Management je pro každou kapelu životně důležitý a důkazů je pro to nespočet. Kvalita samotné podukce byla od samotných prvopočátků sice velice důležitá, ovšem bez řádně ostříleného manažera s ostrými lokty nebyla šance protlačit ji mezi široké masy. Své o tom ví i samotná Metallica, která se v dobách svého největšího růstu svěřila do rukou nejšikovnějších manažerů tehdejší hudební scény a záhy se z nich stala mainstreamová parta. Najednou nebyla thrash, nedívalo se na ni jako na nové Iron Maiden, ale byla řazena spíše do jednoho šiku s Aerosmith, AC/DC a Guns N`Roses. Nakonec vlastně proč ne. Její komerční éra není o moc méně kvalitní než klasická alba, což znamená, že sázka na tehdejší management byla dobrou volbou.

Ted se nám na hudebné scéně rýsuje možná další podobný krok. Pravověrní sice Linkin Park už dávno odepsali, přestože kapela od začátku hlásila, že určitě nechce zůstat novými Korn, Limp Bizkit, či někým dalším. Každé její další album po „Hybrid Theory“ tak mohlo působit jako převařený čajíček a i když byla v posledních letech u kapely znát snaha o návrat ke kořenům, experimentálně alternativní „A Thousand Suns“ jim leckdo ještě nezapomněl. Jenže letos… Sice jsou soudy předčasné, protože „One More Light“ ještě venku není, ale zveřejněné tři singly už naznačily ledacos. Kapela před jejich vydáním přiznala, že ztrácí fanoušky a chce jim nabídnout něco jiného. Asi další z nepřeberných rozhodnutí managementu, protože ten výrok hovoří právě tímto jazykem. Už teď se o jejich novince hojně diskutuje, proto musí zaznít i otázka: Bude to pro Linkin Park šťastný krok?

Pepsi Stone, 26. 4. 2017