Finští raraši Abhordium jsou na scéně už od roku 2005, ale jejich diskografie je velmi štíhlá. Čítá pouze EP „Declaration Of Perdition“ z roku 2009 a debutovou desku „When Depravity Incarnates“, která spatřilo světlo světa o rok později. Nyní konečně po sedmi letech je na světě druhé album „Omega Prayer“. I přes letitou pauzu se můžou posluchači těšit na pořádnou dávku vysokooktanového death/blacku, který kapela servíruje sebevědomě a zkušeně.
„The Chronology Of Decadence“ mi připomíná pocit, jako když navštívíte svou oblíbenou restauraci. Chodíte tam často, jste zvyklí na určitou kvalitu, nic vás nepřekvapí, ale odcházíte sytí. Abhordium servíruje velice rychlý black/death, který fanoušky žánru jistě uspokojí, nicméně nenabízí nic nového a dokonce ani příliš osobitého. Blast beaty jsou všudypřítomné, kytary riffují ostošest a zpěvák Kari pouští z úst vztek a zhoubnou sýru. Aha, to už je další skladba. Člověk si toho ani pořádně nevšimne, protože tempo je kontinuálně vražedné. „Asebea“ nabídne změnu. Do ultra rychlých, tentokrát spíše death metalových pasáží zazní i čistý sborový zpěv. Jak kdyby k vám promlouvalo temné mnišstvo. V prostřední části konečně hudba trochu zvolní a posluchač se může především kochat výbornou hrou na bicí. Závěr opět patří sborům a ty jsou v kombinaci s blast beaty vynikající. „Perpetual Desertification“ představuje nejatmosferičtější kousek desky. Rytmus skladby se několikrát promění a připomíná černou mši v temném chrámu.
Kapela dál pokračuje v bezbožné jízdě. Klidně si představte jakoukoliv z kapel podobného ražení a o stylu Abhordium budete mít jasno. Velkou silou alba je jeho zvuk. Ten je špičkový a lepší než u leckterých „prvoligových“ kapel. Díky tomu hudba Abhordium drtí kosti a zároveň nepostrádá určitou špinavost, která dává jejich žánru autentičnost.
„Omega Prayer“ je dokonalým průsečíkem deathu a blacku. Album je to velmi silné a jeho předností je doslova ďábelská atmosféra. Tempo je po celou dobu závratné a fanoušci žánru by si Abhordium rozhodně měli pořídit. K vyššímu hodnocení chybí větší osobitost a skutečnost, že album je monotónně rychlé, není pro mě také zrovna vítaná. I tak ale velmi dobrá práce!
|
