Pokud je nadaný muzikant v uměleckém laufu, je pro fanoušky jenom dobře, když v jednom kuse skládá a obratem vydává co možná nejvíce hudby. Právě v takovém rozpoložení se nacházel Tobias Sammet na přelomu milénia, kde je soustředěno nejlepší období jak jeho domovské party Edguy, tak v té době vedlejšího projektu Avantasia. Tobiasovi tenkrát vycházelo vše, jeho kompoziční forma byla velkolepá a kdyby si jen tak nezávazně zapískal (třeba ve sprše), pravděpodobně by šlo o skvělou melodii, ke které se většina skladatelů nepřiblíží za celou svoji kariéru. Druhý díl Metalové opery vznikl pouhý rok po úvodní části, přičemž nese – krom téměř totožné hrací doby - v podstatě identický punc jedinečnosti a mimořádné autorské kvality.
Dané tvrzení potvrzuje hned úvodní skladba alba, neboli nejdelší a zároveň nejlepší kompozice „The Seven Angels“. V ní se opět představí základní sestava (tedy Sammet, Grosskopf, Richter a Holzwarth), stejně jako většina zástupců pěvecké smetánky, dobře známé z prvního dílu. Na ten druhá část navazuje nejen hudebně, ale také příběhem, zachycujícím fantaskní putování novice Gabriela Laymanna. Po krátkém intru se podlaha otřese sborovým zahřměním a následným vysoce atraktivním vokálním během, kdy si mezi sebou předávají štafetu borci jako Michael Kiske, Kai Hansen, Oliver Hartmann, David DeFeis, Rob Rock či Andre Matos, až celá parta vítězně protnce cílovou pásku díky bombasticky oslavnému refrénu. Lahodné melodické sólové výkruty mají až terapeuticky blahodárné účinky, navazující jemná symfonická mezihra uprostřed písně poslouží jako krátký klid před závěrečnou bouří. Další halasné výbuchy, šlapavé i speedmetalové tempo, lehký klavírní přechod a hlavně přepychová vokální gradace, jež září jako Betlémská hvězda, ze které je nutné zvlášť vypíchnout houpavou pasáž páně Hansena. Jeden z nejvýraznějších hudebních monumentů Avantasie byl stvořen, přičemž jeho tóny na koncertech dodnes patří k pravidelným vrcholným a emotivně "huso-kůžovým" okamžikům.
Rychlá rytmika i dynamická pěvecká energie v zastoupení trojice Sammet-Kiske-Matos provází rovněž metalově svůdnou skladbu „No Return“, v navazující položce „The Looking Glass“ pak zaslechneme hrdlo Boba Catleyho, jenž v příběhu zastupuje charakter Stromu poznání. Sammet, jakožto obdivovatel legendárních Magnum, o Catleyho velmi stál, zlanaření malého velkého zpěváka se ovšem stalo nejtěžším lobbistickým prvkem s nutností bezpočtu telefonních hovorů, vše ale dopadlo úspěšně, Catley si dokonce práci se Sammetem velmi oblíbil a o několik let později začal s Avantasií objíždět koncertní štace.
 Catley se představí také v kusu „In Quest For“, kde si skvěle notuje s principálem Sammetem, který pro tuto příležitost sepsal opravdu povedené vokální linky. Výborná nálada nikterak neupadne ani v písni „The Final Sacrifice“, díky thrashově nabroušeným riffům se ovšem značně vyostří atmosféra, ve které autoritářsky vládne pěvecký monarcha DeFeis. Chytlavý melodický nájezd songu „Neverland“ připomene kompoziční šťavnatost alba „Theater Of Salvation“, refrénu pak dodá lahodný šmrnc bezchybný Rob Rock. Na druhém dílu Metalové opery se nicméně najde několik pasáží, jejichž kvalita přece jenom malinko nedostačuje majoritnímu okolnímu perfekcionismu. Lehce zaostává již balada „Anywhere“, vše ale brzy „zachrání“ melodramatické sólo s něžnou orchestrální gradací a neodolatelně naříkající kytarou.
Obdobná spása ovšem absentuje v opusu „Into The Unknown“, který se – i navzdory hostující Sharon Den Adel - celkem bezvýrazně táhne a jako takový jej lze označit za nejslabší moment obou dílů Metalové opery. Naštěstí mu ještě předchází dvojice povedených skladeb, konkrétně osmdesátkovým heavíkem ovlivněná „Memory“ se šlapavým rytmem nebo působivou vokální mezihrou, druhý vrcholný okamžik nahrávky pak náleží parádě „Chalice Of Agony“ s chytře vystavěným, působivě naspídovaným a svobodomyslně se nadnášejícím refrénem, potažmo s vtahujícími kytarovými nájezdy či další porcí strhujících sólových cingrlátek.
A tím byl úspěch dovršen podruhé. Velkolepá metalová show, která měla být pouhým bočním projektem a nikdy dále nepokračovat, nakonec nemohla ustát obrovský ohlas fanoušků, jehož důsledkem se v roce 2006 Tobias rozhodl celou záležitost znovu nastartovat, přičemž historické putování Avantasie pokračuje do dnešních dnů (v současnosti jde dokonce na úkor Edguy) a jen tak pravděpodobně neskončí. Symbol jedinečnosti a největší přízeň fanoušků bude ale navždy patřit právě prvním dvěma dílům této mimořádné a slovutné Metalové opery.
|
