Byť má německý jednočlenný projekt Horn na svém kontě už velkou řádku alb, letos přichází se dvěma „poprvé“. Nerrath, který stojí za touto experimentální, pagan blackmetalovou parádou, totiž vůbec poprvé okouší chuť ípíčka. A druhým poprvé je přenechání práce za bicími někomu jinému, paliček se ujala neznámá postava pod jednopísmenkovým pseudonymem B.
Vedle bubenické posily zdobí EP „Retrograd“ ještě dva hosté, a sice poněkud neznámá cellistka Lestaya a zpěvák Joris van Gelre z nizozemské blackmetalové kapely Wederganger. Pozornost upoutá už samotný koncept alba v podobě dvou skladeb „Retrograd" a „Bocksfuß", poněvadž každá z nich je rozdělena do dvou částí, přičemž druhá, metalová část navazuje v obou případech na motiv z první, folklórně laděné části, jíž kraluje hra na apalačský dulcimer, a repetitivně se navrací k úvodní melodii. K tomuto duu dvoudílných záležitostí byly ještě přidány písně „Garant“ a „De Einder“.
Po zmíněném folkovém vkladu doplněném o lidové vybubnovávání v eponymní skladbě rázně přitáhnou uši posluchače echt úderné a kousavé vokály, jež jsou obklopeny ozvěnovým efektem. Vedle apalačského dulcimeru promlouvá do druhého a šestého úseku nahrávky hypnotickou mluvou jemná hra na cello. Neuvěřitelně silnou magií disponuje fascinující sbor v druhé části „Bocksfuß", jímž navíc prostupuje čarokrásná melodie, a tyto sborové hlasy, následující po charismatickém čistozpěvu, zaplní veškerý prostor kolem vaší bytosti, zatímco ji něžně hladí po povrchu. Nejvybranější pochoutka ovšem teprve přijde.
Stane se tak v poslední skladbě „De Einder“, v níž rozechvěje hlasivky hostující Joris van Gelre, aby za doomově stylizovaného hudebního doprovodu svým fantasticky zabarveným, hluboko posazeným hlasem – jenž je zakomponován do krásné melodie – rozložil posluchače na malinkaté kousíčky. Nahrávka nabízí takové množství hudebních zážitků, že ani nepřišla řeč na kytary. Buďte si však jisti, že ty svou úchvatnou melodikou tvoří další sféru, jež je hodna vašeho soustředění.
Ano, tahle placička je nádherný klenot posouvající tvorbu projektu Horn směrem vzhůru. Než se za každou cenu rvát za dlouhotrvající desku se někdy holt více vyplatí vydat kratší stopáž napěchovanou skvělými momenty. Na plnohodnotných deskách se totiž mezi skvělé chvíle často umisťují vycpávky, které oněm momentům úplně zbytečně ubírají na působivosti. Tentokrát ale naštěstí padlo správné rozhodnutí.
|
