V devadesátých letech platili Galactic Cowboys za výbornou kapelu, která přesně zapadla do kontextu tehdejší doby, která nahrávala boření všemožných hranic, míchaní různých stylů, zkoušení všeho o dekádu dříve nepředstavitelného. Galactic Cowboys byli tehdy ohromně silní, vydávali skvělá alba jako „Space In Your Face“ nebo „Machine Fish“, která jim zaručila vrchovatě kultovní status. Tleskaly jim i velké hvězdy, počínaje Anthrax a Foo Fighters, konče Kiss. Ovšem na konci předminulé desetiletky se něco pokazilo a Galactic Cowboys se po ne zrovna úplně nejlepším albu „Let It Go“ v roce 2000 rozpadají. V té době už jejich členem nebyli dva původní hráči, kytarista Dane Sonnier a bubeník Alan Doss. Původní kouzlo a „magie čtyř“ už byly dávno pryč. Nastal čas zabouchnout dveře.
Zmrtvýchvstání Galactic Cowboys neprobíhalo vůbec jednoduše. To z roku 2016 je už jejich třetí pokus o navázání přetržené nitě. Tentokrát to ale vypadá přece jen o trochu vážněji, protože první comeback z roku 2009 (ještě bez Sonniera, ale s jeho nástupcem Wallym Farkasem) vyprchal za pár týdnů a podobný pokus v roce 2013 (to už se Sonnierem) měl ještě kratší trvání. Loňský comeback už trvá více než rok a je navíc ozdoben novou deskou „Long Way Back To The Moon“, první za sedmnáct let. Teď už je třeba brát Galactic Cowboys opět vážně, přestože oni sami sebe nikdy tak nebrali.
V jistých kruzích je „Long Way Back To The Moon“ jedním z nejočekávanějších počinů za hodně dlouhou dobu. Aby ne, zasvěcení vědí, že tahle kapela uměla vždycky překvapit a její kultovní status není vůbec samoúčelný. Otázkou ovšem bylo, jestli kouzlo, které Galactic Cowboys měli v devadesátých letech, nevyprchalo. Už je přece jen úplně jiná doba, na jednu stranu mnohem více konzervativní a mnohem více extrémní na stranu druhou. Nebude v ní tahle čtveřice z texaského Houstonu působit jako fosílie? Hrozilo to, hrozilo.
Na první poslech je „Long Way Back To The Moon“ na poměry Galactic Cowboys vcelku normální, dalo by se říct, že až obyčejnou deskou. Jenže tahle kapela nikdy nebyla provplánová a útočící na první dobrou. Albu to chce dát čas, brzy totiž začnou vystupovat skvělé momenty, melodie, které jste předtím neslyšeli, místa, která zůstávala dlouho utajena. Když bychom porovnali novinku se starými deskami, zejéna se zmíněnými dvěma majstrštyky, neubráníme se sice názoru, že je „Long Way Back To The Moon“ trochu obyčejnější, trochu usedlejší a celkově konzervativní nahrávka, ale brzy na ní objevíme jiné přednosti.
Ty jsou zejména v tom, že se Galactic Cowboys vyprofilovali jako autoři a hned úvodní „In The Clouds“ je jejich jednou z nejlepších věcí vůbec. Má působivou atmosféru, výtečný kytarový riff, který se blíží postapokalyptickým vizím a kontrastně k tomu vypulírovaný refrén, kde zpěvák Ben Huggins dokazuje, že neztratil nic ze svého umu. Naopak, jeho hlas zmohutněl, nabral více flexibility, stal se pružnějším. Vpád do alba je to tedy jako hrom, přestože kapela k němu nepotřebuje rychlá tempa či thrashové postupy, čemuž se v minulosti nikdy nebránila. Na novince takové prvky jsou taky, ale jsou spíše upozaděny ve prospěch melodií. „Internal Masquerade“ proto odstartuje velice štiplavý riff, ovšem v refrénu u jsou Galactic Cowboys skoro až stadionově bombastiští.
Úplně také nezmizela skákavá hardcorová tempa, která dominují skladbám „Next Joke“ (ten riff by na Dynamu kolem poloviny devadesátých let tutově zabral), „Drama“ nebo asi nejtvrdší věci desky „Hate Me“. Jsou jen trochu více zcivilizována, osekána od zbytečných hrubostí a opět zasazena mezi výborné melodie. Těmi doslova oplývá baladická „Amisarewas“, což je velice příjemná, s jistou obrazutvorností i radio friendly věc a závěrečná titulní „Long Way Back To The Moon“, která kromě skoro až beatlesovských postupů ukrývá potřebnou dávku grungeového oparu.
Kvůli výše vyjmenovanému je na této desce zbytečné hledat nějaká negativa. Ne všude jsou Galactic Cowboys dokonalí, ovšem tady je nejdůležitější fakt, že potvrdili, že umí ještě dát dohormady vzrušující desku. Je sice o něco jiná než jsou ty z jejich zlaté éry, taková normálnější, ale to je možná na ní to zajímavé. Galactic Cowboys jsou díky ní definitivně zpět, což je jen a jen dobře.
|
