Už nějakou dobu visí nad vlivnými švédskými doommetalisty Candlemass otazník. Vlastně od poslední desky „Psalms For The Dead“, kterou jejich mozek, basista a skladatel Leif Edling už dopsal jen s vypětím sil. Poté, co přemohl (pro něj skoro vražedný) únavový syndrom, spojený s absolutní nečinnosti, tak trochu pokradmu Candlemass obnovil, ovšem jestli bude mít loňské EP „Death Thy Lover“ pokračování, je skutečně ve hvězdách. Leif sice má ještě svůj další projekt, což mu však, po překonání zmíněné zákeřné nemoci, nebránilo v tom, rozjet další - The Doomsday Kingdom. Svou vlastní značku, kde je on sám pánem. Strůjcem všeho. Od A do Z. Jak sám přiznává, debut tohoto projektu je pro něj spíše terapií, do které dává všechno, čím si za poslední roky prošel.
Nelze pochybovat o tom, že Candlemass, nebo potažmo právě Edling, jsou (snad ještě společně s Mercyful Fate) těmi, kdo položili základ tvrdší a depresivnější odnoži evropského heavy metalu. Byli to oni, kdo uchopili sabbathovské riffy, vetkli do nich tajemné, někdy až okultní texty a vše pořádně zahustili oparem přetvrdých kytar. Jejich desky „Epicus Doomicus Metallicus“ a především skvostná „Nightfall“ dodnes vyvolávají mrazení v zátylku. Nikdy se to pak už neopakovalo. Ani od Candlemass, ani od dalších projektů, které Edling (nebo kultovní zpěvák Messiah Marcolin) nastartoval. Nikdy to sice nebyl žádný průser, ale magická atmosféra už byla nenávratně pryč.
Měla by se tedy vrátit s The Doomsday Kingdom? Edling (zde si říká trochu dětinsky Doomfather) by byl zajisté velice rád. A proto sází na stejné zbraně, jaké používal už v minulosti a ne náhodou je členem této kapely také kytarista Marcus Jidell, člen Avatarium, koncertní kytarista Candlemass a fajnšmekři jej mohou znát i z řad streetrockových Jekyll And Hyde (zde stojí za zaznamenání velmi dobrá desky „Heavenly Creatures“ z roku 1998). Ovšem největším posilou Edlingova (původně zamýšleného sólového) projektu je rozhodně zpěvák Niklas Stålvind, známý z působení v řadách heavymetalových Wolf. Stålvind sice neoplývá tak teatrálním projevem jako kdysi Marcolin, ale jeho hlas je natolik silný, že se dotýká i halfordovského teritoria a dává těžkým riffům novou tvář.
Zajisté, debut The Doomsday Kingdom je určený pro fanoušky Candlemass, kterým už se stýskalo po jejich oblíbené kapele. Právě proto své karty Edling odhalí hned v úvodní dvojici skladeb „Silent Kingdom“ a „Never Machine“, kde je řečeno prakticky vše. Další skladby (s výjimkou křehké instrumentálky „See You Tomorrow) jen rozvíjí základní motivy a předkládají posluchačům „pouze“ další skladby. Jak na výrobním pásu? Ne, to určitě ne. Téhle desce nechybí hloubka a je na ní znát, že Edling skutečně pořád ví, co dělá a že klasika dommmetalového žánru mu stále není cizí.
Deskou rezonuje ozvěna osmdesátých let, ovšem neznamená to, že by The Doomsday Kingdom zněli, jako kdyby v té době zamrzli. Jistě, postupy, které tohle album nabízí, lze v různých variantách a obměnách slyšet už na prvních albech Candlemass, ovšem tenkrát jejich hudba byla natolik svojská, že ani po letech nezní vyčpěle a zatuchle. The Doomsday Kingdom si proto nehraje na žádné objevitele, ale jak říká sám principál, tvoří hudbu, kterou má opravdu v krvi. Teď je jen otázka, jak sem mu podaří nové aktivity skloubit s Avatarium, kterým má letos rovněž vyjít nové album. Na to, aby byli The Doomsday Kingdom jen krátkodechým projektem jedné desky, se na ní nachází příliš dobré hudby.
|
