Sollertia jsou sice novým jménem na hudební mapě, avšak stojí za ní ostřílení borci. Pán se zvláštním pseudonymem VoA VoXyD, který hrával dlouhá léta v gothic/blackových Ad Inferna a James Fogharti, člověk spojený s mnoha skupinami, ponejvíce známý jako zpěvák In The Woods. Oba muže doplňuje i hostující Vanja Obscure, zpěvačka blackových Martyrium.
Sollertia vydala svůj debut „Light“, a i když v něm můžeme najít spojitosti s kapelami, ve kterých zmínění muzikanti jinak účinkují, je tato nahrávka směřována trochu jinam. Na „Light“ dostane posluchač pořádnou dávku emocí. Melancholie je druhým jménem Sollertie. Ve svém smutku je však poměrně pestrá. Od atmosférického rocku až k progresivnímu doom metalu s lehkým závanem blacku. Chvílemi je deska velmi křehká a hraje si s každým tónem, jindy se hudba rozjede a dostane metalovou jiskru.
Přechody z křehkosti k metalu jsou zvládnuty velice dobře.
V „Abstract Object Theory“ je to přechod z post-rocku k melancholickému metalu, při kterém si vzpomenete na starší Katatonii či Anathemu. V „Pascal´s Wager“ je ten přechod ještě dráždivější, protože přes náladu ve stylu Anathemy se skladba dostane až k bodu, kdy se píseň ozdobí svým growlem hostující Vanja.
K depresivnosti celé nahrávky přispívá skvělý zpěv v podání Jamese Foghartiho. Ten zpívá velmi uvěřitelně a právě on je jednou z těch elementů, který Sollertiu odděluje od dalších stovky kapel podobného ražení. Deska v některých momentech sklouzne až k poměrně dlouhým, pomalým a přesmutným pasážím, ale díky zpěvu to nepůsobí tak utahaně. Naštěstí umí kapela zařadit i něco rychlejšího, jako třeba „The Devil´s Seethe“, kde si opět zařádí Vanja a pohybujeme se na území dark metalu. Svižná a tvrdá věc. Album nadále pokračuje ve své hluboce melancholické náladě a vrcholí osmiminutovou „Positive Disinterigration“. Skladba, která má v sobě všechny atributy Sollertie - jemnost, melodii, ale i temnotu. Je to jako poslouchat příběh. Skladba se několikrát promění. Z post-rockového začátku do doom metalu, aby přišla velmi jemná pasáž, a v závěru se naopak výrazově blíží dark metalu. Desku uzavírá kratičká titulní věc „Light“, která překvapí blast beaty a ukázkovým post-blackem s krásně melodickými kytarami.
Sollertia vlétla na scénu ve velkém stylu a její členové zde zúročili své zkušenosti. Na "Light" je hudba melancholická a ne vždy má člověk na něco takového náladu. V rámci žánru se jedná o výbornou nahrávku a zejména fanoušci Anathemy, Katatonie, ale i My Dying Bride či Paradise Lost by této desce měli dát šanci.
|
