Blitzkrieg, tihle pohrobci Nové vlny britského heavy metalu, to ne a ne vzdát. Vlastně proč taky, když je svět zná jako ty, kteří spolu s Diamond Head měli zásadní vliv na začátky a vlastně celkové směřování Metallicy, za což jim sanfrancisští titáni nikdy nezapomenou složit poklonu. Blitzkrieg, ve kterých dnes (poté, co se sestavy měnily jako po drátkách) působí už jediný původní člen, zpěvák Brian Ross, jsou dnes kapelou živější než v době, kdy jejich hudba byla současná a relevantní. Ne, že by v dnešní době působili jako fosílie, protože co je vlastně dneska v rocku a metalu tak úplně in, ale jejich tvorba ve střihu klasické NWOBHM se soudobým (tedy spíše ne se zastaralým) zvukem není už dávno to, co by hýbalo světem. A že Metallica občas zahraje jejich „Blitzkrieg“, po které se Ulrich zasněně podívá do dáli a žvanivě vzpomíná na své mládí na začátku osmdesátých let, je jim platné asi jako mrtvému zimník. Metallica, aby dosáhla světové slávy a uznání, se musela od dřevního heavy metalu (nebo thrashe, chcete-li), hnout někam jinam, kdežto Blitzkrieg zůstali stát na místě. Už skoro čtyřicet let…
I novinka „Judge Not“, stejně jako minulá „Back From Hell“, připomene dobu odžískovaných mániček s nášivkami na zádech, kde se kalendář zastavil někde na letopočtu 1984. Vyznění samozřejmě není takové jako v té době, protože technologie přece jen pokročily a Blitzkrieg naštěstí neměli celou dobu zavřené oči, ale postupy, výraz kapely a forma jejich tvorby je taková, jako kdyby vypadla z onoho roku. Takže staromilci, tohle by mohlo být něco pro vás…
Problém je ale trochu v tom, že na rozdíl od souputníků z NWOBHM, za které můžeme jmenovat ty nejznámnější Iron Maiden, Judas Priest, Saxon nebo Def Leppard, byli Blitzkrieg vždycky spíše rutinéři než nějací silní skladatelé, kteří píší hity levou zadní. Jejich tvorba měla pořád tak trochu těžkou zadnici a zpěvák Brian Ross neoplýval brilantní technikou, čímž jen podtrhával svůj neotesný výraz. A takové je i jejich nové album. Blitzkrieg jsou totiž z těch kapel, které jednou dosáhly určité mety a přes ní se nedostanou, i kdyby chtěli sebevíc. Na druhou stranu jejich fanoušci si mohou být jisti, že se od nich žádného většího průseru také nedočkají. Svůj magnum opus nikdy nenatočí, ale že úplně nezklamou, to je taky pravda.
„Judge Not“ je proto naprosto klasická ukázka starého heavy metalu, hraného podle pravidel roku 2018. Bez větších výkyvů, ale tím i bez nároku vytvořit vrcholnou nahrávku, nebo alespoň hit, který by táhl celé album. Sice na něj může aspirovat úvodní (po intru „Heretic“) „Who Is Blind“ s drtivými riffy a bubenickou kanonádou, ani zde se však nic zásadního nekoná. Podobně jako v „Loud And Proud“, která by chtěla mít stadionový refrén, ale na výbornou jí to určitě nejde. A stejně jako v dalších skladbách, ze kterých nakonec nejvíce zaujme závěrečná, epičtěji pojatá „Falling Into Darkness“ a „Without You“, která pošilhává po americkém pop metalu, samozřejmě osmdesátkového střihu a kde Blitzkrieg popvé (a naposledy) na této desce odhazují svou kovovou uniformu.
Ti, kdo vědí, co od Blitzkrieg očekávat, nemusí s pořízením této desky otálet. Kapela je tentokrát zklamat nemůže a dokonce se nachází v ještě o trochu lepší formě než na pět let staré „Back From Hell“. Pro ostatní se může jednat o slušný exkurz do hlubin britského heavy metalu. Jenže za ikonickými deskami tohoto stylu, bude „Judge Not“ opět zaostávat mile daleko.
|
