Babylon A.D. dodrželi slovo a svůj comeback zhmotnili do nové desky. Ono je to s nimi ale trochu těžké. Těžiště jejich kariéry vždycky leželo a asi navždy už bude ležet na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy přišli se svými dvěma zásadními deskami, bezejmenným debutem z roku 1989 a tři roky na to s počinem „Nothing Sacred“, který ovšem kvůli změnám v rockovém klimatu už naprosto zapadl. S ním pro tu chvíli skončila i kariéra Babylon A.D. V tu chvíli se zdálo, že je s nimi ámen na věky věků. Ovšem oni to chlapci bez sebe moc dlouho nevydrželi a v roce 1998 ohlásili comeback. Volání po nové desce bylo ze strany zbytku fanoušků docela silné a proto v roce 2000 spatřilo světlo světa album „American Blitzkrieg“. To ale nakonec představovalo docela velké zklamání, protože kapela se na něm držela své dávné tváře jen zčásti a po podobných hymnách jako byly „Hammer Swings Down“, „Bang Go The Bells“ nebo skvělá balada „So Savage The Heart“ nebylo ani vidu ani slechu.
Reunion dlouho nevydržel, stejně jako ten další, který se odehrál v letech 2008 až 2010 a který nepřinesl žádnou novou nahrávku a představoval spíše zmatené období v historii kapely. V té době už také jednotliví členové měli své projekty, které ve většině případů směřovali někam k blues a vokalista Derek Davis začal točit sólové desky (letošní „Revolutionary Soul“ představuje velmi kvalitní kolekci pohybující se na pomezí blues rocku, popu a funky). Možná proto bylo ohlášení novinky „Reveation Highway“, první desky od sedmnáct let staré, nepovedené „American Blitzkrieg“, hodně nečekané a dalo by se přirovnat k malému zázraku. Ještě navíc, když kapelu nedávno opustil její základní kytarista Danny De LaRosa. Ale co, „Revelation Highway“ je venku a otázka tedy je, zda se nejedná se o stejné zklamání, jako představovala „American Blitzkrieg“?
Novinka je oproti zmíněnému albu z roku 2000 rozhodně tradičněji pojatá a jasně navazuje na první dvě desky. Stylově tedy nemusí mít staří příznivci žádný strach, tentokrát jede přesně v kolejích doby, kdy MTV ukazovala Babylon A.D. jako budoucnost rock n`rollu. Ovšem za tu dobu už proteklo mnoho vody v Red River ani tentokrát se Babylon A.D. nedaří úplně navazovat na své první dva počiny. Těžko říct, kde přesně je zakopaný pes, když třeba úvodní skladba a zároveň pilotní singl „Crash And Burn“ docela funguje. Má patřičnou energii (ta se ale v dalších skladbách už začne pomalu vytrácet), velice slušné muzikantské vybavení, dobře pějícího Davise (i když na sólové dráze mu to sluší víc) a silný refrén, který je v nejlepších tradicích kapely.
Ovšem na otvírák se už nedaří úplně návazat. „Fool On Fire“ už zdaleka tolik nefunguje, protože refrén, nijak nevybočující ze stylových a kapelních mantinelů, začne po několika posleších iritovat a celkově se stále více blíží unylosti. Popověji laděné věci „One Million Miles“ a „Tears“ se z počátku rozjíždí velice slibně, ovšem nohy jim podkopává opět trochu nefunkční refrén, což v minulosti byla silná stránka této party. Časy holt se mění a věk nezastavíš. Na Babylon A.D. jsou postupující roky místy cítit až hmatatelně.
Jsou ale skladby, kdy se kapela dokáže rozparádit jako za starých časů. To zejména když nabídne střednětempou (skoro defleppardovskou) „Last Time For Love“ a zejména rock n`rollovou jízdu „Saturday Night“, kde se daří velmi obstojně vykřesat energii a dobré melodické postupy. Právě ony dvě skladby, společně se singlovou „Crash And Burn“, představují to nejlepší, co může „Revelation Highway“ nabídnout. K zahození sice nejsou ani ostatní skladby, protože vyloženě špatný kus se zde nenachází, ale přece jen člověk čekal o něco více.
Proto ani tento současný reunion Babylon A.D. není úplně stoprocentní. Ano, vydali svou nejlepší desku za posledních pětadvacet let, ale při pohledu do jejich diskografie toto tvrzení spíše vzbuzuje úsměv. Ano, jsou zase plně funkční, právoplatnou kapelou, ale červíček pochybností, že už navždy budou žít jen ze své minulosti, hlodá stále a stále.
|
