 2017