„Jasně, že se nám všem líbí Judas Priest, máme rádi „Hell Bent For Leather“, ale já chci, aby na nás chodili taky holky,“ řekl kdysi na začátku osmdesátých let zpěvák Stephen Pearcy. Tím mimoděk definoval zvuk své kapely, která tehdy v roce 1981 škrtla ze svého názvu trochu hloupé slůvko Mickey a hairmetalová legenda jménem Ratt byla rázem na světě. Pokud bychom pátrali po kořenech této kapely, dospěli bychom k poznání, že Ratt jsou společně s Quiet Riot pravděpodobně nejstarší kapelou losangeleské hairmetalové scény. Název Mickey Ratt, který vlastnil právě Stephen Pearcy, se na scéně objevuje už v roce 1976. Tehdy dvacetiletému Pearcymu sekundoval kytarista Chris Hager, basista Matt Thor a bubeník Bob Marks. To ovšem pro budoucnost kapely nebylo nijak důležité jako fakt, že sestavou prošli i v budoucnu další velmi známé persóny rockové scény, jako budoucí kytarista Ozzyho Osbournea Jake E. Lee nebo pozdější frontman Bulletboys Marq Torien.
Věci začnou dostávat spád až s příchodem kytaristy Robbina Crosbyho v roce 1981, toho o rok později následují kytarista Warren DeMartini, basista Juan Croucier a bubeník Bobby Blotzer a klasická sestava je na světě. V té době není na Sunset Stripu vedle Mötley Crüe nová žhavější akvizice. Akcie kapely letí rychle nahoru a to možná i díky tomu, že to byli právě Ratt, kteří z rodící se hairmetalové scény nejvíce akcentovali britský heavy metal a stali se tak nejtvrdší kapelou, která hrála tento styl. Alespoň tedy v klubech jako Troubadour, Starwood, Gazzari, Whiskey A Go-Go či Roxy. Tam také všechno začalo. Brány do světa se jim otevřeli o rok později, ve třiaosmdesátém, když v srpnu toho roku vychází bezejmenné EP, jenž ukazuje, že skladatelský potenciál dvojice Pearcy – Crosby, je přesně tak silný, jak ukazovala jejich divoká vystoupení.
EP sklidilo slušný úspěch zejména na domácí půdě (Evropa přistupovala přece jen k této muzice poněkud rezervovanějším způsobem) a firmy, slídící po někom, kdo jim zopakuje nedávné úspěchy Mötley Crüe a Quiet Riot, začínaly rychle větřit. Kolos Atlantic byl první a briskně posílá Ratt do losangeleských studií Village Recorder a Sound City Studios, kde na přelomu let 1983 a 1984 vznikne oficiální debut „Out Of The Cellar“, nahrávka pro kapelu směrodatná a svým způsobem nejdůležitější. Ratt na ní totiž hned napoprvé odkrývají všechny karty, se kterými budou hrát v dalších letech. Jejich styl je možná ještě trochu neotesaný, jak dokladují třeba skladby „She Wants Money“ nebo „The Morning After“, ovšem ani i tomu největšímu hnidopichovi muselo dojít, že skladatelský potenciál, jenž v sobě Ratt skrývají, je dost velký.
„Out Of The Cellar“ proto obsahuje řadu výtečných skladeb a to nemusíme mít na mysli jen dva největší hity, hitparádové trháky „Round And Round“ a „Wanted Man“, přestože ony dvě skladby jsou těmi nejvýraznějšími. U fanoušků ale bodovala i riffovější (zde je třeba podotknout, že ty nejtvrdší riffy pro tuto desku složil Pearcy) „Lack Of Communication“, první skladatelský vklad do kapely od kytaristy Warrena DeMartiniho „You`re In Trouble” nebo závěrečná silová dvojice “I`m Insane” a “Scene Of The Crime”. Specifickou atmosféru pak v sobě má skladba “Back For More”, která začíná poněkud nostalgickým zvukem akustických kytar, aby se nakonec vykrystalizovala skoro až ve stadionovém refrénu.
Potenciálu skladeb a pečlivě stylizované image podle tehdy nejpřísnějších kritérií si samozřejmě nemohla nevšimnout mocně se vzdouvající hudební stanice MTV, takže zanedlouho po vydání už éterem rotovaly skladby „Wanted Man“ a „Round And Round“, jenž z Ratt přes noc udělaly hvězdy. Všechno šlo ráz na ráz a brzy už kapela přebírala platinovou desku za první milion prodaných nosičů. Těch pak dostala ještě několik. Toho léta 1984 nevybuchla na rozpálených losangeleských silnicích větší bomba a najednou to vypadalo, že s plakáty s Pearcyho poťouchlým šklebem bude možné vytapetovat celou Ameriku.
V souvislosti s touto ranou etapou Ratt (časy Mickey Ratt počítat nebudeme…) je nutné zmínit, že zcela zásadním muzikantem pro tento úspěch byl vedle Pearcyho především kytarista Robbin Crosby. Nejen proto, že je jako autor podepsán pod drtivou většinou zásadních skladeb té doby, ale že to byl právě on (a ne Warren DeMartini), kdo tehdy zvuk Ratt definoval. V budoucnu se ale mělo všechno změnit...
|
