Threshold jsou stálicí na progové scéně. Bezpochyby jsou nejlepší kapelou ve svém žánru pocházející z Velké Británie. A jsou další z řady kapel, které poprávu náleží mnohem více pozornosti, než se jí ve skutečnosti dostává. A také proto byli perfektními kandidáty, když jsem přemýšlela, do jakého seriálu se tentokrát pustit. Tihle pánové vždycky patřili mezi moje favority, hlavně kvůli tomu, že jejich sofistikovaná hudba, metal pro pokročilé, chcete-li, nikdy nezapomíná na to, že v jádru všeho by měla být schopnost napsat fungující skladbu. Ačkoli bývali na začátku své kariéry označováni za britskou odpověď na Dream Theater, je tohle přirovnání vlastně hodně mimo mísu. Oproti mnohým žánrovým kolegům (včetně, nebo možná především právě DT), jejichž hudba dokáže být velmi těžce přístupná, mají obrovskou výhodu. Základ, který je obalený do nezbytných progových propriet, tvoří v podstatě přímá rocková muzika, silné melodie a orientace na to, aby skladby byly skutečně především písněmi, nikoli jenom instrumentálními předváděčkami technických dovedností jednotlivých členů, rozdělených do sáhodlouhých tracků. Pokud jste se Threshold doteď vyhýbali a více vám v progu voní kapely jako Fates Warning, Queensryche nebo Arena, jste na příštích deset týdnů vítáni na malou exkurzi do historie. To samé samozřejmě platí, pokud už je máte dávno v oblibě.
Základy kapely položil kytarista a producent Karl Groom v roce 1988, v Surrey v jižní Anglii. Spolek začínal jako cover kapela, která měla v repertoáru například věci od Ratt nebo Testament. Postupně začínali psát vlastní skladby a jejich první nahrávky byly vydány lokálně na kazetách. Tenkrát si kapela říkala If Not, Why?. Jejich první koncert v historii se uskutečnil v The Compasses ve městě Egham a o vokály se tenkrát staral Jon Jeary, který se později ujal basové kytary. Mezi lety 1989 a 1991 kapela vydala tři demo nahrávky, na kterých zpíval Jeary. O rok později získávají první nahrávací smlouvu u společnosti s legračním názvem Giant Electric Pea, u které následně vydali svá první čtyři alba a živák „Livedelica“.
První komerční nahrávka, kterou vyprodukovali, byla skladba „Intervention“, která vyšla v rámci holandské progové kompilace. A v té době se ke kapele připojil zpěvák Damian Wilson, zpěvák s osobitým hlasem, kterého není progovým fanouškům třeba představovat. Během své kariéry, která začala v roce 1991 s kapelou Landmarq, se objevil na více než sedmdesáti různých albech (mimo jiné Headspace, Ayreon, Star One, Praying Mantis, spolupráce s Rickem Wakemanem, Adamem Wakemanem, sólová alba...). Jon Jeary se definitivně ujímá jenom basy a zůstává na tomto postu až do alba „Critical Mass“ v roce 2002. Kytarista Nick Midson v budoucnu vydrží v sestavě ještě o jedno album déle, na druhou stranu, pro Tonyho Grinhama za bicími je tohle jediná nahrávka, na které figuruje. Jako poslední se ke kapele připojuje klávesák Richard West, který je od té doby vedle Karla Grooma jediným neměnným členem sestavy.
Debutové album „Wounded Land“ vychází v roce 1993. Jeho název a některé z textů jsou inspirovány stejnojmennou fantasy knihou od Stephena R. Donaldsona a za všemi skladbami stojí skladatelská trojice Groom/Midson/Jeary. A už tímhle debutem kapela jasně ukázala, o co tady půjde. Threshold jsou kapelou, která se vždycky držela své hudební formule, kterou si perfektně namíchala už na své první nahrávce. Ale díky tomu, kolik prostoru si v rámci svého stylu nechávají na experimenty a kolik vlivů se hned od začátku objevuje v rámci jediné nahrávky, jsou zároveň v rámci vymezených hranic nekonečně variabilní.
„Wounded Land“ nabízí ve vysoké kvalitě rovnou v podstatě všechno, co dělá Threshold tím, čím jsou dodnes. Ať už jejich styl chcete popsat jakkoli (objevují se označení jako mix mezi Metallicou a Yes nebo poněkud bizarní popis proto-thrash/neo-prog), hlavní znaky jsou jasné. Thrashové riffy v kombinaci se specifickým zvukem příjemně podbarvujících kláves a hudební rozptyl, sahající od prog rocku až po skladby ve stylu Symphony X. Inteligentní texty, chytře napsané vokální linky, které drží posluchačovu pozornost i skrz rozsáhlejší skladby a perfektní melodické vokály, ať už za mikrofonem stál kdokoli ze tří zpěváků, které kapela do dnešního dne protočila (v tomto případě doslova).
Debut nabízí široký nádhled na hudební rozptyl kapely. Od orientálních vlivů v temné „Days of Dearth“, přes přímě rockovou „Paradox“, thrashem zavánějící „Siege of Baghdad“ až po lehce psychedelickou, prog rockem a jazzem inspirovanou „Sanity`s End“, která se během let osvědčila natolik, že se dodnes drží v setlistech živých vystoupení. Stejně jako hudba je variabilní i Wilsonův jedinečný hlasový projev, nezaměnitelný expresivní tenor, jemný a přitom tak průrazný. Jeho vibrato je radost poslouchat a asi nikdy se mi neomrzí. Přes něžné pasáže v závěrečné křehké baladě „Keep It with Mine“ až po agresivní projev v „Paradox“, Wilson s každým tónem dokazuje, že patří a vždycky patřil mezi naprostou špičku scény. Za vrcholy alba považuji obě skladby, které přesahují desetiminutovou hranici. Zmíněná „Sanity`s End“ se svými změnami nálad a „Surface to Air“, která je nejlepší ukázkou toho, kam se kapela bude v budoucnu ubírat.
Celkově ale nemá deska výrazněji slabší místo. Posluchačům byla rovnou naservírována formule, která funguje do dnešního dne. „Wounded Land“ dává jasně a hlasitě najevo, že se objevil někdo, s kým se bude muset výrazně počítat. Je to sebevědomý a vyzrálý debut, i přes mírné nedostatky a syrovost, která začátky nevyhnutelně provází. Ale už zde platí to, co kapela v budoucnu jenom potvrdí. Threshold nejsou chladným produktem. Mají duši a možná právě kvůli tomu patří mezi ty nejlepší progové kapely vůbec. Faktem také je, že co se týče celé jejich rozsáhlé diskografie, dají se označit za ty z kvalitativně nestabilnějších. Nikdy nevydali špatné album. A pokud se mezi vámi najdou tací, kteří mají rádi jejich aktuálnější tvorbu a bojí se prozkoumávat úplné začátky, odhoďte obavy a do „Wounded Land“ se ponořte. Threshold věděli, co dělají, už od prvního kroku.
Mimochodem, při pořizování alba je na výběr hned ze tří variant. Mimo té původní vyšla u InsideOut v roce 2001 speciální edice, na které je jako bonus první nahrávka kapely „Intervention“ a v roce 2012 pak Nuclear Blast přidal ještě další dvě bonusovky, „Conceal the Face“ a „Shifting Sands“. Obě pochází z dema „Cult of Immortal“ z roku 1991.
|
