Když před sedmi lety vydali Linkin Park desku „A Thousand Suns“, nepěkně to slízli za svou přílišnou popovou orientaci a množství experimentů, do kterých se s touto deskou pustili. Reputaci si ale napravili dalšími dvěma díly „Living Things“ a „The Hunting Party“, která měla za úkol fanoušky především uklidnit a ukázat, že v táboře kapely je všechno v pořádku. Jenže nebylo, schůzka s managementem a přehled ekonomických čísel ukázal, že kapela skutečně své fanoušky ztrácí a prodej poslední desky a slavného debutu „Hybrid Theory“ byl více než dvaadvacetkrát nižší. Sami muzikanti proto přišli na vřejnost s prohlášením, že nové album půjde jiným směrem, kde se pokusí najít nové fanoušky. Jako kdyby tak řekli: Děláme to pro prachy…
Čekalo se proto mnohé. Možná nejsnažší by byl návrat k fazóně „Hybrid Theory“, ovšem to rázně dementoval zpěvák Chester Bennington (který v mezičase opustil grungeové pionýry Stone Temple Pilots, aby se mohl věnovat výhradně Linkin Park), když se osopil na novináře s tím, proč by se vůbec měli k „Hybrid Theory“ vracet. A tenkrát fanoušci zavětřili něco nekalého. 16. února už bylo jasno. Ten den totiž vyšel pilotní singl „Heavy“ s hostující popovou a r`n`b zpěvačkou Kiiarou. Kapela tím okamžitě rozpoutala bouři nevole, protože skladba je nepokrytě popovou věcí, kde fanoušek marně hledal jakoukoliv spojitost s předchozí tvorbou Linkin Park. I sám Bennington, dosud jasné poznávací znamení kapely, zní jako tuctový popový zpěvák a jeho klasický projev zde nešlo vůbec zaznamenat.
V případě „Heavy“ se tak ještě mohlo mluvit o úletu, o jakési úlitbě hitparádám a komerčním Fm rádiím. Jenže, když vyšla na svět další skladba, „Battle Symphony,“ následována „Good Goodbye“ (s hostujícími hiphopery Pushou T a Stormzym), bylo vidět, že je skutečně zle. Že „Heavy“ není jen ojedinělý pokus. Ba co více, právě „Heavy“ oproti dalším skladbám zněla alespoň trochu srozumitelně, i když vyloženě podbízivě. Obě další skladby už naprosto zabředly do popového bahna. Člověk by jim to asi i odpustil, kdyby se alespoň jednalo o kvalitní pop, ovšem v tomto případě jde o naprosté dno žánru, o neuvěřitelně laciný, stěžejních nápadů prostý blivajz. Řeči o zradě fanoušků jsou proto naprosto na místě.
Ještě zde byla naděje, že deska „One More Light“ přece jen může být reprezentována špatnými singly, ovšem to už bylo o chytání se stébla tonoucím. Navíc stále militantněji působící Bennington, který spíše připomínal kolem sebe kopající mulu, neustále v různých prohlášeních přesvědčoval, že cesta, jakou Linkin Park nastoupili, je správná. Možná sám nečekal, jaká vlna nevole se proti kapele zvedne. Možná, že už ví, že prostě krok, který s „One More Light“ Linkin Park dělají, je špatný, ovšem stát za ním v tuto chvíli musí.
Přiznejme si to úplně na rovinu. Na „One More Light“ je jedna jediná dobrá skladba, která se může aspoň trochu rovnat s minulostí kapely. Tou je nejtradičněji znějící „Talking To Myself“. Na „Hybrid Theory“ nebo „Meteora“ by ji asi posluchač považoval za nechutný balast, zde je to balzám na (d)uši. Není to o tom, že tahle skladba je nejtvrdší, že je jediná, kde se aspoň v náznacích objeví pořádná kytara a kde se Bennington aspoň trochu blíží ke svému tradičnímu projevu, ale je to proto, že zde se objevuje alespoň nějaká energie, které je jinak celá deska prosta.
Zbytek vlastně ani nemá smysl rozebírat. Za zmínku možná stojí jen dva momenty. Jedním z nich je začátek úvodní „Nobody Can Save Me“, kde překvapí velmi příjemně znějící saxofon (jinak je skladba naprosto o ničem) a druhým uvolnění atmosféry v závěrečné „Sharp Edges“. Jinak zde není vůbec, ale prachvůbec nic. Mraky omšelých klišé, uniformní popové postupy, které se ani nesnaží vyklouznout z naprostého stereotypu tohoto stylu a umakartový zvuk, který je na míru šitý rádiím, které hrají ty nejnovější hity. Do takové společnosti se tedy Linkin Park snaží vecpat?
Teď už jim ale asi nic jiného nezbyde. U rockového posluchačstva a vlastně tak u svých fanoušků si definitivně dořízli už tak načatou větev a jestli se jim povede pravidelné poplácávání ramen s Justinem Bieberem na vrcholcích hitparád se ještě teď nedá odhadnout. Ovšem jedno je jasné, „One More Light“ z Linkin Park činí jasný komerční produkt na jedno použití. Rozbalit a zahodit...
|
