Od dob, kdy na začátku roku 1993 vyšlo „Get A Grip“, se situace na rockové scéně změnila k nepoznání. Velké rockové kapely najednou vyhnala grungeová revoluce na periferii zájmů a když najednou měly problémy takové party jako Van Halen, Kiss, Mötley Crüe, Guns N`Roses (ti se ale požrali vnitřně), Aerosmith se začali mít sakra na pozoru. „To, co se teď děje v hudbě, je naprosto úžasné,“ tvrdil tenkrát Joe Perry, „všechny tyhle kapely ze Seattlu hrají skvělou muziku a cítím v nich stejný vzdor jako v nás v sedmdesátých letech. Bylo třeba tuhle scénu něčím nakopnout.“ Ovšem uvnitř začínala být kapela nejistá a proto si v době největší grungemánie otestovala situaci vydáním desky největší hitů „Big Ones“. Ta ovšem obsahovala jen skladby z poslední tří desek, doplněnou o singl „Blind Man“, klasickou baladu tehdejších Aerosmith, která i přes svou kvalitu velkou díru do světa neudělala.
Tyler přiznával, že tenkrát prožíval vcelku šťastné období, kdy mu práce šla docela od ruky a komunikace s kapelou se zlepšila. Proto také album „Nine Lives“ bylo nahráno během září, října a listopadu 1996 bez větších prostojů a zádrhelů, a i když se občas v bulvárním tisku objevila zpráva, že ten který člen je opět po uši v drogové závislosti, vše bylo vyvráceno v únoru následujícího roku. To totiž „Nine Lives“ vyšla. Kapela už na ní ale nespolupracovala s producentem Brianem Fairbairnem, ale s Kevinem Shirleyem, který už měl zkušenosti i s grunge scénou a kapela si od něho slibovala, že by jí mohl přenést přes práh nové doby.
Tehdy to byla doba, kdy zavedené spolky, neřkuli legendy, hojně měnily svou tvář a obracely se k alternativnějšímu pojetí své hudby. Vždyť si jen vzpomeňme, co tehdy udělali Kiss na své temně grunge/metalové „Carnival Of Souls“ nebo Mötley Crüe na své skoro industriální „Generation Swine“… Fanoušci Aerosmith měli také dost velké důvody k obavám, ale těm nakonec přítrž udělalo vypuštění videoklipu a singlu „Falling In Love (Is Hard On The Knees)“, klasického kousku, jaký mohl klidně být na „Permanent Vacation“, „Pump“ nebo „Get A Grip“. Chmury byly rázem rozehnány.
Samotná deska „Nine Lives“ pak plynule navazuje na „Get A Grip“, i když se samozřejmě posouvá blíže k modernímu výrazu, její sound je tvrdší, bicí Joeye Kramera zní mnohem přírodněji a celkově je veškerá instrumentace úspornější. Jestli „Falling In Love (Is Hard On The Knees)“ zažehla ještě před vydáním desky naději, že se bude jednat zase o skutečně silné album, tyto doměnky potvrdil hned úvodní Tylerův výkřik v extatické titulní věci, která desku startuje a zároveň nasazuje laťku proklatě vysoko. Povinné balady zde zastupuje hitová „Hole In My Soul“, což je výsledek další spolupráce s Desmondem Childem a další singl „Full Circle“, což je skladba ještě povedenější než „Hole In My Soul“ (ta reflektuje na Tylerův složitý vztah s manželkou Teresou, se kterou se rozvedl až v roce 2006).
První polovina desky je obrovsky silná, na čemž má lví podíl i skladba „Taste Of India“, kde svou hvězdnou chvilku zažíval Joe Perry, vyšívající překrásné exotické motivy. Přestože od zbytečně punkové „Crash“ jde úroveň trochu dolů a věci jako „Kiss Your Past Good-Bye“ (zde zaujme linka zpěvu ve sloce, ale celkově její nálada ve stylu klasických devadesátých let se k Aerosmith až tak nehodí) a „Attitude Adjustment“ lze spíše považovat za vhodné kandidáty na B strany singlů, se o žádný velký propad nejedná. I proto, že je zde vcelku milá a úsměvným/směšným videoklipem podpořená „Pink“, finále v podobě kolosální osmiminutové „Fallen Angels“ je zase už grandiózní.
„Nine Lives“, přestože nebyla tak úspěšná a mediálně protežovaná jako „Get A Grip“, se jí svou kvalitou vyrovná. Jelikož je tak silná, pomohla Aerosmith přežít pro ně opravdu nepříznivou polovinu devadesátých let. Ovšem jestli jim pomohla připravit se na to, co je čekalo už za rok, to ví jen Bůh. A Steven Tyler...
|
