Když už se němečtí Rammstein rozhodli rozjet ohnivě metalovou show v pražském Edenu, nemohl jsem si samozřejmě za žádných okolností tuto příležitost nechat ujít. Hodinu po začátku předprodeje jsem s hrůzou zjistil, že už jsou volné lístky pouze do druhého sektoru na stání. Před pódiem to sice není, ale co se dá dělat? Po příjezdu do centra dění mě čekalo nemilé překvapení v podobě parkování. V okolí minimálně tří kilometrů se mi nikde zaparkovat nepodařilo, takže jsem koncert spojil s nedělní túrou (v tom parnu to skutečně stálo za to!). Před Edenem se již okolo třetí hodiny pohybovalo tisíce fanoušků, kteří netrpělivě čekali na otevření. Někteří prodávali lístky na pondělní koncert (ano, pro velký zájem Rammstein přidali další koncert na následující den), neboť měli velké oči a nakoupili dost lístků do zásoby. …no, počítám a věřím, že je prodali za menší než původní cenu (dobře jim tak!). Při vstupu do haly mě vyděsily ceny nápojů (za malou vodu 50 Kč?), ale řekl jsem si, že pro jednou mě to nezabije. Uvnitř se již nacházelo spoustu fanoušků kapely, ale tribuny byly celkem prořídlé.

S nástupem Kurtizán z 25. avenue (kdo je tam proboha nastrčil?) se konečně začalo něco dít. Pánové sice sršili energií, ale hudba mi přišla na jedno brdo a kolikrát jsem ani nepoznal, zda už hrají další skladbu nebo stále tu původní. Kromě skladeb jako např. „Strážná věž“ či „Omylem“, se fanoušci dočkali i novinkové skladby „Mirek Dušín“ z připravovaného alba, které má vyjít letos na podzim. Předkapela (pro mě docela zklamání) se za necelých čtyřicet minut odporoučela a nastal čas na to, kvůli čemu všichni přijeli.

Tribuny se začaly rychle plnit, slunce začalo konečně zapadat a osmá hodina večerní se kvapem blížila. Chlapi z Rammstein si však dali poměrně na čas a nastoupili na pódium s dvacetiminutovým zpožděním. Koncert započal temným odpočítáváním, u jehož konce vybuchl obrovský ohňostroj a kapele již nic nestálo v cestě. Úvodní skladba "Ramm 4" je ve vší stručnosti názvovým „best of“ kapely. Ve slokách lze slyšet názvy některých skladeb, které kapela za více než dvacet let existence vydala. Refrén byl silný a fanoušci pod pódiem začali hrozit a zpívat společně se zpěvákem Lindemannem, přestože většina tuto skladbu možná ještě ani neslyšela. Lindemann nastoupil na pódium v bílém obleku, pod kterým měl svůj typický kožený oděv, takže jsem se celkem dost divil, že nepropotil duši. Scéna byla obrovská (typicky „rammsteinovská“), zvuk čistý a hlasitý (klidně bych to to však nahulil ještě o nějaký ten decibel více).

Během koncertu kapela provětrala každé album v diskografii, takže jsme se dočkali jak známých hitů tipu „Du Riechst So Gut", "Sonne", "Feuer Frei", "Du Hast" nebo "Amerika", tak i příjemných překvapení jako „Hallejuah" (v živém provedení má tato skladba neskutečný drive!), „Zerstören" (v závěru této skladby se Lindemann proměnil v nemilosrdného teroristu a odpálil se přímo na pódiu!) nebo dlouho neslyšená „Seemann". Koncert plynul neuvěřitelným tempem a věřím, že nikdo z publika neměl šanci se nudit. Rammstein sázeli jeden hit za druhým a mezi skladbami nebyly žádné proslovy (Lindemann pouze jednou pronesl v českém jazyce „Ruce nahoru“ a na závěr koncertu poděkoval taktéž v češtině), což jsem celkem uvítal, protože se skutečně jelo na plný plyn (vlastně jsem nikdy na žádném záznamu neviděl hovořit někoho z kapely během koncertu). Kapele však velmi ublížila hrací doba, neboť hrát více než polovinu setu za denního světla se k partám typu Rammstein zkrátka nehodí (návštěvníci koncertu kapely Kiss v Brně mohou jistě vyprávět). Když totiž zazněly závěrečné songy „Sonne" a "Engel", tak to najednou dostalo neuvěřitelnou atmosféru (možná tomu pomohly plameny, které sálaly po celém Edenu).

Někdo může říci, že je škoda, že nezazněly skladby „Pussy", „Mein Teil", „Benzin" nebo „Sehnsucht". Playlist však není nafukovací (i když devadesát minut hraní mi po koncertu přišlo neskutečně málo) a s odstupem času mohu potvrdit, že bych na nedělním koncertu ohledně hudby nic neměnil. Zejména skladba „Mein Herz Brennt" mi doslova vyvolala husí kůži po celém těle.

Závěrečný verdikt? Na koncert kapely Rammstein jsem se nesmírně těšil a dostal jsem to, na co jsem čekal. Ke štěstí už mi teď bude jen stačit, když se kapela s podobnou vervou vrhne i do studiové práce a po dlouhých osmi letech konečně zase vydá novou studiovou desku a s ní se brzy opět vrátí do Čech. Příště jdu na 100 % znovu, protože takových koncertů člověk za život skutečně mnoho nevidí.

Playlist: Ramm 4; Reise, Reise; Hallelujah; Zerstören; Keine Lust;, Feuer frei!; Seemann; Ich Tu Dir Weh; Du Riechst So Gut; Mein Herz Brennt; Links 2-3-4; Ich will; Du hast; Stripped; Sonne; Amerika; Engel