ALTAIR - Descending: A Devilish Comedy
Italové Altair se letos na scénu vrátili s druhou studiovkou. Ta první se nesla ve znamení melodického power metalu, nikterak výjimečného, ale zároveň ani špatného, určité kvality debutová deska bezesporu měla. Při spuštění novinky je však okamžitě jasné, že autoři celkem významně otočili žánrovým kormidlem, a to směrem k progresivním končinám. Zatímco dříve měli blízko ke starším Highlord nebo Derdian, nyní jsou zhruba ve stejné kategorii jako noví Kaledon či Starbynary (to abychom zůstali ve stejné destinaci). Temná atmosféra, hutné orchestrace a samozřejmě obrovské množství typicky podsekaných progových riffů, to vše svědčí o instrumentálním posunu Italů (do lichotivé kolonky můžeme přičíst i dobrý zvuk), pokud se ale pocitového přenosu týká, tam už pánové zůstávají o dost pozadu. Skladby jsou pozoruhodně členité, hlavní vrstvou se však stala rozlehlá bažinatá pláň, do které se posluchač propadá stále hlouběji, až mu za chvíli čouhá jenom krk a hlava. Když už se ale zdá, že jej nepřístupné tóny zcela pohltí, nakonec Italové přece jenom nahodí záchranné lano ve formě líbivých a nikterak komplikovaných melodií. Stane se tak s nástupem sedmé skladby „Flame Of Knowledge“, kdy jakoby si autoři najednou vzpomněli na své počátky a přestože se od progresivních postupů úplně neodkloní, postaví jim na plnohodnotnou úroveň silné vokální linky, nejčastěji soustředěné do refrénových částí. Chorus zmíněné písně patří k nejnávykovějším, za hřích ale stojí také hlavní úseky zbývajících dvou položek „Frozen Graves“ a „A Lesson Before Ascending“. Zásadní otázkou pro mě tedy zůstává, proč talent pro psaní silných melodií (což je vždy cenné) autoři upozadili před zabřednutím do hutné progresivní atmosféry. To je možná hodnotné po řemeslné stránce, z celkového pohledu se ale Altair stali součástí rozsáhlé množiny podobně znějících spolků. A to je trochu škoda.
6/10
YouTube ukázka - Seed Of Violence
NÚMENOR - Chronicles from the Realms Beyond
Ani s novinkou party Númenor se nedočkáme čistého žánrového vyhranění. Tito Srbové totiž mixují power metal s melodickým deathem, přičemž se setkávají s úspěchem na obou frontách. Nejsilnější inklinace k prvně jmenovanému žánru probíhá hned v úvodních písních „Heart Of Steel“ a „Carvenstone“, kde growling bublá jenom ojediněle, naopak se dočkáme sytých melody vokálů i působivých kytarových vyhrávek. V tu chvíli jsou Srbové powermetalovější, než lecjaký striktně žánrový spolek, nic příliš nekomplikují a míří na přímé harmonické cíle (téměř totožné slokové klenutí u „Carvenstone“ a jedné z debutových skladeb Rhapsody se dá snadno odpustit). Platí to i pro následující dění, přestože v něm už se hudebních otěží rovnocenně chopí také melodický death. A zase lze napsat, že v tomto ohledu kapela překonává řadu stylových souputníků, když si s lehkostí a kompoziční hravostí snadno naklání posluchače na svoji stranu. Growling i melodické vokály probíhají na úrovni, zpestření pak obstará ženské hrdlo hostující Sandry Plamenats. Skladby čechrají orchestrace, které jen málokdy zahrozí temnějším vyzněním („Moria“), jsou naopak vstřícně poslechové jako zbytek písní, v případě intermezza „Realms Beyond“ pak málem dosahují soundtrackové atmosféry. Výhodou je rovněž krátká minutáž alba, v jehož závěru ještě Srbové potěší fanoušky Blind Guardian solidním cover songem „Valhalla“. Nečekaně příjemný a – navzdory deathové kolonce – uvolněný hudební obsah, právě to nabízí třetí studiovka kapely Númenor.
6,5/10
YouTube ukázka - Moria
SILENT KNIGHT - The Masterplan
Aktuální placka Australanů Silent Knight je a není novinkou. Pánové totiž oživují debutovou fošnu „Masterplan“ z roku 2013, jejíž obsah shledali natolik kvalitním, že jej znovu nahráli a chronologicky zařadili do metalografie jako zbrusu nový přírůstek. Jde o zvláštní, ale rozhodně ne špatnou volbu, neboť se podařilo docílit lepšího zvuku, zásadní změnou je pak rozdílný vokál, který na novince obstaral současný pěvec Australanů Jesse Onur Oz, jehož barvitý charakter má mimochodem velmi blízko ke zpěvákovi D.C. Crowovi z německých Medusas´s Child. Hlavním důvodem ale určitě bylo rozšířit tábor příznivců kapely, protože internetová doba kvaltuje světelnou rychlostí a čtyři roky stará deska je už pro mnohé hlubokým pravěkem. Australané si byli dobře vědomi síly písní, které na debutu zazněly, a není proto vůbec vyloučeno, že posluchač, který poprvé zaslechne jejich aktuální verzi, okamžitě propadne kouzlu kapely. Úvodní dvě kompozice „The Curse Of The Black Rose“ a „Masterplan“ jsou k tomu jako stvořené, když doslova odzbrojují power-speed a heavymetalovým zápřahem, na nějž je navrstvena jedna chutná melodie za druhou. Vedle zpěvných refrénů zaujmou především vypiplané sólové kudrlinky, které mimochodem zdobí většinu písní Silent Knight. Z rychlosti do šlapavého tempa přepne další trio skladeb, chytlavých momentů ale neubude a pocit slyšení vysoce kvalitního power metalu bez problému trvá. Nic se vlastně nezmění až do závěru nahrávky, počínaje pátým kusem „Silent Apparitions (In the Night)“ se ale přece jenom začnou objevovat shodné postupy a sílící kompoziční schéma (rozeznat jednotlivé refrény je docela věda). Opus „Dare To Dream“ ještě díky baladickému úvodu i klidnému dojezdu nabídne mírné zpestření, celkový pocit určitého skladatelského shluku se ale již odbourat nepodaří. Jako samostatná jednotka má ale každý z devíti songů nespornou sílu, některé pak patří mezi jasné žánrové klenoty, u kterých je jenom dobře, že byly uvedeny znovu na svět.
7,5/10
YouTube ukázka - The Curse Of The Black Rose
|
