Od svého comebacku v roce 2007 a následném ukotvení sestavy v roce následujícím jsou FM v nezastavení. Tahle kapela někdejších členů rytmické sekce heavymetalových Samson (bubeník Pete Jupp) a megakultovních Diamond Head (basista Merv Goldsworthy) a výborného zpěváka Stevea Overlanda totiž vydává už pátou postcomebackovou desku, což je číslo, které vyrovná počet alb z jejich klasické, stejně dlouhé éry z let 1984 až 1995. Tehdy možná byli víc in, měli i více nápadů a svůj styl přece jen posouvali dopředu či stranou do jiných vod (zejména na albech „Aphrodisiac“ a „Dead Man`s Shoes z devadesátých let), ale dnes jsou zase ještě vyzrálejší. Dalo by se tedy mluvit o zrajícím vínu? Zčásti ano, ale protože jejich diskografie se nevyznačuje nijakými kvalitativními výchylkami, je spíše možné mluvit o jakémsi status quo…
Vyloženou bombu tahle kapela ve své sbírce nemá. Vyložený průser rovněž ne. A v souvislosti s novinkou „Atomic Genereation“ rovněž nelze mluvit o prvním, ani o druhém. Kdo totiž FM zná, ví, jak to u nich chodí, když si pořizuje jejich novou desku, ví přesně, co má očekávat. Ví, že se znovu bude jednat o skvěle odehranou desku plnou klasického AOR, který sice přišel o mladické nadšení prvních dvou počinů v diskografii těchto sympatických Britů, debutu „Indiscreet“ a „Tough It Out“, ale vyvarovává se i chyb, které pravidelně mladé kapely dělají. V v případě „Atomic Generation“ se nedá mluvit o nějakém profesorském pojetí hardrockové hudby, ale o něčem, co je hrané s naprostým nadhledem a ostříleností starých mazáků, kteří mají na svém hrbu už šest křížků.
Najdete zde totiž všechno, co od FM (střízlivýma očima) očekáváte. Deska startuje, jak se nechalo čekat, v tvrdším duchu rytmickou „Black Magic“ (ne, nečekejte coververzi Slayer…), kdy je dán důraz nejen na melodii, ale i na pochodové tempo, které se sice v refrénu trochu rozmělňuje, ale pořád udává tón celé skladbě. Trochu klasičtěji zní hned „Too Much Of A Good Thing“, kde se ke slovu dostávají klávesy Jema Davise, které celou kapelu, včetně velmi přesvědčivého Overlanda, vrací zpět do osmdesátých let. Tedy na půdu, kde se FM cítí nejjistěji. Tam je přesně ukotvena i „Killed By Love“, které trochu uškodí úvodní popěvek (něco takového je přece jen už přežité…), ale refrén z ní dělá v rámci AOR ranku opět dost dobrou věc.
Vrchol ale přichází přímo v srdci alba. „Golden Days“ sice opět opisuje důvěrně známé postupy, ale nabízí znovu slušně zkomponovaný refrén a dobrou melodii ve sloce, kde náladu opět dotváří neagresivní a funkční klávesy, trochu po vzoru komerčnějších chvil Foreigner. Následující „Playing Tricks On Me“ pulsuje život prostřednictvím dechové sekce, která skladbě (a vlastně díky ní i celému albu) dává trochu jiný nádech. Přes slabší „Make The Best Of What You Got“, která trochu pošilhává po rhythm n`blues, se dostáváme do finiše. Ten přes solidní kousky jako „Follow Your Heart“ korunuje závěrečná šestiminutová balada „Love Is The Law“, což je hvězdná chvilka frontmana Overlanda, který jí táhne kupředu svým sytým hlasem.
Pokud bychom měli „Atomic Generation“ srovnávat s minulou „Heroes And Villains“, odevzdali tentokrát Britové trochu lepší práci. Jak už bylo řečeno, na nějakýmivýkyvy tato parta nikdy netrpěla, ale novinka je oproti svému předchůdci o trochu dotaženější a vyleštěnější. Klasický fanoušek kapely nemůže být nespokojen, protože FM mu předkládají svůj letitý standard. A jejich výdrž je žene stále dopředu, takže je nad slunce jasnější, že jej nepředkládají naposledy...
|
