Tajemná aura kolem Ghost padla. Stalo se tak docela okázale, s velkým mediálním humbukem, který byl dalek od toho, jakou kolem sebe kapela vytvářela v minulých letech bariéru neprostupnosti. Najednou víme, kdo za vším stojí, známe už JEJICH tváře. S překvapením se totiž zjistilo, že hlavním aktérem kapely, Papa Emeritem, je jistý Tobias Forge, který dokonce pod přezdívkou Mary Goore zakládal na začátku milénia společně s dnes už dávno zesnulým Davem Lepardem hairmetalové Crashdïet. To jen tak mimochodem… Forge se stal terčem svých někdejších kolegů, oněch bezejmenných Ghúlů, za to, že jim podle jejich slov nevyplácel smluvené peníze. Celý případ měl dohru u soudu, čímž Ghost dostali definitivně lidské tváře. Žádné tajemství netrvá věčně, ani Kiss neudrželi své obličeje pod maskami do skonání časů.
Forge všechny své někdejší parťáky vyměnil a na pozici bezejmenných Ghúlů se údajně dnes už objevují jiní muzikanti. To ovšem není tak důležité. Vlastně ani to, že principál odhodil identitu Papa Emerita a převtělil se do postavy, kteroui nazval Cardinal Copia. „Konec zábavy, středověk začíná,“ hlásil při novém startu, v době, kdy se aktuální deska „Prequelle“ začal rodit. Narážka na předchozí album „Meliora“, které bylo z těch dosavadních nejpřístupnější (nebo nejpopovější, chcete-li) byla evidentní a fanoušci hned začali spekulovat, zda se bude v případě novinky jednat o návrat ke kořenům, konkrétně k debutu „Opus Eponymous“, který platil za nejtvrdší desku Ghost, nebo se kapela vydá jiným, snad ještě děsivějším směrem.
Nakonec „Prequelle“ nezastává ani jednu z variant a pokračuje směrem, který vytyčila „Meliora“. Je ale ještě odvážnější, už se takřka docela zbavuje doom metalových či okultních náznaků, místo nich nabízí hardrockovější pasáže, které nejednou přerostou až směrem k pop metalu osmdesátých let. Tedy žádné nové „Year Zero“ se už skutečně nekoná. Místo toho Forge dokazuje, že jako skladatel za dobu od „Meliory“ nebývale vyspěl a dává přednost zdokonalenému songwrittingu a chytlavějším refrénům před šokantním prvkem a dnes už zbytečné mysterióznosti. Navíc jeho nová image ve stylu heavymetalového Michaela Jacksona, jak jí prezentuje v klipu k pilotnímu singlu „Rats“, má do ohlašovaného středověku také hodně daleko.
Zmíněná singlová „Rats“ rotovala éterem už nějakou dobu před vydáním „Prequelle“ a při poslechu celé desky byl její úkol jasný. Měl staré fanoušky uklidnit, ukázat, že Ghost si stále zachovávají svou tvář (trochu paradoxní tvrzení), protože ne náhodou se jedná o jednu z těch klasičtějších skladeb na nové desce. Ghost jsou v „Rats“ tvrdí podobně jako v minulosti, ale prezetují zároveň i svou vyspělejší tvář, která směřuje sice do osmdesátých let, ale z tehdejšího mainstreamového hard rocku či heavy metalu si bere to lepší. Navíc s jistotu v kramfelcích, kterou jako kdyby Forge po předchozích kolizích získal.
Přestože je „Rats“ pilotní singl, určitě se nejedná o nejlepší skladbu z celého alba. Spolu s druhou „Faith“ (s finále, které evokuje skladbu „He Is“) má za úkol připravit fanoušky na postupnou změnu výrazu, ke které začne docházet s instrumentálkou „Miasma“. Ta samotná překvapí místy až AOR vyzněním, šťavnatými kytarami a dráždivým zvukem saxofonu. Tady už je jasné, že Ghost prodělávají vnitřní evoluci a natolik se vzdálili svým kořenům, že už prostě není cesta zpět. Pár skalním fanouškům to sice nebude po chuti, ale je nutné si uvědomit, že ta změna, kterou Ghost na aktuálně desce předkládají, je určitě k dobru věci a že v minulosti tolik získávané ocenění je konečně zdůvodnitelné.
Proto také skladby, které svým vyzněním evokují ty největší stadionové hegemony osmdesátých let, zde bezkonkurenčně nejlepší kousky „Dance Macabre“ a „Witch Image“, zní až návykově přitažlivě a demonstrují, že Ghost už skutečně dospěli a dokáží tvořit silné skladby, které mají opodstatnění i bez zbytečně přehnané image. A že tak má celá deska až přílišnou příchuť AOR a Forge tak Ghost zbavuje své někdejší tváře? K tomu lze říct jediné - to co tento umělec aktuálně se svou kapelou dělá, dělá velmi dobře. Možná, že se přece jen z tohoto kdysi podivného projektu stane trvalka...
|
