6,5/10 - rublik05

Finskou power metalovou (nebo spíše disco metalovou?) úderku Battle Beast jsem objevil poměrně nedávno, tenkrát zrovna vydávali jejich šestou studiovku „Circus of Doom“, ke které se dodnes rád vracím a na pecky typu „Wings of Light“ či „Eye of the Storm“ nedám dopustit. Velice mě proto zajímalo, jak se jim letošní novinka „Steelbound“ povede, vcelku jsem se na ni i těšil, přestože z vypuštěných singlů jsem měl lehce smíšené pocity, které bohužel přetrvaly i po poslechu celé desky. Úvodní položka „The Burning Within“ má sice razantní nástup, nicméně skladba je to veskrze průměrná, nijak zvlášť zajímavá, na otvírák žádná velká hitparáda. O něco lépe je na tom následná „Here We Are“, jednoduchá, pozitivně laděná, melodická záležitost, která by mohla skvěle fungovat na živo. Titulní věc „Steelbound“ řadím rovněž k tomu povedenějšímu, už když ji kapela dříve zveřejnila jako předzvěst chystaného alba, tak se mi tento song moc líbil svou strukturou, v atmosféričtější druhé půlce se zpěvačka Noora Louhimo pěkně urve ze řetězu, zkrátka velice povedená a nápaditá kompozice. Favoritem tohoto alba je za mě suverénně „Twilight Cabaret“. Ta má neskutečně nakažlivě hravou atmosféru, bavily mě divoké klávesové vyhrávky v kombinaci se symfonickými prvky, konečně originální kousek, který mě každým dalším poslechem bavil víc a víc. Další singl „Last Goodbye“ je opravdu těžké vykrádání sebe sama, přesto skladba paradoxně patří k tomu nejlepšímu, co novinka nabízí. Po zhruba dvouminutové instrumentálce „The Long Road“ přichází na řadu „Blood of Heroes“, která má melodii jak z nějakého dobrodružného nebo fantasy filmu, bohužel ji ale kazí poněkud nevýrazný a zcela tuctový refrén. Skladbě „Angel of Midnight“ chybí nějaký moment překvapení, sází se takříkajíc na jistotu, takže působí dosti obyčejným, téměř až vatovým dojmem. Závěr patří „Riders of the Storm“ a „Watch the Sky Fall“, z nichž více zaujme prvně jmenovaná, a to zejména díky veselé melodii a zpěvnému refrénu. Suma sumárum. Skladby jsou vesměs dobré, je to to, co od Battle Beast tak nějak očekávám, zároveň mám ale až příliš často dojem, že tyhle postupy a melodie jsem od nich už někdy slyšel. Podobné pocity jsem měl například i u „Legends“ od jejich severských kolegů Sabaton, i když tady to naštěstí není až v takové míře. Navíc Battle Beast stále ještě dokáží přijít s chytlavými nápady, byť jim to tentokrát šlo hodně ztuha, a také mají za mikrofonem nesmírně charismatickou Nooru, jejíž vokální přednes neztratil nic na své síle a přesvědčivosti.

20. 11. 2025 13:05

- P. Štěpnička

Avram: to není nic divnýho, jde o typický případ Stockholmského syndromu, kdy je oběť vystavena pachateli delší dobu tváří v tvář :-)

22. 10. 2025 16:04

- Avram

Mě hrozně baví naživo (ale fakt hodně), a přitom desku jsem žádnou nedoposlouchal, protože nuda (ale fakt velká). Znám asi 4 hity, na minulém vystoupení z nich hráli jen jeden, přesto mě to bavilo. Prostě záhada všech záhad.

22. 10. 2025 14:23

- Razi3L

Já si nemůžu pomoct, ale Battle Beast na mě působí jako prvoplánová ždímačka peněz bez nápadu - generický melodický "metal", jednoduchý a absolutně předvídatelný bez nápadu - takový KFC - vím co dostanu a trochu to je i prošlý :D

22. 10. 2025 8:41

- - Petronius

Možná to někomu hlava nebere, ale Battle Beast opravdu poslouchá určitý (a nemalý!) segment lidí (koncertní popularita kapely mluví sama za sebe), a třeba já se k němu řadím taky. Nové písně však musí mít určitou kvalitu – a ty z alba Steelbound ji podle mě mají, dokonce bych řekl, že jde o nejpovedenější počin finských melodiků od fošny Bringer of Pain (2017). Líbí se mi především titulka Steelbound a Angel of Midnight, na osobní playlist jsem si ještě zařadil Watch the Sky Fall, Last Goodbye, The Burning Within. Noora by sice mohla ubrat na kostýmní teatrálnosti, ale hudebně (zejména nasazením a chytlavostí) parta kolem ikonické zpěvačky nepolevuje. A to mi v době, kdy mnohé renomované kapely zjevně tápou, vcelku postačuje. Pokud jsem předchozímu albu svého času dal 7,5/10 (dnes bych nejmíň půl bodu ubral), tentokrát je 7,5/10 adekvátním oceněním.

22. 10. 2025 8:11

7/10 - MK

Na první poslech 7/10, příjemnej poprock. Každopádně na desky s Kabanenem, hlavně tu eponymní z roku 2013 (10/10!), se to fakt nechytá.

21. 10. 2025 13:22

- - Creeper

Jako tohle někdo fakt poslouchá ? Já nevím jestli se mám smát nebo brečet.

21. 10. 2025 11:59

- Pavel Haken

Mě bavila pouze první deska, dal už pak nic. Ale to je spíš vkusem a jejich stylovým odklonem.

21. 10. 2025 10:08