Žádný konec se nekoná a místo toho jako kdyby Trent Reznor při pokračující spolupráci se zvukovým mágem Atticusem Rossem, opět našel své múzy. Po prázdném období, kdy se skutečně spekulovalo, že Nine Inch Nails je už jen encyklopedický pojem, objevuje se v posledních letech jméno kapely častěji, než před takovými deseti lety bývalo běžné. Reznor podle svých slov má znovu chuť do nové hudby a jelikož se zatím o klasické řadové desce nemluví, fanoušek musí vzít zavděk dalším EP. Navíc, novinka „Add Violence“ vychází sedm měsíců od poslední nahrávky (rovněž pětiskladbové EP) „Not The Actual Events“, takže jaképak řeči o nějakém konci…
Z toho, za jak krátkou dobu po sobě obě pětiskladbové sbírky vychází, by se dalo soudit, že je Reznor pekl ze stejného, nebo přinejmenším podobného těsta. „Not The Actual Events“ se navíc odkláněla od poslední, čtyři roky staré řadovky „Hesistation Marks“, a spíše se vracela do časů „Broken“ a „The Downward Spiral“, což dozajista staré fanoušky potěšilo a nejen oni čekali, že ohlášená „Add Violence“ se bude ubírat stejným směrem. Naznačoval to i pilotní singl, úvodní skladba „Less Than“, věc silná jako hrom, dokladuje Reznorovu schopnost pracovat s melodiemi a jejich vkusné prokládání lomozícími kytarami. Ovšem na „Add Violence“ stojí tato skladba jakoby mimo ostatní celek a fanoušky dokáže spíše zmást.
Počínaje druhou „The Lovers“ Reznor a Ross kráčí naprosto odlišným směrem, v případě této skladby až někam k hájemství pozdních Depeche Mode, což ovšem není myšleno nijak hanlivě. „The Lovers“ má svou temnou, skličující atmosféru, která s Reznorovým umem působí velice přitažlivě. Jenže pozornost si Nine Inch Nails už dále udržet v takovém rozsahu nedokáží. „This Isn`t The Place“ se snaží vařit ze stejné vody, ovšem nápadů je v ní už mnohem méně a její pokus zaujmout ambientními plochami (můžeme hovořit o návratu někam do dob „Ghosts I-IV“) ztroskovává na zbytečném drnčivém zvuku a absenci dobrých melodických nápadů.
V tomto ohledu jde ještě mnohem dál „Not Anymore“, která ve slokách prezentuje jen podivnou změť zvuků, jakousi horší odnož moderního industriálu, ale přece jen v refrénu nabídne trochu té reznorovské klasiky s jeho animálním řevem. Budiž, s přimhouřením obou očí… Závěrečná, jedenáctiminutová (!) „The Background World“ začíná velice slibně. Ambientní tepot podporuje podmanivý Reznorův projev a Nine Inch Nails opět sahají po nejtemnějších chvilkách Depeche Mode. Ovšem skladba se ve své polovině pomalu láme do neposlouchatelného rachotu, který pak posluchače oblažuje dalších šest minut. Naprosto zbytečný, byť možná dobře míněný umělecký záměr.
Je chválihodné, že Reznor tupě nenásledoval předchozí nahrávku (to ale on vlastně nedělá skoro nikdy) a opět se na „Add Violence“ prezentuje v jiném světle. Ovšem už méně potěšující je, že tentokrát to prostě tak úplně nevychází. Stěžejních nápadů bylo méně a dravost minulé desky, která byla rozhodně velmi sympatická, je tatam. Na závěrečné resumé si ale počkáme, až vyjde třetí EP, jako poslední zamýšlená část. Tentokrát se hodně blížíme k průměru.
|
