Přestože na své stránce na Wikipedii má jako titulní fotku zpěvák Marty Casey z dob, kdy se mihl v L.A. Guns (verzi, kde nepůsobil zpěvák Phil Lewis, ale pouze kytarista Tracii Guns), mnohem více práce tento třiačtyřicetiletý vokalista udělal v kapele Lovehammers. Ta možná není tuzemskému fanouškovi moc známá, protože produkuje typickou americkou hudbu, která přináší směs hard rocku (nebo hair metalu), s dozvuky grunge, pop-punkovým kořením a nezbytným alternativním odérem. V Evropě Lovehammers díru do světa neudělali, ale takoví nýmandi to asi nebudou, když si je ke společným koncertům přizvali slavní Australané INXS.
Casey ale už Lovehammers přerostl přes hlavu. Poslední alba se už prodávala pod názevm Marty Casey And Lovehammers a dnes už je zpěvák na sólové dráze (přestože papírově je členem Lovehammers stále). Právě onu sólovou kariéru se rozhodl odstartovat kousek od rodného Chicaga, v Mecce americké country, Nashvillu. Spolu s ním do známých Quadrophonic Sound Studios vstoupil také ostřílený producent Marty Frederiksen, který v minulosti spolupracoval s Aerosmith, Mötley Crüe a Bon Jovi, což už je jakási záruka kvality.
Přesun do Nashvillu měl pro Caseyho ještě jiný smysl. Jak sám sdělil, hodlal natočit desku, která by se lišila od toho, co dělal s Lovehammers a L.A. Guns. Jedním dechem dodával vlivy, které jej k tomu vedly. Kris Kristofferson, Neil Young, Aerosmith. Ano, tyhle veličiny jsou z „The Ground You Walk On“ cítit, ovšem nejedná se jen o ně. Casey se na svém debutu prezentuje jako písničkář ve stylu Bruce Springsteena nebo dokonce Mikea Trampa, kdy absorbuje vlivy (pochopitelně) klasického rocku, hard rocku, blues a country, které však není na albu směrodatnéo.
Na desce, kde prim stále hraje akustická kytara, je důležitý fakt, že Casey, ač není nijak zvlášť originální, tak je dobrý skladatel a hned od úvodní, uvolněné „Coming Around“ ukazuje, že je mu písničkářský styl bližší, než by se do teď mohlo zdát. Výhodou nesporně je, že se nepouští do žádných uměleckých kreací, ale drží se spíše jednoduchého modelu skladeb, které až na závěrečnou „Beautiful Sunset“ nepřekračují délku čtyř minut. Může to sice svádět k jakési jednotvárnosti a občas má Casey co dělat, aby udržel posluchačovu pozornost (hlavně ve slabších věcech jako „Lalala“, „Brand New Fire“ nebo „Anything You Want“), ale nakonec z toho přece jen dokáže vybruslit vítězně, kdy ve zmíněné „Beautiful Sunset“ vykouzlí pestrou paletu nálad a ukáže i takovým Bon Jovi, že tak silná pomalá věc na jejich poslední desce chyběla.
„The Ground You Walk On“ je slušná deska rockového písničkáře, který už má nějaké zkušenosti za sebou (ty jsou pro tento druh hudby nutné, protože jinak by Casey mohl dopadnout jako mladá jelita, která s akustikou v ruce rozdávají svá bohatá moudra světu) a proto ví, o čem zpívá. Je otázka, co hodlá dělat dál. U L.A. Guns po znovuspojení Lewise s Gunsem mu samozřejmě pšenka nepokvete, Lovehammers jsou tak nějak podivně nečinní. Možná je ale tahle cesta, kterou nastoupil, ta pravá.
|
