O tom, že Anneke van Giersbergen je až neskutečně univerzální a všestranná zpěvačka, svědčí její cesta přes The Gathering, Agua De Annique, spolupráci s Arjenem Lucasenem nejen v rámci Ayreon, ale i v The Gentle Storm, sólovou kariéru, či spolupráci s Devinem Townsendem. Na všech štacích tahle dáma se zlatem v hrdle dokázala, že na jejím andělském a emocemi nabitém hlasu se dají vystavět hudební chrámy. Start nového uskupení Vuur (ve kterém se k Anneke mimo jiné připojili i hudebníci, kteří ji doprovázejí na vystoupeních s The Gentle Storm) komentovala hlavní protagonistka slovy, že v jeho rámci hledá rozpory a hranice mezi tvrdou a měkkou tváří své tvorby.
A přesně takové je debutové album „In This Moment We Are Free – Cities“. Jedenáct položek, kde každá je věnována jednomu ze světových měst, se snaží skloubit převážně poměrně tvrdý výraz kapely se vzdušným projevem Anneke. Není divu, že přirozená symbióza přichází ve chvíli, kdy instrumentální složka Vuur změkne a v podstatě tvoří jen decentní a nerušivé pozadí k dominantnímu zpěvu. Takových chvil však není mnoho, a protože Anneke sice s elegancí sobě vlastní utáhne v podstatě cokoliv, nicméně zcela zjevně se někdy až značně hrubému výrazu kapely příliš nepřizpůsobuje a zůstává svá (pochopitelně, v jejím hlase se odráží veškeré výše zmíněné zkušenosti, takže nejspíš nebudete mít pocit, že by se tyto dva elementy v tvorbě Vuur nějak vyloženě praly), je „In This Moment We Are Free – Cities“ nejlépe možné charakterizovat jako srážku ledu a ohně, agrese a jemnosti.
Pro vyobrazení tohoto propletence vezměte třeba úvodní potemnělou „My Champion - Berlin“ s hrubými kytarami a komplikovanou strukturou, melodii, která se převážně vyhýbá jakékoliv splavnosti či chytlavosti, či následující „Time – The Rotterdam“, kde atmosféra ještě zhoustne a ztěžkopádní, a kde kontrast mezi křehkým vokálním poletováním a zbytnělým spodkem je asi nejvýraznější z celého alba, naproti nim postavte umírněnou „Freedom - Rio“ s konejšivou melodií bez jakýchkoliv komplikací, kde vše sedí naprosto jednolitě a která by přirozeně zapadla do Anniččiny sólové tvorby, romantickou „Your Glorious Light Will Shine - Helsinki“, se smyslně se proplétajícími vokály, či podobně laděnou harmonickou „Reunite! – Paris“. Výsledkem pak je kompletně nesnadno vstřebatelná kolekce plné zajímavých momentů i vnitřních rozporů (díky čemuž lze vlastně Anneke uznale poklepat na rameno, že se jí její záměr vydařil).
Na otázku, jaké je tedy vlastně tohle album, lze odpovědět – Anneke. Nedokážu si představit, že by jakékoliv album s účastí této zpěvačky mohlo podlézt hodnotu „velmi dobré“. Nicméně je to snad v jejím případě poprvé, kdy nemám potřebu sahat po superlativech a kdy bych se zkrácení playlistu (ano, především o ty položky, kdy moderní hrubost - v podstatě obyčejné - kapely prostě tlumí krásu zpěvu) ani nebránil. Takže zůstaňme u toho „velmi dobré“.
|
