Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky, praví starověké přísloví. A tato stará pravda samozřejmě platí i o britské (bývalé?) metalcorové hvězdě Asking Alexandria. Ta se totiž po krátké epizodce s ukrajinským zpěvákem Denisem Shaforostovem, jenž z kapely vyjel jak namydlený blesk, kajícně vrátila ke svému původnímu vokalistovi, věčnému enfant terrible Dannymu Worsnopovi. Přestože minulá deska „The Black“ byla fanoušky přijata velmi dobře, přestože vykazovala jasné popové tendence, radost z Worsnopova návratu je zřejmá. Už jen proto, že minimálně desky „Reckless & Relentless“ a hlavně „From Death To Destiny“ jsou klenoty v diskografii těchto anglických mladíků, za což velkou měrou mohl právě Worsnop.
Ten se od svého rozchodu s kapelou, ke kterému došlo z kraje roku 2015, vyprofiloval jako sólový umělec, dělající všechno proto, aby opustil metalcorové vody. Jediné album s jeho projektem We Are Harlot, který postavil s kytaristou od Sebastiana Bacha Jeffem Georgem, se nesl v ryze hardrockových vodách, tedy ve stylu, který Worsnop dlouhodobě jmenoval jako svůj neojoblíbenější. A jeho sólovka „The Long Road Home“? To už bylo skoro čisté country. Proto jeho návrat do řad Asking Alexandria může být pro něho osobně chápán jako krok zpět. Což vlastně je, i když jen částečně.
Asking Alexandria model konce roku 2017 jsou už totiž dávno jinou kapelou, než jak se představili při svém mohutném nástupu na samém konci minulé desetiletky. O metalu se v jejich případě dá už skutečně mluvit jen okrajově, protože tendence, které byly na minulém albu „The Black“ znatelné, tedy příklon k popu, se zde už projevují více než zřetelně. Tato bezejmenná deska sice není jasnou popovou nahrávkou, ovšem její metalová nebo metalcorová (chcete-li) tvrdost je už značně otupena. Může za to navrátivší se Worsnop? Těžko, protože novinka pokračuje v cestě, kterou kapela nastoupila s výše zmíněným ukrajinským zpěvákem. Když to hodně přeženeme, dá se říct, že Asking Alexandria už jasně našli stejnou cestu, kterou nastoupili před pár lety Linkin Park. Že vedla až k letošnímu děsivému albu „One More Light“ snad ani není třeba zmiňovat.
Už samotný singl „Into The Fire“, který se objevil koncem září, ukázal, že popová patina kapele rozhodně nesmrdí a že tentokrát se bude i hojně využívat (v neprospěch třeba kytarových sól) elektronické prvky, které kapelu sunou tanečnějším směrem. Navíc singl nenabídl výtrysk čirých, neotřelých nápadů. Vlastně jen docela vkusně spojil prvky scény, kterou Asking Alexandria reprezentují. Worsnop sice jako vokalista za poslední léta neuvěřitelně vyspěl, ale jako kdyby mu kapela nyní dávala větší prostor jen velmi opatrně. Necítí se snad ve starých vodách dobře?
Ovšem spolu s nejtvrdší položkou desky „Eve“ a možná tak ještě s „Rise Up“ je „Into The Fire“ asi jedinou skladbou, která jako kdyby mířila spíše ke kořenům a kde se v míře větší než „aby se neřeklo“, používají screamo vokály. Ne náhodou budou právě tyto skladby pro příznivce nejsnáz skousnutelné. Výborné položky, které se spíše blíží k hardrockovým kouskům, se dají najít pod názvy „Alone In The Dark“ a „I Am One“, kterou nakopne až punkový kytarový atak. Zbytek desky tu lépe, tu méně zdařile, koketuje s aktuálním popem. Bohužel taková „Vultures“ nemůže sloužit jako nástupce kdysi skvěle akusticky zahrané „Someone Somewhere“ a položky jako „Where Did It Go?“ nebo otřesné „Under Denver“ a „Empire“ (s hostujícím rapperem Bingxem), kde už je koketérie s hip-hopem jasně slyšitelná, mohou sloužit jako nepěkný příklad skladatelské vyčerpanosti kapely. Snad tohle nebude cesta, kterou se Asking Alexandria v dalších letech vydají.
Místo toho, aby Worsnopův návrat opět spojil fanoušky kapely, vypadá to, že je asi nová deska bude spíše rozdělovat. Jistěže to s Asking Alexandria ještě není tak úplně špatné, jistěže Worsnop je už dávno zpěvák jako hrom, který se může řadit mezi velikány scény. Přece jen se ale asi od tohohle alba dalo čekat něco víc.
|
