Němečtí gothici Lord Of The Lost ještě před jedenácti fungovali pod jménem Lord jako projekt frontmana Chrise Harmse, ale i v téhle době již byli typickými představiteli německého pojetí gothic rocku. Se všemi jeho ujetostmi, bizarnostmi a pohybováním se na hraně vkusu (zkuste se podívat na klip ke skladbě „La Bomba“). Byli schopní udělat opravdu pěknou skladbu, ale také pořádný „trash“.
Nová deska „Thornstar“ je již šestou v pořadí a první pod hlavičkou velkého labelu Napalm Records. První vlaštovkou alba byl klip k úvodní „On This Rock I Will Build My Church“, ve kterém místo hudebníků hrají na nástroje děti a zpívá Harmsův syn. Píseň začíná velmi tvrdými riffy a Harmsovým křikem. Následuje industrial metalová hradba bicích, kytar a kláves. Pochodové tempo sloky střídá melodický refrén, který je velice chytlavý a Harms se plynule z čistého zpěvu přesune ke screamu. Skladba zní jako pocta poctivému rocku, avšak zabalená do industriálna a gotické atmosféry. Velice působivá věc s vynikajícím zvukem, který dává především vyniknout Harmsovu perfektnímu výkonu. „Loreley“ je už více klasickou gothic rockovou skladbou, jíž vévodí opět skvělý refrén. Harmsův hlas tu silně připomíná projev Fernanda Ribeira z Moonspell a jméno této portugalské legendy se během poslechu alba vyjevuje docela často. Lord of the Lost nejsou žádnou kopírkou, ale inspirace je zřejmá. Ve skladbě nechybí ani typická věc pro „Lordy“ a to velmi agresivní téměř metalcoreové výpady, při kterých se zpěv mění ve scream.
Klidnější „Black“ a „In Your Hands“ se zaměřují na gothic rockovou podstatu a krásu melodií. Ve druhé zmíněné písni jsou zcela jasně slyšitelné Depeche Mode vibrace. Vrcholem desky a celé dosavadní tvorby Lord of the Lost je magická „Morgana“. Její sloky jsou klidné a přesto temné, bridge k refrénu přidá do hudby metalcoreový nádech a Harmsův hlas zdrsní. Samotný refrén je naléhavý, emotivní a zcela pohlcující. Výhrou je i nádherný zvuk, ve kterém slyšíte každý nástroj. Zejména bicí jsou nazvučeny velice živelně. Tohle je prostě ukázka moderní gotiky, která nestojí na místě.
Elektronická „Haythor“ industriálně hřmí, „Naxxar“ atmosféru ponoří do temnoty - zlověstné klávesy a vokály v pozadí, varhany a podmanivý zpěv.Skladba „Cut Me Out“ se silně dotýká popu, neurazila by snad žádné rádio a především je nutné říci, že v tomto případě není slovo pop urážkou. Naopak, je to velice chytlavá píseň, nikoliv podbízivá. „The Mortarian“ stylově připomíná švédské gotiky Deathstars a zaujme skvěle zakomponovaným klavírem. „Under The Sun“ vsadí pro změnu na velmi podladěné kytary a celkově moderní metalový sound. Refrén je opět táhlý a velkolepý, jelikož však kapela používá sobě se podobající melodie, začne deska působit trochu natahovaně. V podobném tempu je i „In Darkness, In Light“ a i přesto, jak je povedená, jako posluchač říkám: „Už něco rychlejšího prosím“. A Lord of the Lost přijdou s roztančenou „Forevermore“, která jako by vypadla z repertoáru Pain. Závěrečná „Ruins“ je pořádně rozkošatělá a komplikovaná. Dominují jí takřka Meshuggahovské riffy a opět skvěle znějící klavír.
„Thornstar“ je poměrně pestrá záležitost a můžete v ní nalézt odkazy nejen na zmíněné kapely , ale i na spoustu dalších. Osobně to vnímám jako pozitivum, protože Lord Of The Lost se nestydí za své vzory a i když není jejich hudba přehlídkou originálnosti, jako celek je „Thornstar“ velice osobité album. Skvěle zahrané, ozvučené a zazpívané. V druhé polovině desky se objeví momenty, které nejsou už tolik zajímavé nebo recyklují to, co už jsme slyšeli. Je to však jen v malém měřítku a tak je „Thornstar“ vynikající gothic metalová nahrávka, která (alespoň pro mě) bude ve svém žánru letos jen těžce hledat konkurenta.
|
