Rok po „Of Darkness…“ se Therion smrskli na pouhou trojici a vydali druhé album „Beyond Sanctorum“. Na rozdíl od debutu se zde již nacházel nový materiál a rozdíl oproti předchozí tvorbě je výrazný.
Úvodní „Future Consciounsness“ je brutální death metalový otvírák ve středním tempu, které se však, jak je zvykem u tohoto žánru, několikrát změní. Je možno si všimnout přítomnosti nenápadných kláves dotvářejících atmosféru. Co se týče drsnosti, jdou Therion ještě dál. „Pandemonic Outbreak“ začíná rozvážně, avšak nabídne neskutečně extrémní vokály, kdy k obvyklému growlu přibude drsný řev a skřek, který vám způsobí mrazení na zádech. Následná „Cthulhu“ jasně dává najevo, že se ocitáme ve světě H.P.Lovecrafta. Dřívější sociálně kritické texty střídá okultismus a hororová tématika. Zvuk je poplatný době, plný špíny a ozvučení bicích je místy dosti špatné. Přesto kapela experimentuje i zde, především v rovině úpravy hlasu.
Do této chvíle se drželi Therion brutálního death metalu a nutno říci, že vynikajícího. Se „Symphony Of Dead“ přichází změna a překvapení. Klávesy zní velmi jasně a utváří atmosféru a Therion nasadí čistý zpěv a dokonce i ten operní. Tohle je začátek symfonického metalu. Samotnou skladbu již dříve kapela hrála na živých vystoupeních, a protože byla velmi žádaná, nebála se jí vložit do jinak velmi extrémního alba. V druhé polovině skladby přichází zlom a hudba se vrátí do death metalového vlaku. V tom zůstává kapela i nadále, ale třeba „Illusions Of Life“ nabídne trochu více thrash metalu. Riffy jsou pěkně sekané a místy i groovy.
Therion následně překvapují jedenáct minut dlouhou „The Way“. První tři minuty jsou ryze instrumentální a představují partu kolem Christophera Johnssona jako výborné muzikanty. Hudebně se dotýkají téměř progresivního metalu. Následuje přechod v death metal a konečně zazní i zpěv. Kytarové motivy se neustále mění a dojde i na prvky perské lidové hudby. V závěru je možno zaslechnout lehké orchestrace. Na ty navazuje kratičká mezihra „Paths“. V ní slyšíme sbor, který přináší hororovou atmosféru a přidávají se pořádně nasrané vokály Christofera Johnssona. Krátký, úderný a zvukově vypjatý závěr je neskutečně podmanivý. „Tyrants Of The Damned“ je už jen death metalovou tečkou za velmi povedeným albem, ale také za sestavou Therion. Forrs se rozhodl kapelu opustit, Hanssona zastavily zdravotní problémy. Johnsson znovu přemýšlel o změně názvu kapely, když zbyl sám a navíc se jeho hudba také velmi měnila. Došel však k názoru, že hudbu Therion skládá on a na koncertech se hrají skladby z prvních dvou desek, jméno Therion si tak ponechal.
Zatímco debutové „Of Darkness…“ je „jen“ ukázkou klasického death metalu té doby, „Beyond Sanctorum“ jde mnohem dál. Má vlastní ksicht a projevuje se Johnssonův skladatelský talent. Deska je ještě více brutální než debut a přesto obsahuje daleko více melodií. Po vokální stránce jedno z nejvíce „zvířecích“ deathových alb. Hudebně Therion setrvávají na území death metalu, ale přibyly klávesy, orientální motivy, progresivní hračičkovství a zejména první symfonické vlaštovky. Využití čistých vokálů bylo v té době něčím hodně neobvyklým. Jedná se o jednu z nejlepších desek Therion.
|
