AMKEN - Theater of the Absurd
Většina Řeků asi momentálně nemá na ekonomických růžích ustláno, tamější obyvatelé si musejí zvykat na méně příznivé podmínky, což určitě není nic příjemného, na druhou stranu to tvoří ideální půdu pro vznik nasraných hudebních smeček (asi v podobných konotacích, jako když se v osmdesátkách v bezútěšných brazilských podmínkách zrodila slovutná Sepultura). Vše začala – pravda, ještě před hlubokou krizí – výtečná parta Suicidal Angels, jež má na obrodě stylu nemalý podíl, poté se přidali další krajané (jen namátkou jmenujme spolky Riffobia, War Device nebo Drunkard), přičemž banda Amken patří mezi nejnovější přírůstky do této bohaté řecké studnice, když letos přichází s debutem „Theater Of The Absurd“. A to debutem velmi povedeným, zvlášť pro takové posluchače, které nepřestává bavit původní thrashová škola plná neurvale natlakovaných a slastně technických riffů, kdy kytaráci sjíždějí hmatníky jako Tony Montana lajny koksu, do toho psychoticky štěká vokalista a rytmická sekce kvapí, jako by měl za pět minut přijít konec světa. Čtveřice mladíků z Amken tuhle směsici namíchala se značným umem a hlavně energií, pročež jejich old-schoolovému kázání není nejmenší problém uvěřit. K nejlepším momentům počítám fláky „D.A.P.“ a „Addicted To Green“, za hřích ovšem stojí celá fošna, která fanoušky klasického thrashe prostě nemůže zklamat.
7/10
YouTube ukázka - Shattered Sanity
ACID FORCE - Atrocity For The Lust
Slovenská parta Acid Force vydala v roce 2015 velmi dobré EP „Towards The Nuclear Load“. Očekávání plnohodnotného debutu, který na scénu koncem března vyhřezla tuzemská firma Support Underground (tradičně ve slušivém digipacku), bylo tedy nemalé. Jenže v táboře Slováků mezitím proběhl jistý stylový posun, a to ne vyloženě k lepšímu. Zatímco obsah zmíněného EP se dal popsat slovy „blackened thrash metal“, aktuální tvorba Acid Force je malinko jinde. Zaprvé se změnil projev zpěváka Tea, který od blackového štěkotu přešel k víceméně čistému frázování ala Tony Foresta z Municipal Waste. S tím jde ruku v ruce transformace hudební, jež zase ustupuje od drsného old-school thrash´n´punku někam k undergroundově začouzenému thrash´n´speed rollu. Punkový feeling sice zůstal přítomen, hudba ale malinko ztratila koule, a to zejména z pohledu celé nahrávky, kdy se postupem času začne jedna skladba podobat druhé jako supermarketové vejce vejci. Tomu paradoxně neprospívají ani sólové vyhrávky, jejichž rozmanitá nápaditost je sama o sobě obdivuhodná, jakmile je však zřejmé, že nastoupí v každém songu na stejném místě, jejich kouzlo malinko mizí. Nové písně jsou zkrátka silnější jako vyčleněné jednotky (nejvýše pasuji ostropalebný štych "Echoes of Fear"), kdy lépe vynikne energický náboj, stejně jako dravý instrumentální tah, který nikam nezmizel, jen zkrátka není tolik zábavný, jako na zmíněném EP. Rytmika navíc ani na chvíli nevydechne (krom dojezdu závěrečné titulky), což je opět svůdné v rámci dvou tří skladeb, na ploše více než půlhodinového alba ovšem jde o značně ubíjející nálož. Slováci svoji práci dělají dobře, potřebovali by ale zkušeného dramaturga (přítele, přítelkyni...), který by jejich výbušnou vášeň usměrnil v klidnější, zároveň však stabilnější a hlavně přitažlivější hudební tvar.
6/10
YouTube ukázka - Spill The Acid
ALL HELL - The Grave Alchemist
Není to ani dva roky, co jsem na těchto stránkách chválil druhou řadovku Amíků All Hell, a už můžu s lichotivými přívlastky vyrukovat znova. Trojice satanášů totiž evidentně neztrácela čas, protože již v půli letošního dubna vyvrhla novinku s pěkným názvem „The Grave Alchemist“. Malůvka na obalu by sice mohla zavánět žánrovým posunem někam ke gotice, Amíci však naštěstí – na rozdíl od Slováků Acid Force – zůstávají na svém blackově zuhelnatělém thrashi s všudypřítomným punkovým feelingem. Stopáž je tentokrát o deset minut velkorysejší, což sice není u podobné hudby vyloženě nutné, na druhou stranu to zase tolik nevadí, protože songy jsou ještě o něco zdařilejší, než tomu bylo minule. Na své si tak přijdou příznivci osmdesátkových rouhačů jako Celtic Frost a Hellhammer, z těch novějších je pak možné zmínit smečky Witchery, Hellcannon nebo Toxic Holocaust, jejichž předák Joel Grind mimochodem celou nahrávku zvučil a opět se mu podařilo vdechnout ji dynamický život, proti kterému možná budou konzervativci rýpat, že mu chybí špinavá starosvětská patina, já jsem však spokojen a poslech čistých tónů si vyloženě užívám. Démonický lektvar Amíků v sobě téměř pravidelně míchá pomalé a rychlopalebné položky, až to malinko zavání kalkulem, když ale k tónům přijdou pecky jako „Vampiric Lust“ a „Return Of The Reaper“, které bychom mohli označit za hitovky, kdyby to neznělo jako rouhání, potažmo šleha „The Castle“, jež se v půli rozfajruje k neodolatelné rytmické smršti, nebo kus „Memory Tomb“, jehož stavba míří až někam k funkční riffové jednoduchosti Sex Pistols, pak nezbývá na podobné úvahy moc prostoru. Naopak je na místě otočení ovladačem hlasitosti k horní hranici a plný ponor do kacířského metalu s neodolatelnou svůdností (asi jako když na nás mrkne a ještě se vilně oblízne ďábel převlečený za jeptišku).
7,5/10
YouTube ukázka - Laid to Unrest
|
