|
Dnes je 8.1.2026, svátek má Čestmír
|
| SELF-HATRED - Hlubiny |
Továrna iluzí, zabít ji raději Český doom metal není mrtev! Žánru se v současné době daří a děje se tak i v kraji českém. Na tuzemské doommetalové scéně jsem letos zaznamenala už dva klenoty. Tím prvním je album „Epigrammata“ od pražských Et Moriemur, jemuž se dostává úspěchu i za hranicemi, a druhým jsou „Hlubiny“ z dílny plzeňské formace Self-Hatred, která s Et Moriemur sdílí bubeníka a kytaristu. Zatímco Et Moriemur hovoří jazyky akademiků, tedy řečtinou a latinou, Self-Hatred své druhé album ohákli kompletně do rodné češtiny. A protože z očekávaných ultra pomalých funerálních poloh umí obratně vyvolat blackmetalovou vichřici a černě si zaskřehotat, nezabředli pouze v tomto žánru. Na zádumčivé snění musí být ta správná nálada. Jestliže venku svítí sluníčko a ptáčci vesele zpívají, bude lepší poslech „Hlubin“ přeplánovat do deštivého dne, kdy do pokoje vane z otevřeného okna lehce chladný a vlhkem nasáklý vzduch. Ten dá vyniknout loudajícím se pasážím, opatřeným krásně zabarvenou kytarou a velice masivním growlem, z nichž rád vystrkuje drápky černý kov. Ten tíze doomového trápení přidává na gradaci a vyšvihuje ji podstatně dál. S blackovými průniky se tají dech a tuhne krev v žilách. Tento působivý postup prezentuje například skladba „Odraz“, jejíž název to celé dobře vystihuje – blackmetalové výlety s mrazivou kytarovou stěnou a zahryzávajícím se řevem se odráží od doomového dna, aby na něj v následující titulní skladbě nechaly posluchače opět spadnout. Ta představí hru na piano v tak pomalém tempu, že by to klávesák v pohodě zahrál i se sklenkou vína v ruce, čímž kapela dokazuje, že doom metal je pro ni to zásadní. Nejpůsobivější utrpení poskytuje skvostná skladba „Střepy“. Ta s precizností klade důraz na lyrickou složku a česky hovořící growly nese naprosto perfektně. Ač to bude znít divně, takto ztvárněná bolest a trápení nejsou nic jiného než nádhera. Navíc v závěru skladba předvede úžasnou hru na strunách, která se žene do kosmické atmosféry, a ta společně s výborným textem dostane trápícího se člověka v slzách mimo jeho vlastní bytí. 
Self-Hatred předvádějí vskutku lahodný doom metal, s bohatým kořením atmosférického black metalu a zdravé progresivity s lyrickým obsahem v češtině, zabalený do masivního zvuku. Stejně jako velmi dobrý debut „Theia“ zní i „Hlubiny" vyspěle, tentokrát však bez dívčího zpěvu. V žánrových měřítkách představuje tato fošna část toho nejlepšího, co můžeme v současné době v našich luzích a hájích najít.Rozplývá se v den A s ním tak krutá pravda útočí Že nezbývá než jen zemřít hladem někde v úbočí |
Peťulín  |
FB SELF-HATRED |
| Vydáno: 25.06.2018 Přečteno: 3062x |
K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.