V roce 1993 proběhl půlhodinový pořad na České televizi, který se věnoval Judas Priest a zaznělo tam šest skladeb: „Living After Midnight“, „Breaking The Law“, „Freewheel Burning“, „A Touch Of Evil“, „Painkiller“ a „Nailed To The Gun“ z Halfordova tehdy fungl nového projektu Fight. Tehdy to bylo moje první setkání s tvorbou těchto slavných Britů. V té době by mě ani nenapadlo, že o pětadvacet let později pojedu na jejich koncert běžným spojem ČSAD a plzeňských dopravních podniků. „Painkiller“, tenkrát na začátku devadesátých let, byla modla. A to se nezměnilo ani do dnešních dnů. Proto návštěva plzeňského koncertu byla povinnost. Navíc když si s sebou birminghamští oceláři přivezli další legendu, zámořské Megadeth.
Zvolení prostor plzeňského zimního stadionu není pro koncerty tohoto typu zrovna nejštastnější řešení. Debaty o tom, proč se taková akce nekoná třeba na lochotínském amfiteátru nebo v Depu 2015 probíhaly už delší dobu předtím. Zimní stadion, dnes „honosně“ nazývaný Home Monitoring Arena totiž vyniká příšernou akustikou a jeho velká okna po stranách i na střeše zaručí jediné - kapela, která bude hrát za denního světla, nebude potřebovat žádné efekty. Jsou totiž k ničemu…
Nepříjemné překvapení čeká hned na úvod. Při příchodu ke stadionu, v půl sedmé, je vidět tlačenice u vchodu, ten ne a ne pojmout návštěvníky, kteří se chtějí dostat dovnitř. Nervozita začne stoupat ve chvíli, kdy se z lůna arény ozvou první tóny „Hangar 18“. Megadeth totiž právě začali a venku je ještě nějaká ta tisícovka lidí. V tu chvíli přibíhá jeden ze sekuriťáků a otvírá další dveře. Nešlo tohle hned…? Nástup Megadeth je tak v tahu, dovnitř přicházíme se závěrečným kytarovým sólem zmíněné skladby z klasického alba „Rust In Peace“.
Přichází druhá skladba „The Threat Is Real“ a… obavy se naplňují. Ne snad z toho, že by Megadeth zopakovali ostudné vystoupení z Metalfestu před pár lety, kdy se Dave Mustaine sotva ploužil po jevišti a šeptal něco nesrozumitelného do mikrofonu, ale z pověstné akustiky zimního stadionu. Místy zvuková koule, která tak sráží v jednu chvíli výborně hrající kapelu na kolena a úplně utápí Mustainův hlas. Přitom jak se zdá, forma Megadeth je skvělá. Kapela je precizně sehraná, z Mustainea sálá energie, s chutí se pouští do krkolomných sól a vyměňuje si vtípky s dalším zakládajícím členem Davem Ellefsonem.
Naděje, že se zvuk přece jen trochu zlepší, dala notoricky známá „Symphony Of Destruction“, kdy se do zpěvu zapojili i další členové a ten byl v tu chvíli přece jen trochu slyšet. "Mistr" od zvukařského pultu pak ovšem naprosto pohřbil další dvě tutovky, skvostné „Peace Sells“ a závěrečnou „Holy Wars… The Punishment Due“. Mustainea to nerozhodilo, byl očividně v dobré náladě a po prochlastaných a profetovaných letech i ve velmi slušné kondici. Je proto docela škoda, že ani tento koncert nebyl stoprocentní, ovšem tentokrát v tom byli Megadeth naprosto nevinně.
Setlist: Hangar 18, The Threat Is Real, Conquer Or Die, Lying In State, The Conjuring, Tornado Of Soul, Dystopia, Symphony Of Destruction, Peace Sells, Holy Wars… The Punishment Due
O půl hodiny později… Z reproduktorů duní sabbathovská „War Pigs“ a atmosféra se stupňuje. Vzduch v horních částech stadionu už začíná být nedýchatelný, chlazení na pivo nestíhá… Najednou opona padá a Metaloví bozi Judas Priest přistávají poprvé v západočeské metropoli. Jeden ze dvou současných tahounů kapely, mladý kytarista Richie Faulkner startuje novinkovou „Firepower“ a na podium přichází ON, Rob Halford. Obavy, jak zvládne vcelku náročný playlist se rozplývají okamžitě, když „Firepower“ odzpívá jako z partesu. Své pověstné výšky dává s naprostým přehledem, až z toho mrazí v zádech. Trochu rozpačitě vyznívá úvodní část setlistu celého vystoupení, kde Judas Priest vsadí na skladby staršího data, ke slyšení jsou „Grinder“, „Sinner“ či dokonce „The Ripper“. Diváci na ně reagují vlažněji, ovšem výkon kapely je přiměje k tomu, aby přece jen zvedli ruce a s Halfordem skandovali známé refrény.
Když dojde na novinkovou „Lightning Strikes“, při které se nakonec ustálil i zvuk, který mají Judas Priest v u chvíli o stodvacet procet lepší než Megadeth, je jasně vidět, jak platným členem je dnes pro kapelu Richie Faulkner. Nejenže dává zapomenout na K.K. Downinga, kterého původně nahradil, ale s prstem v nose přehrává i sóla nešťastného Glenna Tiptona. Jeho náhradník, Andy Sneap, působí na pódiu nevýrazným dojmem rutinéra, jenž si odehraje své. Divák jej tak ani nemusí zaregistrovat, protože veškerou pozornost na sebe strhává Faulkner a Halford. Po trochu zbytečné „Saints In Hell“ (z alba „Stained Class“) přichází první vrchol večera, „Turbo Lover“. V ní Halford (možná) poprvé nechává refrén na publiku, což se bude v následujícím čase dít stále častěji. Že by přece už jen únava? Vystoupení začíná gradovat s „Freewheel Burning“, kdy je stadion jako v jednom kotli. Pokračuje se dál v krasojízdě. „You`ve Got Another Thing Comin`“ a „Hell Bent For Leather“ (při kterém Halford tradičně přijíždí na pódium na svém harleji) připravují půdu pro skladbu nejočekávanější, „Painkiller“. Halford se vzchopil k výbornému výkonu a přestože už možná není schopen tuhle klasiku předvést tak, jako kdysi na desce, je nutné před jeho výkonem smeknout.
Přídavkovou část otvírá novinková „Rising From Ruins“, dnes už další klasika do zlaté pokladnice kapely, která může suplovat chybějící „A Touch Of Evil“ (na moje gusto se hrálo velmi, velmi málo z „Painkiller“…). Na Halfordovi se už ale trochu projevuje únava. Závěrečnou trojici z „British Steel“ už nechává částečně na publiku. „Kdy už zahrajou Brikety?“ huláká vedle stojící čtyřicátník a odpovědí mu je dnes už zlidovělý riff „Breaking The Law“. Končí se tradičně s „Living After Midnight“, se kterou je jasné, že je už definitivně po všem. Že se „Firepower World Tour“ převalilo i přes nás…
Bylo to velmi příjemný večer. Megadeth překvapili svou energií a sehraností, ovšem doplatili na mizerný zvuk. Takže snad příště. Judas Priest předvedli to, co se od nich čekalo. Bohužel na jevišti se tentokrát neobjevil Glenn Tipton, což závěru koncertu nepatrně ublížilo. V porovnání s vystoupením z roku 2011 v pražské O2 Aréně u příležitosti „Epitaph Tour“ byl v Plzni slabší setlist, ovšem kapela i po letech (každý rok už je tady znát…) ukázala, že pořád ještě na svůj status Metalových bohů má nárok.
Playlist: Firepower, Grinder, Sinner, The Ripper, Lightning Strikes, Bloodstone, Saints In Hell, Turbo Lover, Tyrant, Night Comes Down, Freewheel Burning, You`ve Got Another Thing Comin`, Hell Bent For Leather, Painkiller, Guardians, Rising From Ruins, Metal Gods, Breaking The Law, Living After Midnight
|
