Latina jako metalový jazyk? Navíc ve spojení s realitou příběhu z dob inkvizice? Tohle je výzva, do které se v současné době pouštějí sokolovští Liberate. Jak dopadne, na to si budeme muset ještě chvíli počkat (kluci slibují, že v ideálním případě by konec letošního roku nemusel být nesplnitelnou metou), a do té doby přijměte pozvání k povídání s kytaristou Vojtěchem Brázdou a zpěvákem a autorem textů Tomášem Dvořákem.
Na úvod Tě chci požádat, abys kapelu Liberate blíž představil, kdo kapelu tvoří, které momenty z vaší již poměrně dlouhé historie považuješ za nejdůležitější, na který ze zážitků, spojených s vaší muzikou, vzpomínáš nejraději?
Vojtěch Brázda: Naše kapela vznikla již v roce 2009. Od té doby proběhlo plno změn na postu bubeníka, baskytaristy a na postech kytar. Z původní pětičlenné sestavy u nás dodnes působí zpěvák a frontman kapely Tomáš Dvořák, a také zakladatel kapely - klávesák Petr Nový. Všichni ostatní členové jsou již několikátými na svých postech, a to Pavel „Inci“ Incédy – bicí, Jan Boštík – basa, Vojtěch Brázda – kytara, Felix Body – kytara a od roku 2017 jsme také připojili ženský doprovodný vokál, který zastává Marie Peterová. Za nejdůležitější momenty považujeme příchod bubeníka Pavla Incédyho, který kapelu v podstatě vzkřísil po delší neaktivitě, a díky tomu se kapela postupně opět zformovala do stálé sestavy. Když se ptáš na zážitky, tak určitě stojí za zmínění koncert na dětském letním táboře v Bezdružicích u Plzně, kde jsme hráli pro stovku dětí a jejich vedoucí s personálem. Tenhle koncert jsme si neskutečně užili, protože vznikla neuvěřitelná atmosféra, kdy mladší i starší děti včetně všech dospělých pařily skoro dvě hodiny, čímž nám předali slušnou dávku energie. Byl to skvělý večer.
Před dvěma lety jste vydali svou debutovou desku „Truth In Lie“. Můžeš tohle album přiblížit, jaký z něj máš dneska pocit a jakou největší zkušenost sis z něj odnesl pro vaši další práci? Která z písní je tvůj osobní favorit?
Vojtěch Brázda: K prvnímu albu bude určitě dobré prozradit, že jsme ho natočili svépomocí u našeho zpěváka Tomáše. V té době nebyly finanční možnosti k tomu, abychom ho jeli nahrát do kvalitního studia. Ale i přes to, že v něm posluchač neshledá tak kvalitní zvuk, jako ze studia, tak mělo toto CD mezi našimi posluchači úspěch. Až na pár posledních kusů jsou už všechny výlisky mezi lidmi. Dokonce se pár kusů odeslalo i do zahraničí. Co se zkušenosti týká, tak nás nahrávání prvního alba docela dobře připravilo na nahrávání v opravdovém studiu. Je jedno, jestli nahráváš doma nebo kdekoli jinde. Všude se to musí nahrát dobře. Výběr oblíbené skladby je spíše na posluchačích, my hrajeme rádi všechny.
Už na téhle desce jste měli písně celkem ve třech jazycích, přičemž dle vyjádření na vašich stránkách už zaznělo prohlášení, že druhé album bude výhradně v latině. Proč právě tenhle jazyk, čím je ti blízký a nakolik vhodný ti připadá pro využití v metalu? Je tvorba textů v latině v něčem jednodušší než obvyklá angličtina či čeština?
Tomáš Dvořák: První deska byla pro nás takové rozcestí, naše prvotina, přičemž nebylo zcela jasné, kterou cestou se vydáme. Rozhodli jsme se pro latinu, protože její spojení s metalovou muzikou považujeme za nejen ojedinělé a zajímavé, ale také příznačné pro témata našich skladeb. Navíc metal považujeme za důstojnou hudbu blízkou hudbě klasické, která si zaslouží důstojný jazyk. Co se týká tvorby textů v latině, je to poměrně velká nevýhoda, neboť slova jsou často dlouhá a do melodie špatně použitelná, nemluvě o složitosti jazyka. Proto tvorba textů v latině trvá průměrně třikrát až čtyřikrát déle než v angličtině. Co se týká češtiny, celá kapela se shoduje na tom, že je pro náš styl de facto nepoužitelná.
Vaše texty vychází z knih, případně historických témat, zajímáš se blíž o historii, která období jsou pro tebe v lidských dějinách těmi nejzajímavějšími, nejinspirativnějšími? A nabízí se i otázka, jestli nemáte chuť pustit se do koncepčního alba, věnovanému jedné konkrétní události?
Tomáš Dvořák: O historii se zajímám velmi hluboce, kromě pravěku jsou pro mě zajímavá všechna období. Zvláštní pozornost již delší dobu věnuji dějinám inkvizice, konkrétně pak procesům ve Velkých Losinách a Šumperku, které proběhly v 17. století. Není tedy náhodou, že dlouho připravované album, které nyní natáčíme, vypráví právě o těchto událostech a je příběhem inspirovaným skutečnou událostí. Více o novém albu zatím nebudeme prozrazovat, ale věříme, že se fanoušci metalu mají na co těšit.
Jak to vlastně vypadá se samotným druhým albem, o kterém už jste také avizovali, že na něm pracujete. V jaké jste tedy fázi, kdy se dá očekávat, že album představíte?
Vojtěch Brázda: Ano, druhé album chystáme. Téměř rok jsme skládali a cvičně si chystané skladby nahrávali způsobem z prvního alba, abychom na ně byli dobře připravení. Nahrávat se začalo 11.8.2018 v klatovském studiu Ex-Avik, ve kterém jsme již v březnu nahráli první singl s názvem „Pastor animarum“, který napověděl, v jakém duchu se album ponese. Kdy přesně album vyjde, to nedokážeme s jistotou určit, jelikož jsme se do profesionálního studia vypravili poprvé, ale doufáme, že se to do prosince tohoto roku vydaří.
Letos jste se podruhé dostali na Masters Of Rock. Jak jste si tohle vystoupení letos užili, bylo pro tebe v něčem odlišné oproti tomu loňskému?
Vojtěch Brázda: Zahrát si na Masters Of Rock, byť na druhém pódiu, je takové zpestření celé sezony. Užili jsme si ho před rokem a stejně tak i letos. Kromě samotného vystoupení jsme si užili i čas strávený společně a také nás bavily koncerty ostatních kapel jak na velkém, tak na menším pódiu. Jeli jsme ze Sokolova téměř přes celou republiku, ale stojí to za to.
Kde vás přes léto či v nejbližších měsících bude možnost ještě vidět hrát, jaké jsou vaše nejbližší plány?
Vojtěch Brázda: Letos jsme měli vydařené koncerty od začátku roku až doteď. Momentálně je naše pozornost upnuta na nahrávání nového alba, ale i přesto nás bude možno vidět 8.9.2018 v Sokolově na tradiční Hornické pouti, a to na rockovém pódiu v lesoparku Bohemia od 18:50. Tam se moc těšíme, protože to bude na domácí půdě a kromě toho jezdí na tuto akci lidé téměř z celé republiky. Takže plány v dalších měsících jsou úspěšně vydat nové album, pokud možno nahrát nový videoklip a dále potom co nejvíce koncertovat a dostávat se tak dál do podvědomí veřejnosti.
V minulosti jste využili k jednomu z vašich vystoupení dětský sbor, jak k téhle spolupráci došlo a máte v zásobě ještě další neotřelé nápady, kterými oživujete vaše vystoupení?
Vojtěch Brázda: Tady bychom si dovolili opravit, že se jednalo o dospělý pěvecký sbor La Dolce Vita ze Sokolova, který nás doprovodil na dvou našich samostatných koncertech. Ke spolupráci došlo díky tomuto nápadu naší doprovodné vokalistky Máji, která měla na tento sbor kontakt. Oslovili jsme je, a jelikož je nápad na společné vystoupení nadchl, naučili se několik našich skladeb a dali jsme to dohromady. Vystoupení s nimi, jak už bylo zmíněno, proběhlo již celkem dvakrát a mezi fanoušky mělo pozitivní ohlas, což nás těší. Dalším zajímavým hostem na našem koncertě byl výborný karlovarský saxofonista Aleš Král, jemuž náš kytarista Vojta přenechal ve dvou skladbách své vyhrávky a kytarová sóla. Toto spojení bylo opět velmi zajímavé, saxofon za doprovodu elektrických kytar, kláves a bubnů zněl parádně. Rozhodně nevylučujeme další spolupráci. Další nápady na oživení našich vystoupení nadále vznikají a doufáme, že se nám je podaří co nejdříve realizovat.
Jak bys vlastně popsal aktuální tvorbu kapely Liberate někomu, kdo vás dosud nezná?
Vojtěch Brázda: V první řadě říkáme, že se točíme okolo power-metalu, což se ale nedá takhle jednoznačně určit. Jsou tam prvky různých stylů, takže jednoduše melodická metalová muzika. A i přes to, že se nesnažíme dělat muziku podle nějakých konkrétních kapel, tak by se ale dalo říct, ať si nás lidi představí jako něco okolo Helloween, Stratovarius, Avantasia a jim podobní.
Když jste kapelu zakládali, jaké jste s ní měli ambice a plány, podařilo se vám už dotknout se toho, co jste si představovali a co je v současné době pro tebe tím největším hnacím motorem?
Vojtěch Brázda: Ambice jsou stále stejné. Hrát co nejvíce vystoupení, nahrávat alba, občas natočit i nějaký videoklip a hlavně ukázat co největšímu počtu lidí, že stojí za to si nás přijít poslechnout.
|
