Za dva roky, které uplynuly od vydání předešlé studiovky italských melodiků, se stihly udát nemalé změny. Předně z kapely odešla pěnice Chiara Tricarico, není však třeba smutnit, jelikož byla nahrazena neméně skvělou Alessiou Scolletti. Do páru k ní navíc přibyl Michele Guaitoli (Kaledon), přičemž vše nadále vokálně jistí Marco Pastorino (Even Flow). Trio zpěváků slibuje zajímavý zážitek, který poslech alba jenom potvrdí.
Novinka je každopádně lehce přímočařejší, nežli minulá deska, ubylo některých žánrových přesahů, např. do moderny, groovu a folku, stejně jako byla omezena koketerie s operními zpěvy a elektronikou (což mě trochu mrzí), zůstalo ovšem zachováno to nejdůležitější, tedy schopnost napsat rychle vtahující skladby, které pulzují rytmickým drajvem, jiskřivou dynamikou a téměř hmatatelnou energií. V jednom z dřívějších rozhovorů Marco Pastorino uvedl, že si není úplně jistý stylovým zaměřením kapely a malinko se vyhýbal nasoukání do škatule power metal. V případě novinky ale tato žánrová kategorie přebírá jednu z vedoucích pozic, a to v moderně temperamentním provedení, včetně výtečné zvukové produkce (o mix a mastering se staral velezkušený Jacob Hansen) nebo líbivého art-worku.
Bohaté orchestrace v dynamickém rytmickém zápřahu nastoupí hned v úvodu první položky s (poněkud krkolomným) názvem „The Last Hope In World Of Hopes“, to vše taženo silou hlavního melodického motivu a zářivého refrénu. Úsečné sborové fráze ještě můžou evokovat minulou desku, v příštím dění nahrávky už ale podobné haló prvky ponesou umírněnější podobu, což doloží kupříkladu navazující kompozice „Broken Promises“ s vyklidněnými slokami, hravými "sci-fi" klávesami a dokonce ještě chytlavějším chorusem, ve II. fázi důvtipně variovaným pěveckou nástavbou. Komplexní švih zhutněný sólovou dramatizací nabídne titulka „Of Jupiter And Moons“ i o něco umírněnější „Everything That I Am“, obě podepřené nápaditými vokálními duety. Svižný odpich provází také píseň „We Are Free“, zde ovšem poprvé zahapruje refrén, který zčásti staví na nevýrazném opakování názvu songu, což přibržďuje celkovou dynamiku dané skladby.
„Alive Again“ nabídne rozvážnější tempo, v němž právě proto vynikne krátké zrychlení a tentokrát opět zdařilý refrén. Poté se italští autoři uchýlí ke kompozičním hrátkám prezentovaným hammondkami a částečným sedmdesátkovým nádechem songu „The Art Of Believing“, jemnou groovy-vibrací kusu „Way Back Home“ či arabskými motivy a progovým zhuštěním v „Daruma´s Eyes (Part 1)“. To vše vhodně slouží variabilitě díla, jediné zaváhání tak přijde až v poslední nejmenované položce, kterou je víceméně obyčejný baladický příspěvek „Empires And Men“. Celkově je ovšem nutné album „Of Jupiter And Moons“ posoudit jako mimořádně zdařilé a svěží dílo melodického (power) metalu.
|
