WARFIELD - Wrecking Command
Němci Warfield patří mezi ty novější kapely, které jako jednu ze svých inspirací uvádějí smečku Suicidal Angels, jež stála na počátku druhého žánrového obrození. Tato řecká veličina se dle mého názoru stane (nebo již stala) vzorem pro mnoho mladých uskupení a v jejich inspiračních výčtech se bude čím dál častěji objevovat vedle spolků jako Slayer, Exodus nebo Sodom (což jsou ostatně další uvedené inspirace Warfield). Proto asi není těžké odvodit, že se zde budeme bavit o klasickém thrashi, jemuž ale dodává lehce zčernalý odér zuřivý přednes zpěváka Johannese Clemense (a výjimečně také blast beaty – viz song „Under The Surface“). Jinak lze očekávat víceméně přímočarou rytmickou kadenci, občas rozčleněnou nasekanými či jinak technicky zpomalenými pasážemi, ostře naspídované tempo na sebe ale nikdy nedá dlouho čekat. Jisté zpestření obstará nástin melodických kytar ve válu „Atomic Strike“, které nadnášejí vzteklé Clemensovy fráze, posléze skladbou prostoupí i nasamplovaný proslov. Na vrchol playlistu je možné vyzdvihnout jízdu „Call To War“, v níž zazní opravdu lahodně plynoucí thrashové momentky, dynamikou jiskří i fláky „Self Deceit Race“ a „Barrage Fire“, celé nahrávce pak přidává na živelnosti agresivně ozvučený škopek (bicmen Dominik Marx si nebere servítky a prožívá svoji hru tak, jak se na dobrého žárového hudebníka sluší a patří). Tihle Němci mají prostě thrash rádi a nebojí se to dát najevo, díky čemuž si můžeme odškrtnout další povedenou stylovou desku.
6,5/10
YouTube ukázka - Barrage Fire
TULKAS - Take The World
Mexická sebranka Tulkas přesvědčila o svých kvalitách již na dva roky starém debutu „Freedom Thoughts“. Pokud jsem dané fošně něco vyčítal (byť nijak výrazně), pak to byl až příliš horlivý zpěv Javiera Trapera. Vedle toho však stála povedená instrumentace, která vše bohatě vynahradila. Na novince s titulem „Take The World“ ovšem pánové ještě více přitlačili na žánrovou pilu a kvůli tomu již nelze na jejich hudbu nahlížet s původním nadhledem. Riffy jsou pořád příjemně natlakované, kytary působí jako sekáček na masové tóny, rytmika jede na dynamický pohon. To vše zní dobře v jednotlivostech, z pohledu celého alba se ale urputnost dané hry stane průhlednou a mírně ubíjející. Také Javier v souladu s muzikou projevuje přímo hujerovskou snaživost, což ale ještě umocňuje jeho technickou (pod)průměrnost. Odsouzení této desky ale přesto není na místě, jelikož při opatrnějším poslechovém dávkování není ona zátěž tolik válcující, zvlášť v položce „Hate“ s chutnými technickými pasážemi (potažmo frázemi) či „Godless Man“, ve které zazní nečekaně osvěžující hravé riffy. Zpestření stejně tak zajistí melodické sólo v „Rebellion“, groovy vlny v úvodní „Blood Will Run“ nebo funky baskytara v „Traitor“. Zkrátka jistá uhrančivost tvorbě mexických hudebníků stále neschází, pro příště by však bylo lepší ubrat z oné urputnosti (potažmo obdobně tuhé zvukové přebasovanosti), aby se posluchač po dojezdu alba necítil jako zpráskaný čokl.
6/10
YouTube ukázka - Take The World
HIDDEN INTENT - Fear, Prey, Demise
Také Australané Hidden Intent vzývají tradiční žánrovou školu, sympatické na jejich tvorbě jsou ovšem pokusy o ne až tak přímočaré vyznění. Nebudeme se zde sice bavit o hlubokém prog-thrashi nebo něčem takovém, nicméně při poslechu se obrysy této škatule budou kdesi v dáli přece jenom objevovat. Deska s titulem „Fear, Prey, Demise“ je v pořadí druhou studiovkou australského tria a v podstatě potvrzuje realitu posledních let, kdy nám protinožci nabídli již několik stylově výživných počinů. Album uvádí dvojice ostrých skladeb „Prey For Your Death“ a „Addicted To Thrash“, ve kterých hudebníci předvedou nemalý skladatelský potenciál, stejně tak se pomalu začnou projevovat specifické vokály Chrise McEwena. Tento maník určitě netrpí stigmatem řady žánrových zpěváků, tedy schématickým a víceméně neměnným projevem. Chris občas možná až příliš exhibuje, celkově však pozitivním způsobem přispívá k variabilnímu rozpětí nahrávky. Její obsah občas zajiskří crossoverovým napětím, jako v případě nátisku „Drob Bears Are Real“, ve kterém se v jednu chvíli vyloupne pasáž silně evokující tvorbu stylotvůrců D.R.I. (z pohledu celého alba mi však nejčastěji v mysli vybíhala kanadská parta Sacred Reich, eventuálně Amíci Flotsam And Jetsam). Jindy se díky přepnutí do čisté vokální polohy dotkneme grungeové sféry („Waiting Here In Hell“), případně v songu „Petrified“ zakopneme o groovy-zeminu, do které Chris sází hip-hopem nasáklé fráze. „Step Into Light“ zatemní orientální feeling, kontrast řízného thrashe s parádními sólovými melodiemi hledejme v počinku „Eternal Rest“, „Imminent Psychosis“ pak nabídne punkovou jízdu s krátkým blast beatovým vstupem. Tato vícežánrová směs nepostrádá na atraktivitě a z druhé placky Australanů činí zajímavý a jistě zaznamenáníhodný příspěvek.
7/10
YouTube ukázka - Prey For Your Death
|
