NOVAREIGN - Legends
Na začátku si dáme malý kvíz: víte, co spojuje kapely Ascension, Ancestry nebo Cellador? Všichni více či méně napodobují nebo napodobovali Dragonforce. Nyní do této linie můžeme zařadit také partu Novareign, která v únoru přišla s debutem „Legends“ a jež logicky hraje přímočarý power-speed (nikoli prog, jak se nám snaží vnutit sami muzikanti na své FB stránce). Každý z uvedených spolků je zároveň příkladem, že to, co dlouhodobě vymýšlejí britské rakety, není vůbec snadné napodobit, neřkuli trumfnout. Jsou potřeba mimořádné instrumentální schopnosti, profesorsky zmáknutá technika hraní, ale také dobrý zpěvák. A právě tato pozice se u Novareign stala kamenem úrazu. Po hudební stránce je vše na obstojné úrovni, jakkoli nejlepší okamžiky až příliš evokují Dragonforce, přesto (proto) zde klasický spídomil najde řadu libozvučných okamžiků (nejlépe si v tomto ohledu vedou songy „Beyond The Cold“ a „To Wander The Stars“). Jenže co je to platné, když zpěvák David Marquez patří mezi podprůměrné zástupce vokálního řemesla. V případě některých poloh nebo vícehlasů to není tolik patrné, David ale občas předvede výkon, se kterým by v pěveckých soutěžích okamžitě spadnul do hvězdné pěchoty (zejména kus „The Builder“ je kvůli němu téměř neposlouchatelný). Přičteme-li k tomu několik bezradně plynoucích pasáží, které kupříkladu zazní v položkách „Mace Of A Fist“ a „Legends“ (obě s dlouhou a spíše uměle natahovanou stopáží), musíme této americké kapele postavit pomníček a zakopat je na hřbitově zapomnění, tedy alespoň do té doby, než u nich dojde ke změně na vokální pozici (samozřejmě k lepšímu).
4/10
YouTube ukázka - Beyond The Cold
CROWNLESS - Confines of Silence
Symfo-spolky s ženským hrdlem v čele nejsou mým denním kalichem piva, nicméně pokud je hudba vystavěna na powermetalových a hlavně kvalitních základech, rád udělám výjimku. A protože daná kritéria v podstatě splňuje peruánská kapela Crownless, je na místě podívat se do hlubin jejich debutového počinu „Confines Of Silence“. Úvod první skladby „Feathers In Flames“ sice pohrozí tím, že by mohlo jít pouze o další z řady halasně výbušných spolků ala Xandria, příjemné vyhrávky a vůbec celé navazující dění písně už ale naznačí (relativně) osobitější pojetí, kterému nejsou cizí nijak komplikovaně vedené melodie. Pro variabilní zpestření se občas žánrově přesuneme na mírně progové („Contestatory“), potažmo thrashově vyostřené („Prophecy“) či folkové území („Legions Of Him“, „Sailing The Dark“), v jedné z nejlepších položek „Black Heart“ zavibrují také groovy riffy, celkově pak skladba zaujme chytře zakomponovanými orchestracemi, se kterými peruánští hudebníci obecně pracují na velmi slušné úrovni. Pokud něco výrazněji zaostává, je to chytlavost vokálních linek, jejichž stavba jen málokdy uvízne v paměti na delší dobu. A aby výtek stran pěvecké části nebylo málo, musím uvést o něco horší hrdelní přednes (ano, zase). Zpěvačka Marive Iglesias není vyloženě špatná, příliš ovšem nedává vysoké polohy. Naštěstí se do nich příliš nepouští a album proto není nutné dopředu zatracovat. Naopak, jakmile instrumentace zajiskří vyšší invencí, jako kupříkladu v závěru nahrávky zásluhou rychlého počinku „Fugitive Of Light“ (opět nechybí libé vyhrávky), nebo opusu „Sailing The Dark“, jenž vládne dramatickou atmosférou s epickými doteky, šlapavými slokami a vůbec celkovým drajvem, je o pohodovou zábavu postaráno. Peruánská kapela si zkrátka nevede zle, a přestože to nakonec na bůhvíjaké oslavy není, je mi její tvorba daleko sympatičtější, než lecjaké symfo-female-party, kterým trendová podbízivost čouhá z každého druhého tónu.
6/10
YouTube ukázka - Feathers in Flames
ÖBLIVÏON - Resilience
Hned zkraje uvádím, že pokud se vokální stránky týká, je zde všechno v naprostém pořádku. Aby také ne, když za mikrofonem francouzské kapely Öblivïon stojí zkušený Jo Amore (Now Or Never, ex-Nightmare). Jeho nakřáplé hrdlo znamená jistotu kvality, hudební obsah debutu „Resilience“ pak tuto hodnotu nepodkopává, ale naopak ji dokáže nápaditým způsobem zdůraznit. Muzikanti, z nichž dvojička David Amore (bicí) a Steff Rabilloud (kytara) rovněž opustila partu Nightmare, totiž rovněž platí za ostřílené harcovníky, promo materiály je dokonce označují jako francouzský tým snů (ke zmíněným jménům ještě přičtěme Markuse Fortunata na pozici baskytary a Floriana Lagouttea jako druhého kytaristu). Kvalita písní něco takového opravdu potvrzuje, téměř celým albem se proplétají znaky vysoké invence, která vyniká dynamickým charakterem skladeb, s řadou nápaditých riffů a chytlavých melodických zákrut, včetně jemných orchestrálních vlivů s příjemnými neoklasickým hlazením nebo progem, díky čemuž album velmi pravděpodobně zarezonuje příznivcům spolků jako Masterplan, Kamelot nebo Nocturnal Rites. Intro „Spectral Warrior“ ve své filmově vzrůstající gradaci výtečně naladí, šlapavá úvodní položka „Honor And Glory“ pak potvrdí zmínku o chytré stavbě skladeb, vokální linky nicméně ještě zůstávají v obyčejnější rovině. V další písni „In The Arms Of A Queen“ už ale vystoupají o několik levelů výše, ve spojitosti s rychlým refrénem a sólem, ve kterém kytary vymalují parádní vyhrávky se sborovým podkladem pak můžeme mluvit o nejchytlavějším momentu díla. V těsném závěsu se veze „I Thought I Was A King“ s dramaticko-epickou strukturou, potažmo heavíková pohodovka „Punished By The Crowd“ či fláky „Shine In My Galaxy“ a „Facing The Enemies“ s opět sjízdnými chorusy. Ne vždy se ovšem zcela zadaří, kupříkladu jinak povedená kompozice „Evil Spell“ naráží na nikterak zábavný refrén, dvojice závěrečných skladeb „The Racels On“ a „Dreamers, Believers“ pak vyznívá spíše do počtu, první zcela, reputaci druhé jmenované nakonec zachraňuje sólová a zejména závěrečná část, kterou jemně nadnášejí akusticko-symfonické vrtule a posléze i tuze poslechové vyhrávky. Jakékoli připomínky ovšem nejsou zásadní, z celkového pohledu je naopak nutné debut projektu Öblivïon chválit a ocejchovat jej nadprůměrnými body.
7/10
YouTube ukázka - In The Arms Of A Queen
|
