Od té doby, co se po albu „Metamorphosis“ Papa Roach sami zalekli, jak daleko se odchýlili od svého původního směru a demonstrovali tak svou příslušnost spíše k americkému rock n`rollu, provázejí každou jejich nově vydávanou desku řeči o návratu ke kořenům a hlásající lásku ke svému (skoro)debutu „Infest“. Ovšem zatím to vždy dopadlo trochu jinak, kdy kapela spíše pokračovala v trendu „Metamorphosis“ (jako v případě alba „The Connection“) nebo přišla s bezzubým materiálem, který se o nu-metalové burácení sotva pokoušel (případ minulé desky „F.E.A.R.“). A čím více se blížilo vydání novinky „Crooked Teeth“, tím více hlásná trouba Jacoby Shaddix opět všechny utvrzoval, že tentokrát to s tím návratem myslí vážně. „Bude se i rapovat,“ tvrdil. A hned druhým dechem dodal, že na desce bude hostovat jeden ze symbolů současné komerční hip-hopové kultury Machine Gun Kelly. O tvrdosti riffů z „Last Resort“ nebo „Broken Home“ ale nepadlo ani slovo.
Žádný návrat k „Infest“ se tak nekoná. Vlastně proč taky. V roce 2000 měla tehdejší hudba své opodstatnění, Papa Roach tehdy šlapali na paty Linkin Park a byli skutečně in. Dnes se už změnily obě kapely. Linkin Park na své nové desce „One More Light“ zní už nepokrytě jako prachsprostá popová parta a Papa Roach vlastně pokračují dál ve svém. Není to sice tak, že by navazovali na předchozí „F.E.A.R.“, ale spíše pokračují ve své evoluci, kterou prezentovali v průběhu minulé desetiletky, kdy se od nu-metalistů z „Infest“ stali prostě klasickou rockovou kapelou moderního amerického střihu.
„Crooked Teeth“ je proto především rockovou deskou. Jistě, že jsou zde patrné dozvuky starého nu-metalu, zejména v úvodní „Break The Fall“ (ano, zde dochází i na Shaddixův rap) a především pak v závěrečných „Traumatic“ a „None Of The Above“, ale rozhodně to není hlavní proud desky. Právě tak to kapela zkoušela před dvěma lety na „F.E.A.R.“ a výsledek byl rozpačitý. V případě „Crooked Teeth“ na to jde trochu jinak, chytřeji. Albu zůstaly klasické atributy tvorby Papa Roach, takže kapelu poznáte skoro hned, především v největším hitu, kterým je titulní skladba. Ta má obrovsky silný (i když ne zrovna originální) refrén a strhující rock n`rollovou atmosféru a může být určitě považována za vrchol alba, který dozajista bude patřit k vyhledávaným koncertním věcem.
To se s přimhouřením oka dá říct i o další singlovce „American Dreams“, kde sice Shaddix opět rapuje, ovšem jen tak, aby se neřeklo, ale stěžejní moment opět leží v refrénu, který má znovu stadionové ambice. Fanoušky jemnější tváře kapely pak rozhodně potěší baladická „Periscope“ s hostující popovou zpěvačkou Skylar Grey, kde kapela zní mnohem uvěřitelněji, než v podobně laděných skladbách z minulé desky. Dojde i na zmíněného Machine Gun Kellyho, který se předvedl v „Sunrise Trail Park“, ovšem zde je slyšet, že jeho angažmá mělo bezesporu spíše komerční efekt, protože zmíněná skladba nebude patřit mezi základní kameny alba.
Kdybychom to brali tak, že se Papa Roach s minulou „.F.E.A.R.“ chytili do sítí vlastní minulosti, vyvádí je „Crooked Teeth“ zase ven. Ne k multiplatinovým časům ze začátku milénia (což by ale kapela rozhodně chtěla), ale vkusně se pokouší kombinovat odlesk staré tváře, rock n`rollovějších postupů z před deseti let a snad i s nějakým tím pohledem do budoucna. Hlavní na „Crooked Teeth“ ale je fakt, že kapela ukázala, že napsat dobrou písničku ještě nezapomněla.
|
