Trvalo pouhý rok, než Threshold přišli s následovníkem svého debutu. A to i přesto, že kapela po cestě vytratila dva členy. Odchod bubeníka Tonyho Grinhama ovšem vůbec nebyl srovnatelný s ránou, kterou kapela utrpěla, když přišla Damiana Wilsona, poté, co tak okouzloval svými vokály na prvním albu. Oficiálním prohlášením až do dnešního dne zůstává, že Wilson jednoduše nebyl schopen se po vydání debutu připojit k následujícímu turné. Prázdný post pro druhé album zaplnilo nové neznámé jméno a bylo jasné, že Glynn Morgan to nebude mít ani trochu jednoduché.
Glynn během svého ročního působení v kapele zvládl nazpívat nejen druhé řadové album, ale také živák „Livedelica“. Pokračovalo také hledání ideálního bubeníka. Album nahrál Nick Harradence (který je k nalezení také v projektu Karla Grooma Shadowland), ale následující evropské turné a tím pádem i záznamy pro živé album odbubnoval Jay Micciche, který se na žádném řadovém albu kapely neobjevil, protože stihl odejít ještě před vydáním „Extinct Instinct“.
„Psychedelicatessen“ (jehož název je lingvistickou kontaminací slov psychedelic a delicatessen) je ve srovnání s debutem zároveň tvrdší a atmosféričtější. Základ pořád tvoří ostré thrashové riffy pánů Grooma a Midsona a retro zvuk syntezátorů Richarda Westa, který je ovšem tentokrát trochu upozaděn, aby dal vyniknout syrovosti, se kterou na nás zaútočí už úvodní „Sunseeker“, a která naprosto dominuje třeba vypalovačce „He Is I Am“. Tohle album nabízí během celé stopáže především zabijáckou energii. Došlo také ke zjednodušení postupů (ačkoli progu si samozřejmě stále užijeme dostatek). Důsledkem je tvrdá a přímočará nahrávka – obzvlášť v přímém srovnání s následující experimentální „Extinct Instinct“. Zároveň kapela v podstatě dál rozvíjí styl, který v jasných obrysech představila na debutu a ani tady se nezalekla vlivů z jiných hudebních žánrů. A pokud bychom číslo dvě měli zařadit do kontextu diskografie, je z prvních tří desek tahle tím nejtypičtějším zástupcem budoucího pevně zformovaného stylu kapely.
Obě změny – tedy, větší atmosféričnost a větší tvrdost – mají rozhodně co dočinění s příchodem Glynna Morgana, který se, oproti éterickému Damianovi, pyšní typicky hardrockovým hlasem. Jeho vokál je silný, plný energie a zároveň vysoce emocionální. Jednoznačně bere první místo jako nejexpresivnější hlas, jaký kdy Threshold měli. Vládne skvělou hlasovou technikou, bravurní kontrolou svých hlasivek, má působivý rozsah, jeho projev je intenzivní a barva jeho hlasu perfektně sedí do nálady alba. Jakkoli těžká byla jeho pozice, jeho výkon je naprosto strhující.
U takhle skvělých alb je skoro za trest pokoušet se vypíchnout jednotlivé skladby. Všechny jsou skvělé – zmíněná úvodní „Sunseeker“, hned následující „A Tension of Souls“, intenzivní „Will to Give“ s vypjatými vokály, orientální nálady v „Babylon Rising“ nebo rozmáchlá desetiminutovka „Into the Light“, která je skvělou progovou jízdou, při jejíž pomalém úvodu pokaždé dostanu chuť pustit si Emerson, Lake & Palmer. Pokud bych ale měla vybrat tři osobní favority, tím prvním bude určitě nádherná procítěná balada „Under the Sun“, textově plná odevzdanosti nad tím, jak nic vlastně nemá smysl, rakev nemá kapsy, nic nového pod sluncem. Morgan zde dostává dostatek prostoru, aby ukázal tu nejjemnější polohu svého emocionálního hlasu – a výsledek je dechberoucí. Druhou oblíbenkyní je závěrečná „Devoted“. Tvrdá a nekompromisní skladba, která dává vzpomenout na klasické období Queensryche a zároveň nabízí tak moderní přístup, že by bez problémů zapadla na nové album „Legends of the Shires“.
O absolutním vrcholu alba ovšem nemůže být sporu. Je naprosto jasné, proč byla „Innocent“ zvolena pro nahrání prvního oficiálního videoklipu a proč je do dnešního dne jádrem jejich živých vystoupení. Je to jejich první skutečný hit, skladba, ve které naplno ukázali sílu svých melodií a poprvé dali světu vědět, že ačkoli jsou progovou kapelou, dokážou napsat tak chytlavé refrény, za jaké by mnohé power metalové kapely bez váhání upsaly duši ďáblu. U téhle skladby, mimochodem jedné z mých nejoblíbenějších vůbec, prostě slova nestačí. Naprostá dokonalost.
Threshold byli po vydání „Psychedelicatessen“ nespokojení s jejím zvukem a dlouhá léta si přáli její kompletní remix. Jejich první nahrávka pro fanclub, vydaná v roce 1999, která nesla název „Decadent“, obsahovala nové verze tří skladeb a kompletní album se dočkalo remixu o dva roky později. Nová verze obsahovala dvě položky navíc – „Lost“, což byl původní japonský bonus a „Intervention“, úplně první vydanou skladbu kapely, nově nahranou s Glynnem za mikrofonem. Nejnovětší vydání od Nuclear Blastu z roku 2012 ještě navrch přihodilo další dvě skladby.
Po vydání druhé desky si Threshold dali tříletou pauzu, během které se vyprázdnily dva stejné posty, jako po prvním albu. Glynn Morgan a Jay Micciche odešli a místo toho v roce 1995 společně zformovali kapelu Mindfeed, se kterou stihli vydat dvě alba v letech 1997 a 1998, než se rozpadli. A Glynn Morgan se svým skvělým hlasem na dlouhé roky zmizel ze scény. Kdyby kapela neměla na kontě letošní album, mohli bychom spekulovat, jak by se jejich hudba vyvíjela, kdyby Morgan na svém místě zůstal. Jenže, zaprvé nám byla tahle otázka zodpovězena na „Legends of the Shires“ a zadruhé: jakkoli mu jako vokalistovi fandím, u téhle kapely je nemožné se rozhodnout, který ze tří zpěváků je nejlepší. A upřímně, existuje někdo, kdo by chtěl přijít o klasickou éru Maca McDermotta? Navíc, ačkoli to tenkrát ještě nikdo nemohl vědět, bylo pro vzdálenou budoucnost důležité, že kapela se s Morganem rozešla v dobrém, on zůstal po celou dobu jejich velkým fanouškem a se zbytkem členů nikdy nepřerušil kontakt.
|
