Every Mother`s Nightmare byla kapela, která se snažila těžit z posledních záchvěvů popularity hairmetalového boomu konce osmdesátých let. Tedy doby, kdy byla scéna přeplněna třiceti kopiemi Guns N`Roses, dvaceti Mötley Crüe a patnáctery Poison. Netřeba si nic zastírat, také Every Mother`s Nightmare nepřinášeli ani zbla nového a ke zmíněným hegemonům mohli vzhlížet až do nadpozemských výšin. Ovšem je nutné také přiznat, že kapela měla v tandemu zpěváka Ricka Ruhla a kytaristy Stevea Maloneho docela solidní základ, na kterém stavěla. Jejich bezejmenné debutové album sice nebyla žádná velká bomba, ale menší hit se jím s podporou MTV podařilo vykřesat z balady „Love Can Make You Blind“, což byla sice době poplatná balada, ovšem s náznakem toho, že v kapele dříme skutečný potenciál.
Ten se projevil s následujícím albem „Wake Up Screaming“, které vyšlo až v roce 1993 a tudíž zoufale propadlo. Kapela dostala padáka od své vydavatelské firmy a její sestava se začala bortit. Trvalo až do nového tisíciletí než se Every Mother`s Nightmare dali jakžtakž dohromady, ovšem čas na jejich comeback tenkrát ještě nedozrál. Je tedy v roce 2017 situace jiná? Asi ano. Doba comebackům přeje a přece jen je nutné uznat, že alba ze začátku minulé desetiletky byla přece jen trochu zmatečná a bylo vidět, že tenkrát jako kdyby Every Mother`s Nightmare ani nevěděli kam patří a jakou hudbu vlastně chtějí hrát. Dnes už mají, jak se zdá, jasno.
Když před dvěmi lety vyšlo EP „Grind“ se singlem „Loco Crazy“ (hostoval zde Zach Myers ze Shinedown), bylo znát, že Every Mother`s Nightmare svůj comeback myslí vážně a přestože v sestavě z klasické čtveřice zbyl už jen frontman Rick Ruhl, poznávací znamení kapely byla zachována. Navíc „Loco Crazy“ měla moderní drajv, nebylo možné jí vytknout zastydnutí v osmdesátých letech, ovšem kapela s tím zacházela natolik opatrně, aby nevyděsila zbytky starých příznivců. Proto není náhoda, že se z „Loco Crazy“ stal menší kapelní hit a novinku (po patnácti letech!), opět pojmenovanou „Grind“ (aby v tom byl větší bordel…), uvádí právě tato skladba. V té kapela rozdá karty, podle kterých se bude hrát.
Every Mother`s Nightmare na „Grind“ nesází až tak úplně na nostalgii, jak to bývá u vracejících se stárnoucích rockerů většinou pravidlem. „Loco Crazy“, jak již bylo zmíněno, vtrhne do alba s velkou razancí a proto pak ani nepřekvapí dusavá úvodní elektronika ve „Snake“ (zde hostuje Wayne Swinny ze Salivy), ovšem ani dvě klasické skladby, polobalady „Blown Away“ a „Days Are Through“. Ty kapelu představí jako docela slušné hitmakery, kteří ještě nezapomněli psát věci pro rockové mainstreamové publikum. Navíc Ruhl neztratil ve svém vokálu (který je místy docela zbytečně prohnán přes krabičku) potřebnou sílu, takže dokáže zachránit i zdánlivě sklabší skladby jako „Upper Hand“ a „Stand Up“.
„Grind“ je v podstatě dobrá deska, i když kvalit dvojky „Wake Up Screaming“ přece jen nedosahuje. Není to sice album, bez kterého by se rockový fanoušek neobešel, ale je to pozitivní nahrávka, která ukáže, že i ty druho, třetiligové kapely z hairmetalové líhně konce osmdesátých let mohou mít co říct ještě skoro třicet let od chvíle, co na pár minut zazářily, aby se pak utopily v grungeovém a alternativním marastu. Za poslech „Grind“ docela určitě stojí.
|
