Všechno to začalo 6. června 1992, tedy před pětadvaceti lety, když lehl popelem dřevěný kostel Fantoft poblíž norského Bergenu. Dnes už je samozřejmě jasné, že se sirkami v ruce se k tomuto svatostánku z dvanáctého století vypravil Varg Vikernes, duchovní otec jednohlavé hydry Burzum, který pak fotky ohořelé budovy umístil i na obal EP „Aske“ (Popel) a limitovanou edici této nahrávky dokonce prodával s přiloženým zapalovačem. Gesto jistě dětinské, ovšem vzbudilo moře publicity a najednou byl každý druhý blackmetalista v Norsku paličem. Do požárů se zapletli i členové dalších kapel jako Mayhem, Dissection či Emperor, jiní jejich počínání nepokrytě podporovali. Všechno tam na severu utichlo v krvavé lázni léta 1993, kdy řádění norských stanistů ukončila vražda toho nejpovolanějšího, hlavy organizace Black Metal Mafia a kytaristy Mayhem Euronyma. Vražedný nůž držel v ruce opět Vikernes. Ten si vůj jedenadvacetiletý trest už odkroutil a během let, kdy stále vydával zpoza mříží různá prohlášení hraničící s fašismem, se stal spíše zavrhovanou postavou.

Ale asi jak pro koho. Jak by si člověk pak vysvětlil chování mladíků, kteří na přelomu července a srpna podpálili kostel v severomoravském Třinci? Modus operandi byl takřka totožný. I tento dřevěný svatostánek, tentokrát ze šestnáctého století, lehl popelem. Vikernes ale policii unikal ještě rok a půl a za tu dobu se jeho činy mezi norskými belzebuby staly legendou, paliči z Třince jsou dnes už v chládku a hrozně se diví, že jim hrozí až patnáct let vězení. Ono vybrat si svůj teenagerský vzor může pěkně bolet. Někdy i dlouhá léta...

Pepsi Stone, 7. 8. 2017