Před dvěma lety vyšlo Postcards From Arkham výtečné album „ÆØN5“, které jim nastavilo laťku setsakramentsky vysoko. Bylo jasné, že další počin bude opravdovou výzvou a té se Postcards nezalekli. Předem říkám, že album „Manta“ přineslo dost překvapení a kapela se nebála změn. Přesto zůstala podstata jejich hudby zachována. Pořád se jedná o instrumentálně vytříbený post-rock/metal přičemž se jejich muzika ještě více rozkošatěla do všech směrů.
Začátek „Manty“ pluje na rozbouřených vodách metalu. „The Kvlt Ov Dream“ je pecka jakou byste po poslechu minulé desky rozhodně nečekali. Šamanské rytmy a šepot, doprovázený podmanivými zvuky smyčců, vystřídá brutální death metal. Text je věnovaný (jak je u Postcards zvykem) Lovecraftovi a „Prastarým“. Sloky poleví z tempa a dávají prostor klidnější post-rockové hudbě. Refrén je však divoký, doprovázený už zmíněným povedeným smyčcovým aranžmá. Hudebně jsme někde v říši melodického death metalu a místy jako bych slyšel například Dark Tranquillity. Skladba „Owls Not What They Seem“ pak bravurně střídá klidné a odpočinkové pasáže (při kterých vám zahouká i sova), s těmi brutálními, ve kterých se kapela promění na chvíli v black metalové kombo, avšak tvrdé kytary v kombinaci s klávesami opět připomenou severskou melo-deathovou školu.
V začátku „Thoughts Like Silver Bullets“ bych přísahal, že slyším kytary silně ovlivněné Joe Satrianim. Celkově je úvod této písně velmi uvolněný a jasně v ní rozpoznáte Postcards From Arkham, tak jak se prezentovali už na minulé desce. K tomu pocitu přispívá i Frodysovo vyprávění a šepot. První tajemnou polovinu písně pak ale vystřídá metalovější část, která nedosahuje takové intenzity jako u předešlých dvou kousků, spíše sází na chytlavou melodii. "Symmetric Kakophony“ je ryze instrumentální věcí a mohla by z fleku konkurovat i takovým spolkům jako Animals As Leaders. O djent se sice nejedná, ale kytarové ekvilibristiky je tu dost a dost. Krásně zní post-rockové kytary, skladba má ovšem i kvalitní metalovou rytmiku a riffy. „Leviathan“ je místem odpočinku. Alespoň pro posluchače. Akustická kytara a dívčí šepot Blanky Freharové je to, co vás upoutá jako první. Skladba působí až terapeuticky a atmosféra je pohlcující. Později se „Levitahan“ rozvine do krásné melodie a doslova vás okouzlí.
V „Dunwich Shaman“ se vrátí smyčce a je to návrat, který chytne za srdce. Zvuk smyčců je tu velmi podmanivý. Post-metalová variace na Lovecrafta je tu dotažená k dokonalosti. Skladba je zcela instrumentální a i další dvě skladby si užijeme „pouze“ hudby. Postcards From Arham jsou známí tím, že pořádají akustické koncerty. Možná i proto umístili na album dvě akustické věci. „Wanderlvst“ i „Valley Ov The Past Lives“ jsou téměř hypnotickým zážitkem, kdy vás celkem na deset minut kapela přenese do jiného světa. Pryč od metalu, post-rocku, až někam do astrálního světa. Krom akustické kytary, či rytmického bubínku nechybí ale ani klávesy utvářející atmosféru, či harmonické vokály v pozadí, které jen dokreslují celkovou náladu. Je kumšt napsat takto povedené instrumentální věci, které navíc na metalové desce nezapadnou, naopak tam patří a dávají smysl.
Posluchač si odpočinul a je čas na závěr desky. Ta končí, kde začínala. „Her Cosmic Sound“ je velmi organická, dynamická skladba, která stylem navazuje na úvodní píseň alba a ukazuje kapelu v tom nejpestřejším světle. Závěr je vygradovaný a strhující natolik, že po poslechu mám ihned chuť spustit replay.
Postcards From Arkham se povedlo skvěle navázat na předchozí výbornou desku „ÆØN5“ a přitom se nezasekli, naopak svou hudbu ještě obohatili o nové věci. To už chce pořádný kumšt a talent. Post-rock, post-metal, extrémní metal, akustika. To vše je Postcards From Arkham vlastní a dohromady to dělá z „Manta“ vynikající progresivní album.
|
