Říkám to pořád, že česká scéna je bohatá na zajímavé a talentované kapely. Stačí se jen zajímat a trochu hledat. Občas se to vyplatí a narazíte na kapelu jako je ONA. Tahle třebíčsko-brněnská čtveřice vznikla už v roce 2013, v současné sestavě funguje od roku 2015 a nyní přichází se svou debutovou nahrávkou „The Calling“.
Čím je ONA především zajímavá? Samotným stylem, který kombinuje hardcore s metalem, ale i trochou progresivního koření.
Titulní "The Calling" začíná něžným vybrnkáváním a téměř dětským zpěvem. Pak přijde mohutná změna a s ní drtivé riffy a growl. O jemný hlásek i brutální řev se stará zpěvačka Silvie Chrudinová, známá i ze svého působení ve výstředních LateXjesuS. „68 Missed Calls“ nabídne moderní metal ve středním tempu, ze kterého vyčnívá hromadný sborový refrén, který je spíše hardcoreovým pokřikem. „Lullaby“ představuje ideální spojení hardcoreu s metalem. Houpavé kytary a ten správný drive, jaký právě u hardcoreu očekáváte. Poslouchá se to velmi dobře, zvuk je solidní a kytarové riffy tak burácejí naplno, Silviin projev je velmi živý, Střídání čistého zpěvu, řevu a growlu má opravdu v malíku.
Mezi nejzajímavější kousky se řadí „Let Me Flying With You“. ONA tu nabízí téměř jazzové postupy a ukazuje svou progresivnější tvář. Progresivní především v tom smyslu, že její průběh je neočekávaný a komplikovanější než u ostatních skladeb. Závěrečná „10 Seconds“ je výtečnou rubačkou, která nakopne rychlost pořádně nahoru. Současně odhaluje malý problém - takových vypalovaček mohlo být na desce víc. „The Calling“ si totiž povětšinou lebedí ve středním tempu a příliš se od něj neodchyluje.
Silvie táhne celou desku. Hudba samotná je hodně fajn a muzikanti se činí, ale na desce přibývá míst, která nejsou příliš zábavné. „Push The Finger Against The Wall“, „Dangerous Mind“ či „Attention Whore“ jsou spíše průměrnými až nevýraznými kousky, které nedokáží udržet posluchačovu pozornost. Většinou začínají velmi dobře a vy se těšíte, co přijde, jenže skladby často tak trochu vyzní do ztracena a nedokáží náležitě strhnout.
Deska je to ambiciózní a jde to z ní slyšet, ale po pár posleších se její zajímavost vytrácí. Je to však debut a kapela tak musí ještě zapracovat na samotném songwritingu. I přes tato negativa je výsledný dojem pozitivní. ONA umí narvat do vás pořádný nářez, stejně jako melodie. Kapela, která má talent i svou osobitou tvář a já doufám, že to příště bude o stupínek lepší. Takhle velmi solidní album, které mohu rozhodně doporučit.
|
