Italští Elegy Of Madness před lety zaujali svou prvotinou „The Bridge Of Sights“, které přineslo zajímavý mix symfonického metalu (v čele s operní zpěvačkou) a progresivním metalem. Nechyběl ani lehce doomový nádech a občasné využití extrémních vokálů. Na kapele tehdy byla znát nevyhranost, nicméně se jednalo o zajímavou nahrávku, na které měla kapela snahu najít vlastní zvuk a působila svěže. Následovala čtyřletá pauza a v roce 2013 vyšla druhá deska s názvem „Brave Dreams“, která moc odvahy nepobrala. Výraz skupiny se zcela změnil, přesněji řečeno ochudil. Zmizel prog, zatěžkanost i growl. Naopak se zdálo, že se kapela snaží napodobit kapely jako Within Temptation, jenže k těm jim hodně chybělo. Krom tří slušných kousků nabídlo album jen nudu.
Nyní, opět s čtyřletým odstupem přicházejí Elegy Of Madness“ s novou fošnou. Má ambiciózní název „New Era“ a zpočátku i ambiciózně zní. První, co zaujme je zvuk. Oproti minulosti konečně může konkurovat podobně zaměřeným spolkům. To ale neznamená, že by měli Elegy Of Madness skvělý zvuk. Do toho jim pořád dost chybí, ale konečně zní alespoň trochu bombasticky. Oni Italové totiž hrají takový bombastický metal (nebo chcete-li symfonický) a nyní se rozhodli přitvrdit. Masivní kytary a orchestrální pasáže připomenou Xandrii, která se zas pro změnu naposledy trochu snažila v tvrdosti vyrovnat Epice.
Úvodní „Apokalypsis“ je dokonalým příkladem tohoto tvrzení. Rychlá skladba, kde s vámi budou mlátit i blast beaty, napálí desku skutečně ucházejícím způsobem. Nad tím vším stojí operní zpěv Anji Irullo. A to je jeden z hlavních důvodů, proč nikdy nebudou Elegy Of Madness top kapelou. Anja se opravdu snaží zlepšovat desku od desky, ale její projev je až příliš tuctový. Navíc mnohdy působí až nepříjemně a říkáte si, kdy už konečně ztichne. Na závěr skladby využije civilnějších rejstříků svého hlasu a hned je to lepší. Skladba celkově je velmi povedená pro kvalitní songwriting a celkovou zábavnost. V „Answer“ Anja zpívá zpočátku obyčejně, bez operního pozlátka a kdyby takhle svůj hlas využila častěji, desce by to jen prospělo. Skladba se stejně jako většina ostatních poslouchá dobře a dává zapomenout na opravdu hodně nepovedenou minulou desku. Pořád je tu ovšem ohromné „ale“. Skladby znějí velmi nepůvodně. Ne, že by je kapela od někoho opsala, ale takhle dnes hraje neskutečná hromada skupin. Devadesát procent, možná i víc, kapel s operní zpěvačkou v čele zní hrozně podobně. Chybí mi tu alespoň něco tak odlišného, jako byla přítomnost progu na první desce.
Nejvíc to Elegy Of Madness sluší, když zkouší něco epického, jako v případě „Lunacy“, která je favoritem desky. Velkolepý úvod rozdrtí mohutné riffy a orchestrace, bicí přidávají další salvu blast beatů.
Ještě titulní „New Era“ zní poměrně živě a svěže, ale poté kvalita desky sklouzává stále níže. Skladby mají podobný ráz a spadají do škatulky „standardní symfo-metal“.
Elegy Of Madness stále plavou ve vodách průměru a chybí jim více osobitosti. „New Era“ není špatná deska a fanoušky žánru může příjemně potěšit, ale alternativ pro výběr je nespočet. V dnešní záplavě alb jsou Elegy Of Madness jen jedním z mnoha.
|
