NIGHTBLAZE - Nightblaze
Pro vyznavače AOR/melodicrocku nebude od věci...

Ronnie ATKINS - Make It Count
...nejlepší Atkinsova sólovka. Tady se Sava...

BIG BIG TRAIN - The Likes of Us
Skvelá a výpovedná recenzia, Jirko. Album je...

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




WARRIOR SOUL - Back On The Lash

Ve svých začátcích byli Warrior Soul pasováni do role nástupců Guns N`Roses a to nejen proto, že tahle kapela vzešla ze stejného prostředí, i když z opačné strany Spojených států. Warrior Soul také měli divoké punkové kořeny, které sahají až někam ke rtuťovité detroitské scéně, také svou původní hudbu roubovali na tehdy moderní hard n`heavy, který měl v sobě jak lesk ostrovní heavymetalové scény, tak samozřejmě pozlátko hair metalu. A v neposlední řadě měli ve svém středu zpěváka Koryho Clarkea, vokalistu jako řemen a výraznou osobnost, který mohl být novým rockovým hrdinou. Tím se ale nestal, i přes solidní umělecký základ totiž Warrior Soul nedokázali svou hudbu dostat blíž k širšímu posluchačstvu.

Přestože trojice raných desek „Last Decade Dead Century“, „Drugs, God And The New Republic“ a „Salutions From The Ghetto Nation“ měla velké ambice doplnit Axlovu partu, nakonec se i přes svou nespornou kvalitu skladby Warrior Soul neprokázaly jako trvalky a kapela (v době, kdy se mohla vyšvihnout na největší světová kolbiště) zůstala spíše v undergroundu, kde dodnes v určitých kruzích patří mezi ty nejkultovnější party. Když pak chtěli Warrior Soul zkusit něco odlišného a vrhli se na albu „Chill Pill“ (kde hostoval i Michael Monroe z Hanoi Rocks, Clarkeův velký vzor) na trochu alternativnější hudbu, skončilo to docela fiaskem. „Chill Pill“, i když se nejednalo o vyložený průser, však kapelu pohřbilo a opět trochu silnější deska „Space Age Playboys“ už nedokázalo kapelu vrátit do pozic, vydobytých prvními třemi deskami.

Druhá polovina devadesátých let je už smetla definitivně a i když Warrior Soul toho neměli s hairmetalovou scénou příliš společného, pro grungeovou a alternativní dobu byli příliš vlasatí, moc metaloví a jejich kytary zněly pořád moc losangelesky. Clarkeův následující hudebně odvážnější projekt, pojmenovaný podle desky „Space Age Playboys“, po jednom albu úplně vyhořel, stejně jako jeho čtyřleté působení u stonerrockových Trouble, které se obešlo bez studiového zápisu. Nakonec tedy Clarke s novými muzikanty vrátil do hry název Warrior Soul…

Novinka „Back On The Lash“ je už třetí postcomebackovou deskou. Jak už naznačily předchůdkyně „Destroy The War Machine“ a „Stiff Middle Finger“, Warrior Soul dnes už moc experimentovat nebudou. V poklidu se vrátili k soundu svých prvních desek, své novější nahrávky ovšem staví trochu více na punkovém základu. Jednotícím prvkem zůstal frackovitý rock n`roll přelomu osmdesátých a devadesátých let, který stojí stejně neochvějně na punkovém i metalovém fundamentu. „Back On The Lash“ je deskou, která je oproti předchozím trochu více rozjetá, na což Clarke upozorní hned v úvodní ani ne dvouminutovce „American Idol“, kde navíc zvoláním: „Hey, Detroit! Are You Ready To Rock?“ po letech opět přiznává náklonnost ke kdysi doslova pulsující scéně tohoto města. Klasický otvírák je pak ale „I Get Fucked Up“, který je jasnou rock n`rollovou jízdou, která sice v ničem moc nepřekvapí, ale připraví živnou půdu pro jasný tip z celé desky - titulní věc, kde Clarkeův léty vychlastaný hlas zní neskutečně přitažlivě.

Spolu s titulní „Back On The Lash“ je nutné jako nejsilnější místa kolekce vypíchnout energickou „Thrill Seeker“, kde nejvíce zafunguje skoro až mechanicky opakovaný slogan v refrénu na pozadí s jedním z nejlepších riffů, jaký kdy tahle kapela napsala. Nadmíru dobře se povedla i „I`ve Got The Rock“, kde Clarke sloku spíše deklamuje než aby se pokládal do silového projevu, jak je jeho zvykem, ale v refrénu přitlačí pořádně na pilu, že zní jako mladší klon Lemmyho Kilmistera. Zmíněné tři skladby lze sice považovat za nejsilnější věci z celé kolekce, ovšem je nutné zdůraznit, že se nejedná o žádné převratné pecky, na druhou stranu na celé desce není žádné vyloženě hluché místo. Můžeme tedy mluvit o slušně vyrovnané kolekci.

O takové, kterou budou mít staří fanoušci Warrior Soul dozajista rádi. Samozřejmě by jí nikdy nevyměnili za jakoukoliv z prvních tří desek, protože „Back On The Lash“ přece jen zůstává o stupeň za nimi. Novinka ale ukazuje, že Warrior Soul stále žijí a ne jen živoří.

Jan Skala             


www.kory-clarke.com

Seznam skladeb:
1. American Idol
2. I Get Fucked Up
3. Back On The Lash
4. Further Decay
5. Thrill Seeker
6. Goin` Broke Gettin` High
7. Black Out
8. I`ve Got The Rock
9. That´s How We Roll

Sestava:
Kory Clarke - zpěv
Stevie Pierce - kytara
Christian Kimmett - baskytara
Colin Dunne - bicí

Rok vydání: 2017
Čas:
Label: Livewire Cargo Records
Země: USA
Žánr: hard rock/punk rock/heavy metal

Diskografie:
1990 - Last Decade Dead Century
1991 - Drugs, God And The New Republic
1992 - Salutions From The Ghetto Nation
1993 - Chill Pill
1994 - Space Age Playboys
2009 - Destroy The War Machine
2012 - Stiff Middle Finger
2017 - Back On The Lash

Foto: archiv kapely


Vydáno: 30.12.2017
Přečteno: 1815x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09838 sekund.