Těch necelých šest let, které od sebe dělí vydání alb „Dreamtherapy“ a „Reverse“ brněnských Eagleheart, se sice může zdát jako velmi dlouhá doba, nicméně se nedá říct, že by to bylo období klidu, zejména pak pro tahouna kapely Michala Kůse. Jako by však všechno směřovalo k letošnímu vyvrcholení na všech frontách – stabilizování sestavy kapely, vydání třetí desky „Reverse“, angažmá v Kreysonu, narození prvního syna. O tom a nejen o tom víc poví právě kytarista Mike.
Album „Dreamtherapy“ a „Reverse“ od sebe dělí necelých šest let, během kterých došlo sice k postupné obměně, ale i tak poměrně radikální proměně sestavy Eagleheart. Poprosím tě tedy raději o představení aktuálního složení kapely.
Chápu, že se těch změn událo hodně, jak personálních tak i nástrojových, tak bude lepší to osvětlit. Na svých místech jsme od alba "Dreamtherapy" vlastně zůstali jen my dva s MJem coby kytaristé, Smrta za bicí soupravou vystřídal Filip Smetana, Vojtěch Šimoník se po menším kolotoči vrátil do kapely jako basák místo Wágnera a hlavním zpěvákem je už pět let Roman Sáček, kterému s Vojtou pěvecky výrazně sekundujeme. S novou deskou se dá říct, že jsme přešli na model tří rovnocenných zpěváků.
Jak ty jako dnes už jediný původní člen kapely jsi vnímal fakt, že v posledních sedmi letech dochází prakticky ve více méně pravidelném dvouletém období ke změně sestavy, měla tahle situace vliv na to, že mezi posledním albem a aktuální novinkou je poměrně dlouhý časový odstup?
Trošku tě poopravím, protože jediným původním členem jsem fakticky už od dob „Moment Of Life“, ale chápu, že to je úplně pravěk a lidi berou jako tu původní sestavu z „Black Sun“ nebo dokonce až tu z Moment Of Life (smích). Změny v sestavě samozřejmě nejsou něco, čím bych si v kapele zrovna rád procházel, jsem člověk, který všeobecně nemá rád velké změny a na lidi v kapele jsem dost fixovaný, je to taková rodina. Celá situace navíc měla velký vliv na proces vzniku desky, kdy jsme museli neustále nové členy učit playlist kapely, abychom mohli fungovat koncertně, což nás zdržovalo od práce na nových věcech. Především výměny na postu bubeníka a zpěváka jsou v tomto ohledu vždycky hodně bolestivé. Na druhou stranu ale přišla s novými členy do kapely i nová energie a nadšení, které nás ve výsledku posunulo blíž k novému albu „Reverse“, takže to vše bylo ku prospěchu věci. Přišel Roman, Filip, vrátil se Vojta a vždycky to byl kopanec pozitivní energie. U Vojty jsem byl navíc rád i z toho důvodu, že díky jeho návratu zůstala zachována kontinuita z těch téměř nejstarších období historie kapely a nejsem tak v kapele jediný pamětník našich začátků.
Album „Reverse“ vyšlo před pár dny, můžeš jej blíž představit a přiblížit vašim příznivcům, co je na desce čeká?
Těžká otázka, protože jako autor a člověk, který s těmi skladbami žije několik let, k tomu nemám potřebný odstup, ale snad se dá říct, že se nám podařilo po „Dreamtherapy“ udělat podobně velký krok, jaký je mezi všemi našimi předchozími počiny. Pokračujeme v tom, kde jsme skončili na předchozí desce, ale jednotlivé prvky jsme prohloubili, přimíchali trošku více progresivních, symfonických a modernějších elementů a v neposlední řadě využili všechny tři zpěváky v kapele. Celkově tak deska podle nás zní daleko dynamičtěji. Když to trochu zjednoduším, tak pokud máte rádi „Wheel Of Sorrow“ z předchozího alba, mohla by vás nová deska zaujmout, protože ten feel a přístup ke skladbě je často podobný. Ale to je samozřejmě můj osobní pocit. Nijak jsme nekalkulovali, je to upřímné album, které zachycuje přirozený vývoj kapely za posledních šest let a udělali jsme jej tak, jak jsme chtěli a cítili. Pořád jsme to my a myslím, že ve výsledku je to naše nejvyspělejší a přinejmenším nejosobnější deska, která může nabídnout něco navíc.
Rád bych taky zmínil povedený moderní sound od Zdeňka Ondráčka ze studia Sonidos. Na mixu jsme společně pracovali téměř nepřetržitě celý červen a červenec a myslím, že bychom na tom dělali ještě teď nebýt deadlinu od našeho labelu (smích).
Deska nese název „Reverse“ (zvrat, změna), chtěl jsi tímhle názvem vyjádřit něco konkrétního? Jak ty sám jsi s deskou po náročném procesu jejího vzniku spokojen?
Tak jak už bylo zmíněno výše, těch změn a zvratů v kapele a našich osobních životech se za těch šest let událo tolik, že ten název Reverse se celkem hodil (smích). Ale to nebyl hlavní důvod, je jich samozřejmě víc. Textově deska částečně navazuje a zároveň se vymezuje vůči předchozímu albu „Dreamtherapy“ , které bylo hodně o snech, iluzích a úniku z reality, kdežto Reverse je pravý opak, ke stejným tématům přistupuje z jiné perspektivy, řeší právě tu realitu, které je potřeba se postavit. I proto se hned první track jmenuje „Awakening“, symbolizující probuzení ze snu, všechny přesýpací hodiny na obalu „Reverse“ jsou otočené o 180° proti originálním verzím z předchozích alb atd. Podobných "reverznutých" odkazů na „Dreamtherapy“ je v textech více. Např. refrén titulní skladby vs. refrén „Glass Mountain“ z Dreamtherapy. Název a texty všeobecně mají pro mě tentokrát i hodně osobní význam, „Reverse“ vnímám jakýsi symbol změny, zvratu, víry v to, že se vše v dobré obrátí i v těch nejtemnějších momentech našeho života, přestože nezůstaneme nepoznamenaní.
Už na minulé desce byla charakterizována přemýšlivými a propracovanými texty, jakým tématům jsi se věnoval na „Reverse“, který z textů je ti nejbližší, který považuješ za nejvydařenější?
My jsme o tom zatím ještě moc nemluvili, ale „Reverse“ je vlastně takový náš první pokus o koncepční desku. Nebyl to původní záměr, ale když jsem měl texty všechny pohromadě a skladby poskládané za sebou, tak to začalo celé dávat smysl. A to jak při čtení příběhu od začátku na konec, tak obráceně, což opět sedělo k názvu desky (smích). Asi bych se nerad přímo vrhal do nějakého detailního popisu příběhu, protože fanoušci kolikrát přijdou s ještě zajímavějšími teoriemi, ale vycházel jsem hodně z událostí a pocitů, které zasáhly mě nebo lidi v mém blízkém okolí, řešil jsem vnímání reality skrze strach, radost, lásku, nenávist, hledání vlastní identity, vyrovnání se s vlastním chybami, deprese, ztrátu motivace a smyslu života všeobecně a jeho znovunalezení. Je těžké vybrat jeden, který by mi byl nejblíž, možná jsou to texty k „Healing The Scars“ a „Reverse“, ale všechny jsou mi hodně blízké. Na „Reverse“ jsou tak zdaleka nejosobnější texty, jaké jsem kdy napsal.
Řekl bych, že „Reverse“ je jakýmsi prolnutím prvních dvou alb – progresivita je zachována, nicméně díky silné melodičnosti mi album připadá o něco snáz přístupnější, než předchozí deska. Souhlasíš s tímhle pocitem? Jakou jste s Michalem Jankuliakem coby výhradní autoři kapely měli vizi o tom, kam po poměrně složitém albu „Dreamtherapy“ tvorbu Eagleheart směřovat?
Určitě souhlasím a jsem rád, že jsi stejného názoru. Několikrát mě to při produkci desky napadlo, nehledě na to, jak složitá se ta deska může někomu na první poslech zdát. Ale když jsem tuhle myšlenku řekl klukům v kapele, tak na mě trochu zírali, jestli to jako myslím vážně (smích). Ona ta deska je totiž po muzikantské stránce daleko techničtější než cokoliv z dřívější tvorby, ale možná, že posluchačsky to nemá tak zásadní vliv, těžko říct. Z mé pozice se to zase hůř posuzuje, ale podle mě je to pořád hlavně o melodiích, nehledě na těžší riffy, rytmiku, kompozici a celkový přísun informací, který se na posluchače valí. Je to i o tom, kolik poslechů tomu dáš. Upřímně, já měl vždycky raději alba, ve kterých jsem s každým poslechem objevoval něco nového a vydržel jsem je poslouchat měsíce. Přesně takovou desku jsme chtěli udělat. Takovou, která s lidmi pohne a dokáže v nich vyvolat celou škálu emocí, to byla asi ta hlavní vize. Ohledně skládání bych ale řekl, že jsme se přirozeně dostali do bodu, kdy jsme chtěli zkusit trochu experimentovat, ať už se třemi zpěváky, modernějším zvukem, sedmičkovými kytarami, growly, mohutnější orchestracemi atd. Samotný proces kompozice sám o sobě probíhal podobně jako na „Dreamtherapy“, kdy jsme většinou každý pracovali na svých demech, které jsme dotáhli téměř do finální verze a pak jsme na nich začali makat jako kapela. Na druhou stranu jsme ale na třech věcech s MJem spolupracovali, což jsme na „Dreamtherapy“ nestihli. A myslím, že výsledek se povedl (smích).
Jaké akce na propagaci alba chystáte, bude nějaká obsažnější tour, kde vás bude možné s novým albem potkat?
V průběhu záři bychom rádi natočili videoklip ke skladbě „Until Fear Is Gone“, který by snad během října mohl být venku. Samozřejmě plánujeme i menší turné, která začne v druhé polovině října třemi koncerty v Itálii, na které pak hned navážeme v ČR. Vrcholem bude křest desky, který proběhne v pátek 27.10. v Brně na Melodce. Konkrétní data fanoušci najdou na našem Facebooku a oficiálních stránkách www.eagleheart.eu . Pokračovat v nějaké výraznější koncertní aktivitě bychom chtěli i na jaře 2018.
V příštím roce Eagleheart oslaví patnáct let svojí existence, chystáš nějaké výraznější připomenutí tohoto výročí?
Jednak oslavíme patnáct let existence a pak to bude taky deset let od vydání debutové desky „Moment Of Life“, takže něco by se asi mělo vymyslet (smích). Ale vidím to spíš na podzim 2018, nic konkrétního zatím v plánu nemáme.
Osobně považuji Eagleheart za jednu z nejambicióznějších tuzemských kapel. Ty dnes můžeš srovnávat to, co obnáší hrát v kapele, která má svoje jméno (byť třeba jen v domácích podmínkách) a v kapele, která si svoje jméno buduje. Takže jak moc se změnily tvoje ambice, nápady a plány ohledně Eagleheart, co jsi z nich během těch čtrnácti let vypustil nebo naopak přidal?
Díky! Ony se ty ambice vlastně ani moc nezměnily, když vynechám to, že jsme všichni smíření s tím, že Eagleheart nás živit nebude (smích). Ambice ale samy o sobě ničím nejsou, pořád je za tím vším hlavně to živelné nutkání překonávat sám sebe, nepřešlapovat na místě a dostat ze sebe tu nejlepší hudbu na kompoziční i emocionální úrovni, aby to pohnulo s námi i posluchači. Aspoň já to takhle mám, to je můj motor, který mi dává energii a jinak to ani dělat neumím. Na druhou stranu už jsme taky dospěli, máme rodiny a hypotéky, takže v některých ohledech už to tak nehrotíme a i díky tomu, že nás Eagleheart neživí, si můžeme dovolit ten luxus a občas vydechnout a se vším si vyhrát. To je v Kreyson daleko obtížnější, protože je to parta muzikantů, kde se všichni kromě mě živí jen hudbou a všechno probíhá velice rychle. Ale je pravda, že v posledním roce toho prostoru moc nebylo ani v Eagleheart, popravdě to byl možná náš nejintenzivnější rok, protože jsme desku produkovali prakticky sami a to je vždycky daleko náročnější.
Předchozí otázkou jsme se dostali k tvému působení v Kreysonu. Jaké to pro tebe je, být aktivním spoluhráčem takových muzikantů jako je Roland Grapow a Mike Teranna? Myslíš, že ti tahle zkušenost může nějakým způsobem pomoci k prosazení se na scéně i s Eagleheart?
Bude to znít jako obrovské klišé, ale ono je to opravdu splnění snu. Přece jen jsem před patnácti lety na tyhle lidi jen koukal na fotkách v časopisech a říkal si, jaké by to bylo být hrát na jejich úrovni a teď jsem s nimi v jedné kapele! Je to obrovská zkušenost, a přestože bych se tam mohl cítit jako zelenáč, tak mě všichni berou jako sobě rovného, což je moc fajn. Určitě to hodně ulehčil i fakt, že se s Rolandem a Georgem roky známe. Na druhou stranu, chvíli jsem zvažoval, jestli do toho jít nebo ne, jestli to budu zvládat časově s Eagleheart a osobním životem. Ale jsem přesvědčený, že to půjde, jinak bych do toho nešel. A k té druhé otázce, samozřejmě jsem šel do Kreyson hlavně sbírat zkušenosti a muzikantsky povyrůst, ale zároveň jsem tam přišel i nabídnout něco ze svého talentu, abych snad pomohl dostat kapelu zpět na pozice, kam patří.
Je ve fungování Kreysonu něco, co bys rád přenesl do Eagleheart?
Profesionalita, tým lidí kolem kapely, který se stará o organizaci, takže se muzikanti můžou soustředit pouze na svůj výkon. A samozřejmě finanční stránka věci.
Aktuálně prožíváš asi hodně bouřlivé období, kromě nového alba Eagleheart a hraní s Kreysonem se ti právě narodil syn. Takže přijmi prosím gratulaci a prozraď mi, jak se ti daří všechny tyhle aktivity, radosti a starosti zvládat a jestli už máš pro svého potomka připravený nějaký hudební nástroj?
Moc děkuju! Samozřejmě není úplně jednoduché rozdělit čas mezi dvě kapely, rodinu a práci, do které každý den chodím, ale jak se říká, kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Důležité je mít hodně tolerantní manželku a občas si odepřít trochu spánku (smích). Uvidíme, jak mi to teď půjde s rodinou, ale věřím, že si zase nějakou cestu najdu. Ale upřímně jsem rád, že teď mají obě kapely koncertní pauzy a můžu trochu vydechnout a strávit čas s rodinou. A žádný nástroj pro něj připravený nemám, budu ho podporovat v tom, aby sám našel, co jej bude bavit a naplňovat (smích).
A teď už máš prostor pro to říct, na co jsem se tě nezeptal a co bys rád zmínil.
Nepadla tu jedna důležitá věc, kterou bych moc rád zmínil. Těžko říct, kdy bychom tu desku dokončili nebýt velké podpory našich fanoušků během letošní jarní crowdfundingové akce na serveru hithit.cz. Moc rád bych za celou kapelu ještě jednou poděkoval všem, co nás podpořili, protože nás to neskutečně nakoplo, pomohli jste nám vše dotáhnout do konce. Díky, doufáme, že se vám výsledek bude líbit! A tobě děkuju za prostor (smích).
|
