19.01.2019
MALEVOLENT CREATION
Jedna z ikon světového death metalu vydala studiovku s ..více

18.01.2019
STEEL ENGRAVED
Jaké bude nové eponymní album německých STEEL ENGRAVED, ..více

18.01.2019
ACT OF GOD
Liberečtí ACT OF GOD mají na březen nachystané nové ..více

18.01.2019
IMPELLITTERI
Na svém posledním albu "The Nature Of The Beast" ..více

18.01.2019
ELUVEITIE
Novinka od švýcarských folkáčů ELUVEITE "Ategnatos" ..více

17.01.2019
ALTHEA
Italská kapela, která ve své tvorbě kombinuje prvky ..více






Redaktorská bilance roku 2018 - František Šafr
Když jsem v loňském roce slyšel Brichta zpíva ..

Redaktorská bilance roku 2018 - František Šafr
Myslím, že většina fanoušků Brichty má rád ..

Redaktorská bilance roku 2018 - František Šafr
Jak v souvislosti s popsanou kritikou vnímat repo ..

Redaktorská bilance roku 2018 - František Šafr
O tom, že fanoušci nepříjmou, když kapela zm ..

Redaktorská bilance roku 2018 - František Šafr
Jasný, ale Brichta žije v domnění, že všichn ..

Redaktorská bilance roku 2018 - František Šafr
Pokud jde o Aleše, podle mě by udělal nejlépe ..

Redaktorská bilance roku 2018 - František Šafr
S Brichtou souhlasím! Pár slov by neškodilo. Ab ..

GALDERIA - Return Of The Cosmic Men
Podobnost s Freedom Call? Přirozeně. Jenže tihl ..

JON SCHAFFER´S PURGATORY - Purgatory
Co si o tomhle počinu myslíš ty Pepsi? ..

JON SCHAFFER´S PURGATORY - Purgatory
Tiez sa mi to paci, iste nic svetoborne, ale dobre ..




Za poslední měsíc:
Redaktorská bilance roku 2018 - Pagan
1520x

Redaktorská bilance roku 2018 - Pepsi Stone
1257x

Redaktorská bilance roku 2018 - Veronika
998x

Redaktorská bilance roku 2018 - Supermartonátor
903x

METAL CHURCH - Damned If You Do
898x

ZÁVIŠ - Jak šla léta u starýho kokota...
850x



25.01.2019
ZÁVIŠ, ČERSTVĚ NATŘENO ..
JIHLAVA - Brick Bar, začátek od:20:00, vstupné: 150,-Kč

01.02.2019
NAHUM, INNERSPHERE, PURNAMA, MURDER INC..
PLZEŇ - DIVADLO POD LAMPOU, začátek od:19:00, vstupné: 200

02.02.2019
NAHUM, INNERSPHERE, PURNAMA, BAJONET..
PRAHA - NOVÁ CHMELNICE, začátek od:19:00, vstupné: 200



článků celkem: 6756
recenzí: 5500
reportů: 542
rozhovorů: 364













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


JUDAS PRIEST - Firepower

Mediální masírka byla před vydáním „Firepower“ veliká. Když si odmyslíme události posledních týdnů, zdálo by se, že situace v Judas Priest je ideální. Už od loňského roku kapela hýřila optimismem ze současného skladatelského rozpoložení, kdy si konečně sedla původní čtveřice se stále novým kytaristou Richiem Faulknerem. Sám Rob „Metalový Bůh“ Halford mluvil o tom, že se jim pod rukama rodí nebývale silný materiál, který směřoval někam k nejklasičtějším dílům kapely, tedy do období, které ohraničují desky „British Steel“ a „Painkiller“. Jistě, promořeči, každá kapela vede při vydávání své nové desky podobné - to nejnovější je vždycky to nejlepší... Navíc doba rockových a metalových dinosarů, kam Judas Priest dozajista patří, už přirozeně končí, vždyť základní členové této kapely už dosahují věku sedmdesáti let.

Několikrát se před vydáním „Firepower“ zmiňoval megakultovní a megaskvělý „Painkiller“. Jako kdyby si kapela konečně uvědomila velikost tohoto milníku a snažila se na něj navázat. „Nová deska bude ten nejčistší heavy metal,“ ujišťoval Rob Halford, dobře si vědom toho, že celých osmdvacet let Judas Priest vlastně nabízeli o kategorii či dvě slabší díla než byl právě „Painkiller“. Na konci minulého roku už bylo trochu jasněji. Do světa totiž unikl fragment titulní skladby. Její dravost spojená s judasovskou melodičností přece jen ukazovala jasně směrem k „Painkiller“. Otázka se tedy přímo nabízí. Povedl se Judas Priest natočit další „Painkiller“? Ne, to se skutečně nestalo. Zmiňovaná klasika z roku 1990 je totiž tím druhem alba, které se povede kapele (a to musí mít velké štěstí a pořádný kus talentu) podaří natočit jednou za život. Ovšem „Firepower“ se může této desce, i dalším zásadním momentům diskografie kapely podívat zpříma do očí.

Nechtělo se tomu až tak věřit po té, co se muzikanti naparovali při minulé, už trochu omšelé, „Redeemer Of Souls“. I tehdy se ozývaly hlasy, že tohle je nástupce „Painkiller“, ale tak tomu určitě nebylo. Ano, „Redeemer Of Souls“ bylo nejlepší deskou, jakou Judas Priest vydali od roku 1990, ale rozdíl mezi klasickými díly a albem z roku 2014 byl stále velký. A právě ten rozdíl se s vydáním „Firepower“ setřel. Jasno je totiž hned od úvodní titulky, která je ránou přímo na komoru. Klasický kytarový riff doprovodí frenetický Halfordův ječák, a v tu chvíli je jasné, že zažíváme další zásadní okamžik judasovské diskografie. Ostatně celý začátek alba je nebývale silný a dnes už je jasné, že se bude řadit k těm, které budou historici po letech citovat vedle alb „Screaming For Vengeance“, „Defenders Of The Faith“ či dokonce zmíněného „Painkillera“. Precizně je vyvážen poměr tvrdosti, zastoupené titulní „Firepower“ a jedovatou „Evil Never Dies“, a melodičnosti singlů „Lightning Strike“ a „Never The Heroes“, které mají (zejména druhá jmenovaná) obrovsky silné refrény, jenž dosahují až komerčnější úrovně.

S „Necromancer“ vstupují Judas Priest na trochu jiné území a začnou působit trochu nepřístupně. Skladba sama o sobě je přetvrdým kusem, který jako kdyby rezignoval na melodičnost a štěkající Halford přednáší refrén opět (v návaznosti na „Evil Never Dies“) s jedovatou slinou v ústech. Ovšem tvář desky se opět trochu mění a epičtější „Children Of The Sun“ jako kdyby chtěla posluchače zavést až někam k pradávné klasice „Sad Wings Of Destiny“, přesto samozřejmě v soudobém, moderním kabátě. Ke klasickému modelu těch nejčistších Judas se pak vrací skoro geniální „Rising From Ruins“, kdy se neubráníte myšlence na skvělou „A Touch Of Evil“. Předností (stejně jako u ostatních skladeb) je sebejistý Halford, který oproti trochu dýchavičnému projevu z minulé desky působí jako pokropený živou vodou a přestože se už tolik nedere do svých pověstných výšek (vždyť víte, kolik mu je…) má ve svém hlase delší dobu neslyšenou energii, kterou mu můžou závidět i o generaci (dvě, tři) mladší pěvci.

Kapela opět přiostří ve „Flame Thrower“, kterou trochu srazí nepříliš funkční refrén, který jako kdyby Halfordovi nešel přímo napasovat na danou skladbu. Ovšem zdrcující finiš, kdy zpěvák ječí název skladby, opět patří k pamětihodným okamžikům. Nejslabší skladbou je pak nevýrazná „Spectre“, která se převaluje spíše v pomalejším, zhutnělém tempu a po slušné sloce nabídne jen nevýrazný refrén. Jediným opravdu zajímavým momentem je pasáž krátce po druhé minutě stopáže, kde Halford zní jako hlasový kříženec Alice Coopera a Davea Mustainea. Následující „Traitors Gate“ jede už znovu po jiné koleji. Judas Priest zní progresivněji a opět nasazují tempo, které „dokáže pohnout davem“. Zajímavý refrén směřuje (tady ovšem s trochou fantazie) do dob „Jugulator“, ale na rozdíl o té desky je opatřen klasickou halfordovskou melodikou.

Ale to už jedeme po pekelných kolejích do finále. To uvede skvělá, hitovými ambicemi prodchnutá „No Surrender“, kdy kytary pánů Tiptona (nikdo přesvědčivě nedokázal, že na desce nehraje) a Faulknera zní jako za blahé paměti „Screaming For Vengeance“ a energický zpěvákův projev posazuje výborně napsaný refrén na hodně vysokou metu. Není v tu chvíli pochyb, že se opět jedná o další vrchol jinak vzácně vyrovnaného alba. „Lone Wolf“ atmosféru trochu zahušťuje, opět ubírá tempo, ale přidává na hutnosti. Přesto závěrečná balada „Sea Of Red“ je právě po téhle skladbě vítanou změnou, proudem křišťálově čisté vody a definitivní tečkou za bezmála hodinovým dílem. Skvělým dílem…

V poslední době jako kdyby chtěli staří heavymetaloví harcovníci ještě jednou svět přesvědčit o tom, že i v pokročilém věku mají co říct a že ještě, navzdory datu v občance, se nemohou smířit s tím, že jejich kariéra se pomalu, ale neodvratně chýlí k závěru. Některým se to povede demonstrovat lépe, jiným, jak to už bývá, hůř. Judas Priest, ti bezmála praotcové celé scény, rozhodně spadají do té první kategorie. Dokonce jí vedou. Metaloví bozi jsou přece jen jedni...

Pepsi Stone             

Novinka velikánů Judas Priest je zde a hudební svět zůstává a zůstane nezměněn, jakkoli se někteří členové kapely můžou domnívat, že stvořili skvost, „který má potenciál definovat heavymetalový zvuk v budoucnosti“. Copak o to, sound je opravdu špičkový, velmi pravděpodobně nejlepší v celé historii kapely a právě díky němu se dá album celkem v pohodě doposlouchat navzdory jeho brutálně přepálené stopáži. Což nic nemění na tom, že by v případě střízlivější časové plochy bylo o dost lépe, zvlášť když je v závěru nahrávky soustředěno několik spíše vycpávkových položek, které předešlé dění kvalitativně nikam neposouvají (týká se zejména táhlé groovy nudy „Lone Wolf“). Výjimku tvoří slušný opus „Sea Of Red“, který baladickým tempem vhodně variuje čistě metalové skladby, proto je škoda, že není umístěný uprostřed playlistu, jenž nejpozději ve své polovině začne trpět nepěknými schématickými znaky. Autoři totiž nikam nespěchají, maximální akcelerací je středně svižné tempo a základem skladeb konzervativní heavíková hra, což dynamice alba nijak neprosívá, stejně tak pochybilo dramaturgické rozložení díla, když jsou jeho nejlepší položky soustředěny v samém úvodu. Trojici songů „Firepower“, „Lightning Strike“ a „Evil Never Dies“ tvrdí řízné kytary a obstojný drajv, v případě první jmenované písně navíc skvěle okořeněný nečekaně melodickým sólem (kéž by takových momentů bylo víc!). Náladu výrazně nepokazí ani navazující pohodovka „Never The Heroes“, v dalším válu „Necromancer“ se už ale naplno projeví neduh, ze kterého jsem měl osobně největší obavy. Nenápaditý refrén s tupým opakováním titulu skladby, to je cesta, která skladbu vždy stáhne ke dnu. Tato brzda platí také pro úvodní titulku, tam ovšem situaci zachraňuje svižné okolí dané kompozice. Je pravda, že ve většině dalších chorusů se už autoři snaží o invenčnější přístup, že by se jim však povedlo přijít s nějakým pamětihodným motivem, to rovněž říct nemůžeme. Z druhé poloviny nahrávky tak vystupuje pouze energická šleha „Flame Thower“, potažmo kompozičně odlehčený (a proto více funkční) kus „No Surrender“, ve kterém se působivým způsobem potkávají hudební kořeny kapely s moderní dynamikou, jíž vévodí – je to prostě nutné zopakovat – výborná zvuková produkce. Hudební kvalita však zůstává o něco pozadu a jsem si jistý, že kdyby album nahrál nějaký neznámý spolek, velmi rychle by zapadlo mezi širé konkurenční lány.

Pagan 6,5/10

www.judaspriest.com

YouTube ukázka - Firepower

Seznam skladeb:
1. Firepower
2. Lightning Strike
3. Evil Never Dies
4. Never The Heroes
5. Necromancer
6. Children Of The Sun
7. Guardians
8. Rising From Ruins
9. Flame Thrower
10. Spectre
11. Traitors Gate
12. No Surrender
13. Lone Wolf
14. Sea Of Red

Sestava:
Rob Halford - zpěv
Glenn Tipton - kytara
Richie Faulkner - kytara
Ian Hill - baskytara
Scott Travis - bicí

Rok vydání: 2018
Čas: 58:10
Label: Epic
Země: Velká Británie
Žánr: heavy metal

Diskografie:
1974 - Rocka Rolla
1976 - Sad Wings Of Destiny
1977 - Sin After Sin
1978 - Stained Class
1978 - Killing Machine/Hell Bent For Leather
1980 - British Steel
1981 - Point Of Entry
1982 - Screaming For Vengeance
1984 - Defenders Of The Faith
1986 - Turbo
1988 - Ram It Down
1990 - Painkiller
1997 - Jugulator
2001 - Demoliton
2005 - Angel Of Retribution
2008 - Nostradamus
2014 - Redeemer Of Souls
2018 - Firepower

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 13.03.2018
Přečteno: 4368x




počet příspěvků: 71

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Síla ohně jak se sluší a patříTak toto být...4. 07. 2018 23:42 Fík
Tak po mnoha a...9. 04. 2018 22:23 Martin
to Losers and WinnersDíky moc za...21. 03. 2018 7:54 Pavel
Píseň pokračuje...21. 03. 2018 2:01 Losers and Winners
V předmětné...21. 03. 2018 1:57 Losers and Winners


 
Metalforever.info © 2006 - 2019     RSS - články

stránka byla načtena za 0.1752 sekund.