Ke konci roku 2001 vyšlo švédským Evergrey třetí album, jejich první pod velkou nahrávací společností. Podpisu s InsideOut předcházelo jejich vystoupení na americkém Progpoweru, na které kapela vzpomíná jako na naprosto tragické, při kterém se pokazilo snad všechno, co mohlo. Tom se navíc před zástupcem společnosti uvedl tím, že ho polil pivem. Přesto ale smlouvu získali a nic nebránilo tomu, aby vydali ambiciózní koncepční album.
Třetímu počinu ale ještě předcházelo pořádné zeměstřesení v sestavě. Z původní kapely už zbyli jen Tom a bubeník Patrick Carlsson. První nováček, klávesák Soilwork Sven Karlsson už s kapelou absolvoval předchozí evropské turné, „In Search of Truth“ ale nakonec zůstalo jediným albem, které s Evergrey nahrál. Dlouhobější změna proběhla na postu basáka, který obsadil Michael Håkansson, jež zůstal až do roku 2006. Druhé kytary se ujal Henrik Danhage, který je v kapele dodnes, pouze s pauzou mezi lety 2010-2014. Henrik předtím hrál v lokální kapele a Toma potkal v hudebninách, kde zpěvák pracoval. Tom se zmínil, že má problémy s některými členy kapely a netrvalo dlouho a Henrik byl novým kytaristou.
Koncept alba pojednává o únosech mimozemšťany a není to poprvé, co kapela tohle tema zpracovala. Na prvních dvou albech jsou skladby „December 26th“ a „Shocking Truth“. Tom se nikdy netajil svojí zálibou v paranormálních jevech a zmíněné skladby napsal poté, co četl knihu od Whitleyho Striebera „Communion: A True Story“, ve které autor popisuje vlastní zážitky a tvrdí, že byl unesen. Tom byl příběhem fascinován, především kvůli tomu, že autor tak pevně věří, že se mu všechno vážně stalo. Poté, co tohle tema použil ve dvou skladbách, měl pocit, že ještě ani zdaleka nevyčerpal inspiraci a rozhodl se napsat kompletní příběh o muži, který začne mít pocit, že je s ním něco špatně. Ztrácí se mu časové úseky, má podezření, že je sledován a žije v neustálém a neodůvodnitelném strachu úplně ze všeho. Hypnóza odhalí, že věří tomu, že byl unesen mimozemšťany a to víc než jednou. Koncept sleduje jeho hledání pravdy o tom, co se s ním skutečně stalo, jeho pochyby o vlastní příčetnosti, osamělost a zoufalství z toho, že mu nevěří ani jeho nejbližší.
„In Search of Truth“ už naplno útočí vším, co dělá Evergrey unikátní kapelou. Dočkáme se klasicky temné atmosféry, která je krásně dokreslená perfektně zakomponovanými mluvenými částmi příběhu. Nechybí hluboké zoufalství, které čiší z každé noty a klasicky geniální texty. Hudba je variabilní, ale zároveň základ tvoří především silné melodie – je to právě třetí album, kde se začala naplno projevovat hitovost skladeb, i přes jejich progresivitu. Je těžké z konceptu vytrhávat jednotlivé skladby, ale faktem je, že úvodní „The Masterplan“ a epická „Mark of the Triangle“ patří dodnes k tomu nejlepšímu, co kdy kapela vytvořila. Nechybí klasicky dechderoucí pomalé záležitosti: „State of Paralysis“ je nádherně podbarvená piánem a mrazivá díky Tomovým táhlým tónům, ale přesto bledne před nádherně vystavěnou a emocemi nabitou „Different Worlds“, která má navíc až děsivě mrazivou mluvenou pasáž. V téhle skladbě je nejvíc slyšet, jak moc se Tom jako zpěvák zlepšil. Jednoznačně musím zmínit ještě tvrdé skladby „Dark Waters“ a „The Encounter“ a hlavně pak závěrečnou přímočarou a emocionální „Misled“, která všechno uzavírá ve velkém stylu.
Díky konceptu si můžeme naplno užívat variabilnost a změny nálad, vše je perfektně provázané a skladby organicky přecházejí jedna do druhé. Tomův hlas je zde zase o něco lepší a jeho projev jistější, zároveň ovšem neztrácí nic na své věrohodnosti a expresivitě. A Henrik je úžasný kytarista – hned v úvodu „The Masterplan“ je krásně slyšet, že tady si kapela výrazně polepšila. Také se ukazuje, že výrazné klávesy byly přesně to, co kapele chybělo k dokonalosti. Náladotvorné klapky jsou sice vyjma pomalých pasáží trochu v pozadí, ale provází nás většinu času a perfektně dobarvují atmosféru alba. Evergrey si navíc přizvali strunný kvartet Gotherbung symphonic orchestra a už klasicky se o ženské vokály stará Carina Englund.
„In Search of Truth“ je album plné hudebních zákoutí, které i po tolika letech s každým poslechem jenom roste a odhaluje další a další drobné detaily. Je to jedno ze skutečně mistrovských děl v kariéře Evergrey a z mého pohledu začátek jejich vůbec nejsilnějšího období. Tady už to jinak než za plný počet jednoduše nejde.
„I am beginning to doubt me
If what I feel and see is real
It seems as if I exist in different worlds
There is one in darkness
One is loss of time
One of self-doubt and one of hurt“
|
