TIDAL DREAMS - Previsor
Italský label Underground Symphony se před časem ujal Řeků Tidal Dreams a výsledkem spolupráce mezi těmito slunnými národy je nová deska „Previsor“. Ta je druhým studiovým příspěvkem kapely a bezpochyby disponuje určitým potenciálem zaujmout ctěné powermetalové posluchačstvo. Melodií je zde jako oliv na řeckém trhu, k tomu se občas přidají hezky svižné rytmy, a tak si můžeme užít hned úvodní titulku, nebo posléze nejchytlavější položku díla „House Of Lords“, která je až po notovou špici ověšena třpytivými kytarovými ozdůbkami. Své si zde ale možné naleznou také příznivci složitějších struktur, například v časově velkorysých kompozicích „Across The River Nile“ a „Odyssey“, kde autoři rozvážně budují atmosféru za využití častých tempových zvratů, nebo i – v případě druhé jmenované – folku. Zkrátka talent řeckým hudebníkům nechybí, jejich tvorba ale dojíždí na jeden podstatný zádrhel, kterým je zpěvák Nektarios. Ten má sice krásně šťavnaté jméno, nicméně také jím cloumá tendence předvádět různé vokální eskapády, což není vždy ku prospěchu věci. Malinko si „povyskočí“ už ve zmíněné první skladbě, naplno se pak rozvášní v navazujícím dění, např. v kusu „King In The North“ a zejména ve fláku „Across The River Nile“, kde jeho pokusy o hluboce teatrální polohy činí – jinak slušný song – téměř neposlouchatelný. Ani v ostatních písních si neodpustí podobně vyhrocené úlety, sice jen na chvíli, ale i to stačí docela brutálně nabourat finální dojmy. Obstojná hudba s nemístně „přehrávajícím“ zpěvákem, taková je současná tvář Řeků Tidal Dreams.
5/10
YouTube ukázka - Midnight Rider
DRAGON GUARDIAN - Tactics Of God Wars
Přišlo mi divné, že by můj oblíbený a hlavně hyperaktivní japonský umělec s přezdívkou Arthur Brave nevydal v uplynulém roce žádnou nahrávku. Taková situace nenastala již deset let, a tak jsem se během prosince jal prozkoumat metalografii jeho kapely, abych zjistil, že se staré pořádky nemění, jelikož v závěru listopadu vyšlo EP „Tactics Of God Wars“. Tuctové orchestrálně-sborové aranžmá ala Rhapsody nebo Opera Magna ovšem nebylo tím, co bych na samý počátek titulní položky očekával. Takové dnes již tuctové postupy nemá Arthur zapotřebí, snaha o epiku u něj navíc (velmi pravděpodobně) vždy narazí na synteticky plochý zvuk. Ten daleko méně ubližuje klasickým speedmetalovým úprkům, k nimž se skladba naštěstí vzápětí uchýlí a zároveň nabídne vcelku zpěvný refrén. Vokály zde obstarává Leo Figaro, jenž ale opět - podobně jako na loňském EP jeho domovských Minstrelix - nepředvádí bůhvijak omračující výkon. Úvodní skladba dále nabídne rozmanité dění, ve kterém nechybí thrashově rozhoblovaná pasáž s vícehlasným skandováním, jež se posléze vlije do podmanivě klenutého sóla, tedy disciplíny, v níž je japonský autor stabilně nejlepší. Poté se dočkáme vyklidněných úseků, kterým kontrují progresivně laděné klávesy a další várka symfonického marše, to vše dohromady rozloženo na bezmála patnáctiminutové ploše. A pokud by to náhodou někomu nestačilo, najde na EP ještě dvě varianty titulní položky, tentokrát ve zkrácené rádiové (chtěl bych ovšem slyšet rádio, které by tohle pustilo), resp. 8bitové verzi, jež zpravidla osvěží klasické metalové tóny hravostí a nejinak je tomu i v tomto případě, přičemž zůstává platné, že nejlepší moment písně se nachází v jejím refrénu, potažmo sólovém partu. Přesto nový počin Dragon Guardian zanechává jistý pocit nenaplněnosti, jakkoli jde - zejména v rámci tamější scény - o spolehlivý nadprůměr, osobně jsem si zvykl od japonského maestra očekávat trochu víc.
6/10
YouTube ukázka - Tactics Of God Wars (upoutávka)
SILEX - Arise
Také parta Silex pochází z Japonska. Jde o nový projekt slučující čtveřici muzikantů, kteří účinkují nebo účinkovali v nejrůznějších a relativně známých spolcích (např. Light Bringer, Cross Vein), a tato vyhranost je na obsahu debutu „Arise“ znát. Hudba patří mezi to nejlepší, co v posledních letech z Japonska vzešlo, přičemž dojmy nijak nekazí klasické neduhy tamějších kapel, tedy bídný sound (zde v pohodě) a zpěv (ten se ocitá za hranou nerušené poslechovosti pouze při některých výškách, což je možné přežít, navíc vše probíhá v angličtině). Intro „A Thousand Miles“ obsahuje příjemnou dávku melodramaticky zaoblených melodií, jež se postupně vlijí do úvodní speedmetalové titulní jízdy. Ta potěší neoklasickými pentlemi s vyústěním v parádním sólu, chytlavost výškového refrénu – neboli nejzásadnějšího momentu powermetalových písní – se zde ovšem pohybuje na nikterak vzrušující úrovni. V „Metal Nation“ už jsou jednotlivé atributy – včetně dojezdu s dojemně „brečící“ kytarou - daleko lépe vyladěné a skladba patří na samotný top nahrávky. Do vyšší jakostní kategorie dále spadá položka „Everlasting Symphony“, uvolněné hitovky „Somewhere In Between“ a „Cancion De Amor“, potažmo rychlík „Cry For You“ nebo skvělá neoklasická instrumentálka „Forevermore“. Mírně odvrácenou tvář alba nastaví až samotný závěr, když polobalada „Cry For The Moon“ předá minimum emocí, speedmetalový opus „Standing On The Grave Of Yesterday“ pak naráží na nijaký refrén (jinak by ušel). Celkově však tato debutová deska znamená příjemné překvapení a alespoň částečně zvyšuje koeficient japonského power metalu, který v posledních dvou letech po kvalitativní stránce malinko strádal.
6,5/10
YouTube ukázka - Arise
|
