WIND ROSE - Stonehymn
Novinka Italů Wind Rose se od předešlých dvou studiovek malinko liší. Stále zůstává přítomna heroická pompéznost, nicméně ubylo progových prvků a instrumentální podklad se stal zemitější (přestože o několik hudebních výbuchů ošizeni nebudeme), když ještě důrazněji vyklidil cestu vícehlasným „mačo“ zpěvům, na kterých celá fošna v podstatě stojí. K tomu přibyly folkové tanečky jako vystřižené z nějaké tradiční irské hospody, a výsledkem je album, které tvoří sice svéráznou, pro mě osobně však zároveň nijak obdivuhodnou záležitost. Důvod toho je prostý, schází zde vytříbenější nebo alespoň trochu zapamatovatelné melodie. Italové do toho buší jako King Kong do helikoptér, takže si většinu času budeme připadat jako na bojové výpravě, a to velmi bezútěšnou a nevlídnou krajinou. Občas pánové přidají do kroku, jindy tempo zvolní, aby si dáchli před dalším hurónským nájezdem chlapských popěvků, které nejednou přejdou do typických indiánských variací. To je celkem osvěžující prvek, jelikož jinak jsou si vokální linky dost podobné a nejednou vyznívají dokonce unaveně až ospale. Hudba většinou hraje až druhé housle (a to, i když znějí housle), nicméně dobrá místa se najdou, třeba hned v úvodním zápřahu "Dance Of Fire", jenž je prokládán vítaným - protože ojedinělým - rychlým tempem. Silnější motivy, ať už pěvecké či hudební, jsou ke slyšení i v songu „The Erebor“, štych „Fallen Timbers“ pak pobaví slušným nábojem s epickými prvky či vesele skočnou mezihrou. V opusu „The Eyes Of The Mountain“ se dokonce daří vyšperkovat vnitřní gradaci písně (což v předchozím dění nahrávky moc nevycházelo), a tak celkové dojmy nakonec nejsou vyloženě negativní. Nějak významně pozitivní už ale vůbec ne.
6/10
YouTube ukázka - To Erebor
ENDLESS MAIN - II
O hudebnících slovenské kapely Endless Main se nedá říct, že by jim scházela osobitost. Svědčí o tom alespoň jejich letošní novinka a v pořadí druhá studiovka s názvem „II“ (první album nicméně neneslo titul „I“, jak by se dalo oprávněně předpokládat, ale „Sea Of Lies“), jejíž obsah mixuje prog a power metal s orchestrálními vlivy. Důležité je ovšem zdůraznit škatuli „prog“, neboť ta je tentokrát – oproti powermetalovějšímu debutu - zcela dominantní, a to ve velmi temné a většinou nepřístupné podobě (zhruba ve stylu Italů Starbynary), což potvrdí hned úvodní song „War“, jehož název je přesný, protože tohle by mohl být klidně soundtrack k nejhlubšímu válečnému zmaru. Zaslechneme i blast beaty, které ve spojitosti s orchestrálními prvky jednoznačně překračují melo-deathovou hranici (to aby těch žánrů nebylo málo), celkově však nenacházím způsob, jak do skladby proniknout. Její zlověstně naježené tóny k tomu zkrátka nedávají moc příležitostí, stejně jako tuhé vokální linky Michala Šepetka, jenž nicméně kromě nakřáplé až harshové polohy zvládá i čistý zpěv, přičemž umí jak zaujmout, tak odradit, jelikož mu hlasová technika občas trochu skřípne. Progresivní houževnatostí je pohlcena většina kompozic, nejde však říct, že by šlo o nějaké skladatelsky odzbrojující kousky, např. dramaticky táhlé smyčce (samozřejmě počítačové) jsme v dané podobě slyšeli x-krát, celkově na mě pak songy působí, jako by v nich autoři trochu uměle vršili jeden temný moment za druhým, bez nějaké komplexnější vize, hlavně aby vše působilo hodně "artově". Ale možná to jde na vrub mého vkusu, kterému zkrátka více sedí průzračnější melodie, jež mimochodem novinka Slováků rovněž nabízí, a to náznakově v (opět adekvátně nazvané) položce „Into The Light“, naplno pak v power-speedové jízdě „Age Of Darkness“, která nabízí parádní subžánrový refrén, jehož uvolněná a zároveň energická poloha jakoby hudebníkům svědčila o poznání více. Resumé je tedy jasné: toužíte-li po ponurém a téměř výhradně anti-harmonickém progu, jste k poslechu srdečně zváni, ostatní by koketování s tlačítkem „play“ měli rychle pustit z hlavy.
5,5/10
YouTube ukázka - War
FORCES UNITED - Egorov
Rusové Forces United jsou trochu recenzentský oříšek. Zaprvé se o nich nedá najít moc relevantních údajů, např. na facebookových stránkách kapely se o novince „Egorov“ nedočteme vůbec nic. Za vším stojí jistý Kirill Nemolyaev, což je evidentně velmi plodný autor, neboť „Egorov“ je již druhým letošním počinem Forces United, když ten první nesl název „V“ (přestože ve skutečnosti nešlo o regulérní pátou řadovku, podrobněji ...zde...) a jeho obsah byl žánrově poněkud neuchopitelný. A hle, už zde máme další placku, u které vychází najevo, že je pojmenována po Evgeniy Egorovovi, tedy zpěvákovi ruské kapely Epidemia. Pánové se tedy patrně dohodli na spolupráci a výsledkem je nahrávka, jež je po skladatelské stránce daleko umírněnější, přestože kvalitativnímu rozkolu nebylo zabráněno ani tentokrát. Kdyby se např. celá fošna nesla v jakostních intencích písní, které ji rámují, tedy „Beckoning Heights“ a „Голос“, což jsou atraktivní, dynamické a po vokální stránce nesmírně svěží pecky (druhá jmenovaná je jako jediná odzpívaná v ruštině), mluvili bychom tady bez nadsázky o jedné z nejlepších desek roku, bez ohledu na to, co ve zbytku sezony ještě vyjde. Jenže zbylých osm skladeb podobnou chytlavostí neoplývá, a jakkoli jsou pořád hezky poslechové a nikoli špatné, vyloženě povedených okamžiků již tolik nenabízejí. Jejich náplň osciluje na tenké power-progové hranici, když moderně pojaté riffy většinou uvolní méně komplikované a nejednou svižně plynoucí tóny, včetně Nemolyaevovy oblíbené polo-taneční rytmiky, případně orchestrací nebo i saxofonového „noir troubení“ („Take a Breath“). Za zvláštní zmínku stojí i některé další úseky, jako trylkující sólo v písni „Father To Son“ nebo vpravdě šmrncovní refrén u „Counting Numbers“, pověstnou výjimku tvoří balada „The Vow“, která je postavena na Egorovových procítěných zpěvech a jako taková dokáže strhnout v celé své délce. Je zcela evidentní, že Nemolyaev umí napsat parádní skladby, možná by proto nebylo od věci dát si mezi nahráváním jednotlivých alb větší pauzu a nakonec přijít s počinem (alespoň z poloviny) plným skvostných hitů.
7/10
YouTube ukázka - trailer
|
